Celé je to jen taková habaďůra, stěžuje si Němcová z ODS. Co práskla o tajném zákulisí sněmovny?

Foto: ODS

Popisek: Miroslava Němcová na oficiálním snímku

ROZHOVOR Miroslava Němcová neuspěla v kandidatuře na šéfku ODS a opouští teď i vedení sněmovny. Jaké má přitom pocity a jak vidí nové politické subjekty, které po volbách obsadily PS?

Teď po mnoha letech nebudete ve vedení sněmovny. Mrzí vás to, že jste ve volbě neuspěla, nebo jste s tím počítala, když ODS má ve sněmovně jeden z nejméně početných poslaneckých klubů?

Musela jsem počítat s tím, že se to může stát, ale doufala jsem, že se tak nestane. Mrzí mne to, protože kdyby platil ten proklamovaný princip, že budou zvoleni místopředsedové podle síly klubu, nemohl by být zvolen předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, protože jeho klub je slabší než klub ODS. Takže to je jen taková habaďůra, bylo potřeba dát tohle místo potenciálním koaličním partnerům, aby se jim trochu zalepila ústa. Z toho důvodu vidím, že se tady hraje nefér hra s veřejností. Normální by bylo říci, dáme tři místa v normální soutěži, ale jedno musíme hlídat, protože to by nám náš koaliční partner mohl ucuknout. Mrzí mne to také z toho důvodu, že většina Poslanecké sněmovny znala moji práci v minulosti, jestliže mne mnozí vždycky chválili za to, jak jsem si počínala, a teď dají hlasy lidem, o kterých netuší, jestli budou funkci zvládat, nebo například komunistovi Vojtěchu Filipovi. Koho by to nemrzelo. Nejsem ten, kdo doma brečí do polštáře, jsem jen naštvaná a uražená, že se nová sněmovna takhle chová. Ale na druhou stranu daleko cennější jsou pro mne hlasy, které jsem získala od voličů, a ne ty, které jsem získala od poslanců, protože tam jsou to jen kšefty a nízké handlování. Ale těch dvacet šest tisíc a více hlasů - to je určitě víc než sto padesát hlasů, které mi chyběly ve sněmovně.

Po léta patřil poslanecký klub ODS k těm nejsilnějším. Jak pociťujete tu atmosféru, když je vás tam jen šestnáct? To musí být obrovský rozdíl.

Je to velký rozdíl. Mění se samozřejmě hodně, protože na jednu stranu vždycky člověk zjistí, že ať se stane, co se stane, lze na tom najít i něco pozitivního. Malý poslanecký klub má svou výhodu v tom, že jsme schopni spolu daleko víc mluvit, máme na sebe víc času. Ve velkém klubu vznikají různé zájmové skupiny, různé frakce, které soupeří mezi sebou, kdo získá nějakou pozici, nebo kdo bude moci být v nějakém výboru, který mu víc sedí. My jsme například teď ve sněmovně neměli s rozdělením do výborů vůbec žádný problém, každý si vybral ten, který preferoval a to místo získal. Ale negativa jsou bohužel důležitější než pozitiva. Negativa jsou velmi silná: ani ve spojení s TOP 09, kdy dáme dohromady 41 hlasů pro nějaká důležitá stanoviska, nejsme schopni zvrátit vůbec nic. Jakékoli rozhodnutí koalice bude velmi silné, a to nejen z toho pohledu, že v současné době dávají ČSSD, ANO a KDU-ČSL 111 hlasů, ale oni mají v záloze ještě 33 hlasů KSČM, které okamžitě přispěchají na pomoc. A to je daleko více, než je potřebná ústavní většina. A to považuji za strašně nešťastný výsledek voleb.

A pokud jde o politickou kulturu? Věříte, že dojde ke zlepšení, jak vždycky noví zákonodárci slibují?

Mně se nezdá, že jsme vykročili k nějaké vyšší politické kultuře. Právě na té ustavující schůzi se ukázalo, co jsme viděli už v těch minulých dobách. Když jsem byla volena předsedkyní Poslanecké sněmovny v roce 2010, jako předsedkyně sněmovny jsem nezískala ani o jeden jediný hlas navíc než od členů koalice, tehdy sto osmnácti. Opoziční poslanci, přestože mě znali, nedali ani jeden hlas, okamžitě vedli svatou válku: ukážeme jim, že jim nic nedáme. My jsme ale na té stejné ustavující schůzi v roce 2010 opozičnímu politikovi Lubomíru Zaorálkovi dali naše hlasy, protože jsme věděli, že je potřeba, aby ve vedení sněmovny sociální demokraté byli zastoupeni, že se to sluší a patří, a že když víme, že ten člověk je schopen tuto funkci zastávat, má mít ve vedení sněmovny opozice své místo. Ale oni nedokázali tu podporu dát nám. Teď se to ukázalo úplně stejně. My jsme v prvním kole podpořili předsedu sněmovny Jana Hamáčka z ČSSD, a ten se pyšní tím, kolik dostal hlasů. Kdyby se chovali tak slušně, jako jsme se teď chovali my, měla jsem ty hlasy také. Je to prostě otázkou politické kultury, kterou oni neměli a teď ji chválí. Ale to je jen vizitka ODS, která se tak chovala v minulosti a chová se stejně i nyní. My jsme neměli problém dát podporu člověku, o kterém jsme si mysleli, že mu to místo právem náleží, a nevedli jsme okamžitě svatou válku. Ale jestliže se na volbách místopředsedů ukázalo, že ani teď tahle pravidla neplatí, neočekávám, že k nějaké vyšší politické kultuře dojde.

Libuše Frantová

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová