Porostou v našich lesích obří sekvoje a zeravy? Smrkovým monokulturám se daří čím dál hůř. Čím je nahradíme?

Foto: Pixabay

Popisek: Sekvoje, ilustrační foto

S některými zavlečenými druhy stromů bojujeme, protože ničí naše původní porosty a celý ekosystém. Jiné ale zkoušíme pěstovat, protože jak se mění klima a zejména množství vláhy v půdě, smrkové lesy čím dál víc trpí pod náporem kůrovce.

Stovky druhově pestrých nepůvodních stromů porostou v následujících dvou letech ve dvou vybraných lokalitách Vysočiny. Vědci Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU budou společně s lesníky ze Správy městských lesů Jihlava testovat vhodnost nepůvodních dřevin pro jejich případné využití v místních porostech. V navrhované skladbě zhruba desítky druhů se objevují i známí obři, jakými jsou sekvojovec obrovský nebo zerav obrovský. Výsledky projektu budou využitelné třeba při plánování výsadby v parcích. Využijí je ale hlavně vlastníci lesa, kteří mají zájem přizpůsobit druhovou skladbu probíhající klimatické změně, například při obnově lesních porostů po kůrovcové kalamitě. 

Stromy musí umět žít ve společenství s našimi domácími druhy

Vybrané druhy dřevin vysadí letos na lokalitách v blízkosti obcí Otín u Stonařova a Sokolíčko, tedy na majetku Správy městských lesů Jihlava. Celkově by mělo jít o plochu maximálně několika hektarů, lesníci budou vytvářet ideálně namíchané směsi různých druhů. „Vybraných druhů dřevin je celá řada, jedním z námi navrhovaných je například sekvojovec obrovský. Pokusným vysazením by bylo možné ověřit například jeho růstovou dynamiku v současném klimatu v porovnání s dříve vysazenými jedinci. Budeme ověřovat také vhodnost dřevin, se kterými se dosud nepracovalo vůbec, nebo zcela výjimečně,“ vysvětlil Luboš Úradníček z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Základními kritérii pro výběr dřevin bude přijatelná produkční schopnost, zvýšená odolnost proti suchu, přirozené zmlazování nebo schopnost vytvářet vhodné porostní směsi s domácími dřevinami.

Projekt na osm let

Celý projekt MENDELU je plánován na osm let a jeho výsledky budou vyhodnoceny po roce 2031. Dřív to ani nejde, dřeviny nevyrostou za rok tak, aby bylo co zkoumat. Vědce na Vysočině tedy čekají tři etapy projektu:

• 1.etapa: 2022–2024 – výběr, nákup a výsadba jedinců zájmové skupiny dřevin souběžně s následnou péčí o ně, průběžná zpráva s vyhodnocením dosavadních výsledků a doporučením následných činností.
• 2.etapa: 2025–2028 – následná péče o zájmové jedince a s projektem související porosty (případné vylepšení dřevin), průběžná zpráva s vyhodnocením dosavadních výsledků a doporučením následných činností (vyžínání, dosazování, výchova stromů, případně změny ve složení).
• 3.etapa: 2029–2031 - následná péče o zájmové jedince a s projektem související porosty, závěrečná zpráva s vyhodnocením výsledků projektu a doporučením následných činností. Pro praxi jde o nejzajímavější část.

Roky ale letí rychle, a tak docela brzy uvidíme, jestli a jaké nové druhy původem třeba z Blízkého východu nebo Severní Ameriky se zabydlí v našich lesích.

Sekvoj vždyzelená je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 metrů a stáří až 2200 let. Jeho název byl odvozen od jména náčelníka indiánského kmene Čerokíjů Sequoyaha (1770–1843), tvůrce indiánského písma. Foto Pixabay.com

Nádherní obři se ubrání i požáru

Pro laika je nejzajímavějším testovaným druhem sekvojovec obrovský. Majestátní jehličnany známe hlavně z dokumentárních filmů o severoamerických národních parcích, Porosty těchto stromových obrů najdeme na jihozápadě Spojených států a dominují dvěma národním parkům – Sequoia a Kings Canyon ve střední části Kalifornie. V Sequoia parku se nachází i nejznámější dva stromy, Generál Sherman vysoký 84 metrů a Generál Grant s obvodem kmene 35 metrů. Nejstarší sekvojovce viděly kolem sebe proudit tisícileté dějiny, dožívají se totiž 2000 – 3000 let. Staré stromy mají zpravidla u paty dutý a vyhnilý střed kmene, takže domorodí indiáni v něm nalézali úkryt před zvěří i nepohodou. Nejen to je ale na sekvojovcích zajímavé. V suchém terénu často vznikají požáry, a právě sekvojovec se vyvinul tak, aby se ohni dokázal sám ubránit. Běžný menší požár je pro něj vlastně užitečný. Očišťuje okolí stromu a pomáhá jeho šiškám doschnout a uvolňovat semena. Sekvoji a sekvojovci krátkodobé vystavení ohni neublíží, protože při zahřátí vznikají v jejich kůře chemické reakce, které oheň dusí. Z kůry se pak začnou uvolňovat částice vody a plameny nemají šanci.

