Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Okázalé bohatství měšťanů i temné podzemí. Víte, kdy a kde přišla na svět první kostka cukru? Po kolejích s Českými drahami

18.08.2021
Okázalé bohatství měšťanů i temné podzemí. Víte, kdy a kde přišla na svět první kostka cukru? Po kolejích s Českými drahami

Foto: Vojtěch Dundáček (stejně jako ostatní snímky v článku, není-li uveden jiný zdroj)

Popisek: Nádražní budova v Telči vyrostla podle typizovaného architektonického vzoru na přelomu 19. a 20. století. Mnohem zajímavější je Expozice historie železniční dopravy, umístěná v objektu železničního depa.

FOTOREPORTÁŽ Na konci středověku se začala Evropa měnit a s rozvojem měst vznikla nová vrstva obyvatelstva. Měšťané měli dostatek finančních prostředků, které investovali do vzdělání a umění, a i díky tomu mohla renesance dosáhnout takového rozkvětu. Nezaměnitelný ráz získaly i Telč a blízké Dačice a Slavonice. Dnes se vydáme místní lokálkou po krásách Regionu Renesance.

Místní trať byla uvedena do provozu počátkem 20. století a do roku 1945 po ní jezdily vlaky až do Rakouska. Aktuálně pravidelný spěšný vlak Renesance brázdí krajinu od Slavonic až do Havlíčkova Brodu. Pokud mate k vlakům blízko, zastavte se po příjezdu do Telče v zdejším železničním depu. Nachází se tu expozice, mapující historii mistní dráhy Kostelec – Telč – Slavonice.

 

Telč muzeum

Muzeum historie, sídlící v místech někdejší remízy parních lokomotiv z roku 1898/1902, dokumentuje minulost i současnost provozu železniční tratě Kostelec-Telč-Slavonice-Waidhofen-Schwarzenau.

 

depo Telč

K vidění jsou tu unikátní vozy, zajímavé texty, dobové fotografie, technické výkresy a náčrtky i různé předměty a technická zařízení; foto DY-THA rail

 

depo Telč

 

Muzejní expozice místní dráhy Kostelec-Telč-Slavonice

  • expozice je veřejnosti přístupná do 15. září vždy v pátek od 13 do 16 hodin a v sobotu a neděli od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin
  • vstupné je dobrovolné
  • mimo otevírací dobu a pro větší skupiny je možné předem domluvit individuální prohlídku na čísle 728 136 662 nebo e-mailu
  • pokud stojíte před vstupem do muzea a je zamčeno, pravděpodobně probíhá prohlídka; vyčkejte tedy příchodu průvodce
  • expozici provozuje Společnost telčské místní dráhy, z. s., v spolupráci s Městem Telč, které je zřizovatelem muzea

 

Zachariáš z Hradce přinesl prosperitu a renesanci

Telč je z uvedených míst bezpochyby nejznámnější, takže jsem ji vybrala i já jako startovní bod naší cesty. První zmínky o sahají až k přelomu 11. a 12. století, důležitým milníkem byl ale až rok 1550, kdy si ji za své sídlo zvolil Zachariáš z Hradce. A během zdejšího působení rozhodně nezahálel. Zakládal rybníky a cechy, investoval do stavebních úprav města a přestavěl původní hrad na renesanční zámek. Italských architektů, které za tímto účelem pozval, využívali i místní měšťané. Díky tomu byly položeny základy jedinečného náměstí Zachariáše z Hradce, které je v součanosti jednou z památek, zapsaných do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

 

Telč náměstí

Překrásné náměstí Zachariáše z Hradce lemuje jedinečný soubor gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a renesančními, barokními a klasicistními zdobenými štíty

Domy jako z pohádky

Většina domů na náměstí si uchovala původní charakteristické gotické rozměry s šířkou přibližně 8 až 10 metrů a hloubkou okolo 30 metrů. Podloubí pak bylo přestavěno v polovině 15. století v rámci rozsáhlých renesančních úprav. Jednotlivé domy přirozeně během staletí měnily svoji tvář. Nejčastěji nesou znaky baroka, ale objevite zde i klasicimus a empír. K významných stavbám patří kupříkladu Telčský dům, jehož románské základy napovídají, že byl pravděpodobně jedním z prvních domů zde postavených. V roce 1995 započala díky sochařce Anně Hanzlové jeho náročná rekonstrukce, která trvala dlouhých jedenáct let. Malé soukromé muzeum tu nyní láká do pohádky velké i malé v rámci expozice, nazvané Historie a legend z Telče a okolí. Keramické figurky pocházejí z dílny právě paní Anny Hanzlové a pana Juleka Žembery.

 

Telčský dům

V Telčském domě se vystřídala dlouhá řada majitelů, byli mezi nimi významní obchodníci, konšelé, řezník, spisovatel i mistr knoflíkářský. Vařilo se zde pivo, uzavíraly obchody a nějaký čas tu sídlila i sklářská a keramická dílna.

Velmi výrazná je budova radnice, jejíž podoba je datována do roku 1574 a vznikla spojením dvou gotických domů. Vedle jejích vstupních vrat naleznete tabulku s označením nadmořské výšky.

 

Telč radnice

První písemná zmínka o radnici pochází z roku 1443, v roce 1499 ale byla budova zničena výbuchem. Podle pověsti ho způsobil sluha, který hledal během zámecké slavnosti nový vinný soudek v radničním sklípku a omylem položil zapálenou louč na soudek se střelným prachem. V roce 1530 pak zničil objekt požár. Nynější podoba radnice pochází z roku 1574 a stojí na místě dvou bývalých obytných domů.

Nepřehlédnutelný je také dům č. 61, který zdobí sgrafita s jedenácti starozákonními vojevůdci. Letopočet 1555, který se na domě nachází, dokládá datum jeho renesanční přestavby a výzdoby. Zajímavostí je, že sgrafita byla znovu objevena až v roce 1953 během tehdejšího restaurování.

 

Telč č. 61

Pozdější starosta, pekař Michal, koupil dům č. 61 v roce 1532. V roce 1555 ho přestavěl a nechal vyzdobit, pravděpodobně umělci, pracujícími na zámku. Z jeho štítu shlížejí na náměstí Faraon, Adonias, Aza, David, Goliáš, Saul, Serach, Senacherib, Nabuchodonozor, Holofernes a Antiochos.

Přímo u náměsti se nachází renesanční zámek, který je nazýván perlou moravské renesanční architektury. Inspiroval i mnoho filmařů, natáčely se zde například pohádky Pyšná princezna a Z pekla štěstí. Aktuálně tu probíhá rozsáhlá revitalizace, a proto je přístupný pouze II. prohlídkový okruh, který vás provede obytnými místnostmi posledních majitelů. 

 

Telč zámek

Přestavbu gotického hradu na renesanční sídlo umožnily Zachariáši z Hradce především bohaté výtěžky z dolů na stříbro, z nichž většinu mu přinesla věnem jeho první manželka Kateřina z Valdštejna

 

Telč park

Budování Zámeckého parku započato v 16. století, později byl přebudován v anglickém stylu. Je osázen řadou vzácných dřevin s kvetoucími keři a květinovými záhony a dodnes se tu dochovala řada staletých stromů z počátku výstavby. Zvláštní atmosféru mu dodává i rybník, který na něj navazuje.

 

Telč skleník

Klasicistní skleník byl postaven v západní části parku v první polovině 19. století. V roce 1848 tu působil jako zahradník Benedikt Roezl, nadšený cestovatel a objevitel řady orchideí.

Křesťanská tvář města

Hned vedle zámku se tyčí kostel sv. Jakuba s vyhlídkovou věží a výstup na ni je příjemnou místní 'bojovkou'. Předposlední patro má strop přibližně ve výšce 150 centimetrů, což můj dvoumetrový manžel náležitě ocenil. Není nad to plazit se v předklonu a korigovat přitom dvouletého potomka. Výhled, který je opravdu krásný, vás bude stát celkem 40 kamenných a 105 dřevěných schodů, které vedou i kolem dvou místních zvonů, Jakuba z roku 1603 a Marie z roku 1550. Původní kostel z druhé poloviny 13. století vyhořel, takže aktuální podoba je z 15. století a samotná věž byla postavena začátkem 16. století.

 

Telč kostel

Věž kostela sv. Jakuba byla v minulém století ve špatném stavu a až do revoluce uzavřená. V minulosti tu bydlel hlásný.

 

Telč kostel

Výhled z vrchního ochozu věže je úchvatný a opravdu za ten malý 'horolezecký' výkon stojí

V souvislostí s Telčí mi to nedá nezmínit i řád jezuitů. Ti sem přišli v roce 1655 na žádost hraběnky Františky Slavatové a působili zde až do zrušení řádu v roce 1773. Vybudovali rozsáhlou barokní kolej s domem třetí probace, seminářem svatých Andělů a kostelem Jména Ježíš a několik dalších budov včetně budovy gymnázia.

 

Telč zvon

Telčské zvony Jakub a Marie

 

Telč zvon

 

Pár zajímavostí v okolí (samostatný rámeček)

  • K rozhledně Oslednice vás dovede z telčského náměstí přibližně dva kilometry dlouhá cesta po žluté značce
  • Pozdně gotický Hrad Roštejn, přestavěný na renesanční lovecký hrádek, leží přibližně deset kilometrů od Telče a seznámí vás s životem v loveckém sídle
  • Z hradu Štamberk se toho příliš nedochovalo, turistům ale jeho návštěva nabízí nenáročnou sedmikilometrovou procházku po zeleně značené cestě

 

Za kostkou cukru do Dačic

Dvacet minut cesty vlakem, a jste v nedalekých Dačicích. Město, které proslavila kostka cukru, jí dokonce postavilo pomník. A jak to vlastně s tou kostkou bylo? Cukr se tradičně uchovával v takzvaných homolích, které byly přibližně 30 centimetrů vysoké a hospodyňky z nich musely kousky odsekávat. Nebylo to příliš praktické a často to vedlo i ke zraněním. Po jednom takovém zranění nabádala manželka Jakuba Kryštofa Radu, tehdejšího ředitele rafinerie v Dačicích, aby vymyslel jiný, lepší tvar. A tak vznikla v roce 1841 kostka cukru. Bohužel ani jeho vynález zásadně nezlepšil ekonomickou situaci cukrovaru, který byl značně znevýhodněn polohou mimo řepařskou oblast. Jakub Kryštof Rada tedy v roce 1846 na svůj ředitelský post rezignoval a odstěhoval se zpátky do Vídně. Více podrobností o výrobě první kostky cukru se můžete dozvědět v expozici zdejšího Městského muzea a galerie.

 

Dačice kostka cukru

Žulový pomník z roku 1983 stojí v parčíku poblíž vysoké renesanční věže kostela sv. Vavřince.Jeho okolí bylo v roce 2012 osazeno deskami, které v dvanácti jazycích připomínají rok, kdy se na vítězné tažení evropskými a světovými trhy vydal dačický vynález - kostkový cukr.

Až se nasytíte cukru, zastavte se na místním zámku. Zámky tu ve skutečnosti naleznete dva. V tom starém sídlí v současnosti městský úřad. Druhý nový zámek spravuje Národní památkový ústav a můžete si ho prohlédnout v rámci rozsáhlého okruhu po soukromých a reprezentačních pokojích. Původně byl v renesančním slohu, následně prošel barokní a nakonec zásadní klasicisní přestavbou. Díky ní tak trochu klame tělem, protože zvenku vypadá poměrně jednoduše a skromně. Uvnitř však skrývá honosné interiéry s jedinečnou klasicistní schodišťovou halou, rozsáhlou secesní knihovnou, čítající 17 000 svazků, ale i funkcionalistickou koupelnou. Celkový dojem doplňuje přilehlý zámecký park.

 

Dačice starý zámek

Dvoupatrová renesanční budova starého zámku z let 1972-1579, přestala sloužit původnímu účelu už po pouhých dvanácti letech kvůli omezené velikosti

 

Dačice nový zámek

Nový zámek, rovněž v renesančním slohu, postavil pro Oldřicha Krajíře italský stavitel Francesco Garof da Bissone. Počátkem 18. století prošel barokními úpravami a o století později ho rod Dalbergů postupně proměnil v moderní a pohodlné sídlo.

Romantická procházka a výzva pro odvážné

Náš trojlístek zakončují Slavonice. I zde naleznete malebná náměstí s nádhernými renesančními, gotickými a barokními domy. Množné číslo používám záměrně, protože náměstí jsou hned dvě, byť menšího rozsahu. I Slavonice zažily obrovský rozkvět v 16. století, kdy byly přestavovány místní měšťanské domy v duchu italské renesance. Poté je ale štěstí opustilo, těžké časy prožívaly za Třicetileté války, v letech 1680-1681 je silně zasáhla morová epidemie, a sotva se začaly trochu vzpamatovávat, poškodil je rozsáhlý požár. Paradoxně nejspíš i díky těmto útrapám si město zachovalo svůj historický ráz, díky kterému bylo v roce 1961 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

 

Slavonice

Vznik Slavonic se datuje kolem 12. století, nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260

 

Slavonice

V bohaté sgrafitové výzdobě najdete vedle 'klasických' psaníčkových motivů i složité figurální scény

 

Slavonice

Pro svou krásu a dovednost našich předků jsou Slavonice cílem mnoha obdivovatelů.

 

Slavonice

Mezi náměstím Míru a Horním náměstím stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s městskou věží

 

Slavonice Jemnická brána

Jednou z dvou dochovaných bran městského opevnění je Znojemská brána, zvaná též Jemnická

 

Slavonice

Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů, postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství

 

Slavonice

 

Výčet místních zajímavostí tím ale rozhodně nekončí. Dochovaly se i části městského opevnění a dvě brány. Hlavně ale také rozsáhlý podzemní systém gotických chodeb a sklepů. Sklepy, které vznikaly nejspíš na přelomu 12. a 13. století, začala poměrně brzy zaplavovat voda, takže bylo zapotřebí vybudovat i systém odvodňovacích chodeb. Pod povrchem se ukrývají tři staletí tvrdé práce, protože jak sklepy, tak chodby byly vysekány ručně kladívky a želízky. Během letních měsíců zde probíhají prohlídky, takže je ještě letos stihnete. Buďte ale připraveni, že nepůjdete podzemím z pohádek. Na prohlídku vyfasujete holínky a pláštěnku, protože zde stále protéká voda. Chodby mají navíc v průměru jen 150 centimetrů na výšku a 50 na šířku, počítejte tedy s procházkou v předklonu a v značně stísněných prostorech. Určitě ale není od věci zpestřit si život občas nějakou pěknou výzvou. Držím vám palce.

 

vlaky

Vložil: Petra Dundáček Božoňová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace