Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V kraji přibyly nové památkově chráněné budovy, ale ne každý majitel jásá. Někteří se brání, píší i na ministerstvo

26.01.2021
V kraji přibyly nové památkově chráněné budovy, ale ne každý majitel jásá. Někteří se brání, píší i na ministerstvo

Foto: NPÚ (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Klasický ´kulturák´: Mnich byl vystavěn mezi léty 1948–1950 na základě projektu Jiřího Krohy a má takovéto pěkné architektonické dobové detaily

Na Vysočině byly další čtyři budovy zařazené na seznam památkově chráněných objektů: Kovárna se zvonicí ve Věžnici (okres Havlíčkův Brod), bývalá poštovní stanice ve Stonařově (okres Jihlava), kulturní dům v obci Mnich (okres Pelhřimov) a drážní objekt v železniční stanici Rozsochy (okres Žďár nad Sázavou). Správa železnic se ovšem začala bránit na Ministerstvu kultury. Pro ni je objekt zařazený na seznam majetkem zbytným, jak sdělil náměstek společnosti.

Vezměme je ale postupně. Bývalá kovárna ve Věžnici č. p. 94 je přízemní zděnou a částečně podsklepenou stavbou obdélného půdorysu. Stavba vznikla po roce 1850 jako obecní sýpka, v roce 1879 byla upravena na školní třídu a byt učitele, od roku 1894 sloužila nejen pro bydlení, ale i jako kovárna. Objekt plnil také funkci zvoničky. Stavebník ani stavitel není znám.

„Historická, architektonická a památková hodnota kovárny ve Věžnici spočívá v jejím stáří, autenticitě dochovaných prvků, původní dispozici, vícevrstevnatém stavebním vývoji a také ve spojení řemeslného provozu s funkcí venkovské zvonice,“ shrnuje Miloslav Záškoda z telčského pracoviště Národního památkového ústavu, který se na prohlášení kulturní památky podílel.

 

Obecní kasička se chvěje hrůzou a upřímně řečeno, to lze chápat

A zadarmo to skutečně nebude. Problémem hned na úvod je střecha budovy. „Stav je havarijní. Obec to kupovala v roce 2017 za symbolickou cenu od bývalé paní majitelky. Kupovalo se to hlavně proto, aby se to zbouralo,“ dodává ale starosta obce David Drahoš. Jen oprava střechy přijde na půl milionu korun. Obec dá dohromady zhruba sto tisíc, zbytek plánuje získat prostřednictvím dotací. Ale ze zařazení na seznam památek mají místní radost. Bude to prý další lákadlo pro turisty a větší atraktivita obce.

Památeční pošta

Objekt bývalé poštovní stanice čp. 17 se nachází v centru obce Stonařov na severozápadním nároží návsi při silnici z Jihlavy do Znojma. Stojí na někdejší císařské silnici, která po svém uvedení do provozu v roce 1750 představovala hlavní poštovní a dopravní tah z Prahy do Vídně. Trojkřídlá budova byla součástí rozsáhlého areálu s uzavřeným dvorem, který plnil také funkci přepřahací a mýtné stanice. Hospodářské objekty (stáje, kočárovna a stodoly) se však nedochovaly.

Historie klasicistní stavby je od počátku svého vzniku spojena s poštovní správou habsburské monarchie a svoji funkci si udržela nepřetržitě více než 170 let. Jedná se o jednu z nejstarších, ale především poslední památkově hodnotnou budovu z někdejšího souboru 21 poštovních stanic na trase dlouhé více než 300 kilometrů. S počtem asi 500 koňů zde c. k. pošta za rok zajišťovala kolem 1250 jízd a přepravila kolem 5000 osob.

 

Že je budova vlhká, je vidět na první pohled. To také nebude levné

„Bývalá poštovní stanice představuje výrazný urbanistický a architektonický prvek připomínající zajímavou historii obce a její významné postavení v druhé polovině 18. století a zejména v první polovině 19. století, kdy došlo k největšímu rozkvětu poštovní i dostavníkové dopravy a kdy císařská silnice z Prahy do Vídně byla jednou z nejvytíženějších dopravních tepen monarchie,“ konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků. Podle starosty Stonařova Ivana Šulce patří objekt městysu. Přízemí slouží jako obchody, v prvním patře stejně jako v půdní vestavbě jsou byty. Rekonstrukce, kterou by památka uvítala, zatím na programu není, i kvůli očekávané výstavbě silničního obchvatu. Aktuálně ale chce obec řešit ve spolupráci s památkáři problém se vzlínající vlhkostí.

Odkaz válečných útrap

Budova kulturního domu v obci Mnich je zasazena do mírně svažitého terénu při severním okraji obce. Nachází se přibližně 100 m od Památníku slovanského bratrství, který upomíná na střet místního obyvatelstva a partyzánů s ustupující německou armádou v závěru 2. světové války. Objekt byl vystavěn mezi léty 1948–1950 na základě projektu Jiřího Krohy. Budova si do dnešní doby uchovala svoji neporušenou hmotu. Svérázná architektura s atypickou strukturovanou fasádou a pečlivě komponovaným parkově upraveným okolím vytváří důstojné prostředí v kontextu nedalekého pietního místa.

Hodnota stavby netkví pouze v jejím samotném architektonickém ztvárnění, ale v celkové urbanistické koncepci vyplývající z tamějších historických a kulturních událostí. Autor návrhu vybral pro novostavbu kulturního domu přesně takový pozemek, aby její umístění bylo podřízeno ose výhledu z památníku na obec, rodné domy a dějiště válečné tragédie čp. 23, se kterými byly osudy zdejších odbojářů spjaty. Autor návrhu byl významný československý architekt, malíř, scénograf a vysokoškolský pedagog, který v roce 1948 získal titul národního umělce. Zakázka na návrh kulturního domu v Mnichu byla poptána přímo od komunistického ministra zemědělství Julia Ďuriše. Samotné stavební práce pak probíhaly v rámci brigád místního obyvatelstva ve dvouletém plánu.