Chotkovy sekvojovce v Ratměřicích

Že se u nás obří sekvojovce pěstovat dají, dokazují dva nádherné exempláře v zámeckém parku v Ratměřicích nedaleko Benešova. Hrabě Otto Chotek, který pro potřeby své rodiny přestavěl Ratměřický zámeček v klasicistním stylu v polovině 19. století, dostal údajně dva třináctileté sekvojovce darem při své cestě po Americe a vysadil je v nádherně založeném parku. Dobře se ujaly a po sto šedesáti letech mají úctyhodnou výšku 42 metrů. Zámeček sám dlouhé roky chátral. Jako mnoho podobných nemovitostí byl po válce znárodněn a dlouhá léta v něm měly domov opuštěné děti, provozoval ho totiž Ústav sociální péče o mládež. V 90. letech byl zámek i s parkem vrácen restituentovi, který sice žil ve Spojených státech, na dálku se ale snažil dát nemovitost do pořádku, opravil například stovky metrů zdí kolem parku a altán v jižní části parku. Když JUDr. Vladimír Kabeš v roce 2009 zemřel, dlouho se marně hledal nový majitel, který by dal Ratměřickému zámku zase život.

V té době jsem park několikrát navštívila s tatínkem, který na Benešovsku žil a rád objevoval zapomenutá krásná místa. Park byl volně přístupný, dokonce se někdo staral o sadovou část a tráva bývala posekaná. Do zámku naštěstí nepršelo, protože střecha obnovená v sedmdesátých letech držela. Postupné chátrání ale bylo na objektu znát a neudržovaný park působil smutně. Jen dva mohutné sekvojovce si rostly dál a rozhlížely se čím výše a dále do kraje. Ratměřice jsou malá obec a při našich návštěvách jsme odhalili jen nenápadnou vesnickou hospůdku, kde nám laskavá paní hostinská otevřela, ohřála polévku a uvařila čaj, i když obvykle otvírala až k večeru, kdy se sešlo pár místních na pivo.

Sekvoje v zámeckém parku v Ratměřicích. Foto Wikimedia Commons / Martina Pauerová, CC BY-SA 3.0

Nakonec zámek, park i nádherné stromy svého majitele našly. Dnes je jím podnikatel Tomáš Novák, který obnovil zašlou slávu místa a v poklidné středočeské vesničce otevřel luxusní wellness hotel. Klasicistní architektura znovu září do renovovaného parku a strávit tady víkend lze doporučit každému, kdo si chce důkladně odpočinout od městského pracovního shonu. Jestli přežila i ta vesnická hospůdka, netuším. Za sebe říkám, že by jí bylo škoda, posezení v ní krásně dokreslovalo atmosféru zámku a podzámčí. 

Zkusíte pěstovat sekvojovec ve své zahradě nebo lese?

Sekvojovce ale přežily rozhodně. A v Čechách mají i řadu potomků, protože pokud v některém parku objevíte vznosný strom, je to skoro na sto procent semenáček z Chotkovy zahrádky. Z jakých semínek pocházejí stromky, které nyní pro projekt na Vysočině vypěstovala Mendelova univerzita, nevíme. Jsou ale již připravené stejně jako financování celého projektu na proměnu našich lesních porostů. Kraj Vysočina uhradí nákup sazebního materiálu a bude koordinátorem aktivit tohoto projektu. Správa městských lesů Jihlava bude pečovat o výsadbu a společně s krajem a Mendelovou univerzitou se bude podílet na vyhotovení průběžné a závěrečné zprávy. Výsledky projektu budou využitelné jak pro kraj samotný, např. při plánování výsadby v parcích, ale především pro lesnickou praxi všech vlastníků lesa, kteří mají zájem přizpůsobit druhovou skladbu lesa probíhající klimatické změně při obnově lesních porostů po kůrovcové kalamitě. Růstový přírůstek sekvojovců je v prvních letech jejich života značný, rostou až o metr do výšky za rok.

Dřevo sekvojovce je dosti odolné vůči trouchnivění, avšak je zároveň poměrně křehké a lámavé. Ke stavebním účelům je tedy nevhodné. Používá se na výrobu šindelů a plotních latěk, dokonce i na produkci zápalek. V USA se sekvojovec občas pěstuje pro vánoční trh. Největším efektem pěstování sekvojovců je nejen jejich dekorativní charakter, ale především schopnost zachování vitality i suchých krajích a obdobích, kdy svým kořenovým systémem pomáhají udržovat při životě lesní biodiverzitu.

Zdroj: MENDELU, Kraj Vysočina, junior-rozhlas.cz, Wikipedie, botany.cz, Kudy z nudy, cestovani-po-usa.cz

Vložil: Ela Nováková