Uznání jádra je výhrou zdravého rozumu? Ale jděte. Prohra to je. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.02.2022
Foto: Se svolením ČEZ
Popisek: Dukovany. Dostavíme? Nedostavíme? Dovolí nám to? Nedovolí nám to? A co na to BIS, naše stínové Ministerstvo zahraničních věcí, jak BIS na to kouká?
Naše eurokomisařka Věra Jourová s velkou úlevou pro deník Právo zkonstatovala, že v našem energetickém mixu může zůstat jádro. Velká radost jistě započala po jejím oznámení v temelínských hvozdech. A nejen tam. Se stejnou slávou oznámil setrvání jádra v našem mixu premiér Petr Fiala. Ve Strakovce bouchli šampaňské a na oslavu se začetli ho Hegela. Jen půl hodiny, pro boha, pak šli zase makat. Premiér Fiala dokonce jásavě ve své alternativě pořadu ‘Čau lidi‘ oznámil, že do několika týdnů zahájí tendr na dostavbu Dukovan. Jupí, další půlhodina s Hegelem na oslavu. Jenže má to háček velikosti samotných Dukovan. Všechno je jen dočasné. Na chvíli. Pak začneme postavené bourat.
Hned na úvod učiním nevhodnou a pochybující poznámku – opravdu se v této republice po promarněných třiceti letech někdo odváží byť jen pomyslet na tak obrovskou stavbu, jako je dostavba Dukovan, když postavit Trojskou lávku (ne most, ale lávku) nám trvalo kolik… pět let? Já už si to pro jistotu nepamatuju a odmítám to vyhledávat. A co Pražské výstaviště? Kdy že to byl ten požár, který strávil polovinu budovy a ta pak šla k zemi? 2008? Od té doby se jen přemýšlí nad tím, jak, za co, kdy a proč se původní budovu obnoví (a stejně tam, až se k tomu vůbec odhodlají, hrdinsky fláknou nějakou prosklenou čtvercovou obludnost a budou se tvářit progresivně a tvrdit, že přesně takhle to chtěli). Dostavba Dukovan, to je projekt o poznání děsivější, než nějaké zpropadené výstaviště.
A tak tendr vyhraje předražený americký nebo francouzský stavitel Fukušim a do roka a do dne máme o jeden zdroj možného radioaktivního spadu víc? Měli bychom to stihnout rychle. Stihneme? Ale kdeže. Ve Finsku se jaderná elektrárna stavěla plných 16 let. Je to výkřik moderní techniky, ale k nám se takový výkřik dostane jen ozvěnou, protože před šestnácti lety jsme řešili úplně jiné věci. V tu dobu tu kolabovala Paroubkova vláda. Řešila se vláda Mirka Topolánka v demisi, jádro jsme řešili jen u pudla, rozhodně ne u Dukovan. Jak je naším zvykem. Následující epochy postupného mazání naší republiky z map světa, které jde našim politikům mistrně, jsme Dukovany převtělili do jakéhosi Godota, na kterého se čekalo a čekalo a čekalo a místo něho se, sem tam, řešil Zemanův kanál Dunaj-Odra-Labe. Což byl moc pěkný zástupný koníček.
Jenže teď přišly nové časy. Lepší. Do budoucnosti hledíme s jiskrou v oku a mír budeme budovat skutečně celosvětově. Jourová s Fialou totiž oznámili, že nám unie povolila jádro jako zdroj energie. Ale velmi nesměle dodávají, že nám jádro unie povolila jen jako dočasný zdroj. Co znamená slovo dočasný? Dovolím si osvětlit. Slovo dočasný znamená, že budeme platit nehorázné peníze za vybudování jaderného bloku, který nám, stále funkční, přikáže unie zastavit a zbourat. A do toho nalijeme nemilosrdné množství peněz. Postavíme si v Dukovanech takovou pěknou megalomanskou mandalu, kterou pak zase smažeme. Jupí, chtělo by se s buddhistickým klidem v duši zvolat.
Věra Jourová, to je ta socialistická komisařka z unie, zasněně povyprávěla o tom, že EU spoléhá na technologický skok v energetice, který nám zajistí krásnou bezemisní budoucnost. A že jádro tu pro nás bude jako jakýsi překlenovací zdroj. „Mám velkou důvěru v to, že budeme mít technologie a inovace, které nám pomohou tady z té obrovské krize. Je to jedna z nejvážnějších krizí, kterou máme,“ pronesla Jourová. A má bezesporu pravdu, jen nedodá, jak je zvykem, že ta krize vychází z rukou unie a je to krize čistě (tedy bezemisně) politická a uměle vyvolaná.
Ale přesto mě straší otázka. Opravdu dáme desítky miliard, ne-li stovky, na dostavbu dukovanského reaktoru s vidinou toho, že ho za pár let po dostavbě budeme bourat? Nebylo by lepší pořádně zatopit pod uhelnými elektrárnami a prostě se k tomu úžasnému technologickému skoku ne protrpět, ale protopit? Já vím, o něco déle bychom emisně páchli pánubohu do jeho plánů, ale přečkali bychom to bez stavění megalomanských mandal. Za peníze, které nacpeme do stavby reaktoru, bychom na uhelných elektrárnách postavili takových filtrů a čistících zařízení, až by se naše uhelky staly zdrojem kyslíku pro planetu.
A jen tak na okraj. Před půl stoletím se věřilo (věřilo si dovolím zdůraznit) že v roce 2022 už bude na světě mír, blahobyt, že se budeme procházet na Marsu a kolonizovat daleké galaxie. Věřilo se v to i ve vyšších kruzích. Ale místo po Marsu chodíme po pracáku a kolonizujeme tak leda výdejnu potravinových bank. „Celá Zelená dohoda je svým způsobem postavená na důvěře v to, že technologie pokročí," pravila Jourová. Slovo důvěra má základ ve slově víra, dovolím si zdůraznit.
Tak já nevím, víra v bombastické technologie, které už už klepou na dveře, takové víry už jsme za ta staletí, troufám si tvrdit, přežraní. Nechte uhlí a bádejte, koumejte. A až přijdete s něčím použitelným, dejte vědět. Pětiletému harantovi také nekupuju boty pětačtyřicítky a netvrdím, že věřím, že jednou tak velkou nohu mít bude. Třeba bude, ale já budu za přehnaně vizionářského otce, ba přímo za fantastu. Nebo snad až za blbce.
Vložil: Štěpán Cháb