 

Kulturní dům je typickým představitelem své doby. Jenže malá obec se čtyřmi sty obyvatel, jak má takovou velkou rekonstrukci zvládnout?

Radnice se brání

„Architektonicky hodnotný a do detailu propracovaný reprezentativní objekt vesnického kulturního domu je vývojově, ideově i funkčně spjatý s nedalekým Památníkem slovanského bratrství, díky němuž je většina obce se svým stavebním fondem zahrnuta do ochranného pásma památníku,“ konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků.

Ale u tohoto zařazení vznikly třenice. Místní radnice chce zařazení na seznam chráněných památek budovu vyjmout. „Zastupitelé ani já jsme s tím nesouhlasili. Chtěli bychom to vyjmout,“ přiznal pro Českou televizi starosta Petr Čekal. „Trochu z toho máme obavy,“ přiznal starosta. Právě se tu totiž chystají na výměnu oken v části, která slouží jako mateřská škola, a celý objekt, v němž sídlí i obecní úřad či lékařská ordinace, též volá po rekonstrukci fasády. Vesnice s necelými čtyřmi stovkami obyvatel se tak bojí komplikací i zvýšených nákladů.

Nádražní stanice včetně pověstné ´lampárny´

Areál železniční stanice Rozsochy na lokální trati Žďár nad Sázavou – Tišnov se rozkládá cca 2 km severně od středu stejnojmenné obce. Kulturní památkou byl prohlášen tzv. vedlejší drážní objekt, jenž v době svého vzniku sloužil jako veřejné toalety, lampárna, sklad a prádelna. Jedná se o jednoduchou stavbu obdélného půdorysu se sedlovou střechou, která vznikla v letech 1903–1904. Stavba je charakteristická celou řadou kvalitně provedených architektonických detailů.

„Vedlejší drážní objekt v Rozsochách se zachoval v mimořádně autentické podobě. Je reprezentantem kvalitního železničního stavitelství, o čemž svědčí nejen maximální péče o každý detail stavby, ale také množství zdobných či řemeslně provedených architektonických prvků,“ konstatuje Miloslav Záškoda z telčského pracoviště Národního památkového ústavu, který se na prohlášení kulturní památky podílel.

Hodnotné je členění fasád, dveře se zasklenými vitrážemi, úprava dřevěných prvků, dekorativní bedněné štíty, tvarovaná zhlaví trámů či jemná profilace kamenných krakorců. „Objekt svým způsobem obohacuje a doplňuje památkový fond Kraje Vysočina o příklad sice drobné, ale zároveň kvalitní architektury, neboť objekty železničního stavitelství jsou zde zastoupeny jen velmi řídce. Dokládá efektivitu železničního stavitelství i v relativně odlehlých oblastech, aniž by se rezignovalo na kvalitu provedení a reprezentativní funkci veřejně užívaných staveb,“ dodává Záškoda.

 

Nádražní objekt je nevelký, historicky cenný a Správa železnic není žádný chudák. Zde říkáme, rozhodně opravit! Ať mohou obyvatelé Rozsoch poslat ty hamounské železničáře stěžovat si na lampárnu  

Je to zbytná stavba, zbourat

Do budoucna může tento vedlejší objekt s toaletami tvořit atraktivní prvek lokální trati Žďár nad Sázavou – Tišnov, podpořit zájem o železniční turistiku a zachovat genius loci železniční stanice v Rozsochách. To si ovšem nemyslí Správa železnic. „Pro nás jde o majetek zbytný, chceme tady budovat moderní železnici. Zažádali jsme pana ministra o přehodnocení,“ řekl pro Českou televizi náměstek brněnské Správy železnic Pavel Šprdlík.

Přísná pravidla pro opravy

Zacházet s budovou na seznamu chráněných památek není jednoduché, má to svá pravidla, která se nedají obcházet. Všechny kroky je potřeba konzultovat s památkáři. Rozhodně při takové rekonstrukci nejde pustit k práci kutily, kteří si dělají vše po svém a do rokokového stylu jsou schopni zakomponovat třeba brutalismus. Jedná se totiž o památku, která by měla být zachována v co nejpůvodnějším stavu. A to často i při zachování stavebních postupů, které byly užité při její výstavbě. Majitelé památek mají možnost žádat o dotace na opravu. Ty ovšem nejsou nárokové, ale soutěží se kraj od kraje. Obstát v konkurenci s ostatními žádostmi o dotaci nemusí být snadné. A také není. Přičemž žadateli nikdy není udělena plná částka, o kterou žádal. Musí tedy shánět peníze i mimo státní správu. Hledat sponzory, vydělat.

Pro mnohé to může být problém, jiní v tom vidí příležitost. Správa železnic se ráda zbavuje ´zbytného majetku´ a namísto něho staví čistě funkcionalistické budovy, či spíše zastávky, které jsou prosté jakékoliv snahy o estetiku a říkají tomu moderní řešení a modernizace. Přičemž starých budov se ve velkém zbavuje. Na druhou stranu jsou tu tací, kteří chtějí budově dopřát znovuzrození a nabytí její bývalé krásy. Co je lepší? Na stranu druhou, Krajské listy.cz zcela chápou, že pro malou obec s nevelkými prostředky může být prohlášení za kulturní památku dar poněkud danajský. Kde vzít na její opravu, že…

Vložil: Kamil Fára

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace