Dostavba elektrárny jako válečný akt. Ke komu se připojíme? Ke skřetům, nebo ke skřetům? Komentář Štěpána Chába
komentář
01.12.2020
Foto: ČEZ
Popisek: Elektrárna Dukovany. I ta je důvodem pro nenávist.
Žádné pirožky, žádná vodečka a už vůbec žádná družba. Rusko je hrozba, Rusko je nepřítel, Rusko se vůči nám chová… úkladně, jak tvrdí naše ricinem pokecaná tajná služba. A jen blázen by si od nepřítele nechal postavit něco tak strategického, jako je jaderná elektrárna. Ale je fajn nápad do kšeftu cpát ideologii a geopolitický boj? Nemělo by jít primárně o ten kšeft?
Jak jsem pochopil, tak dukovanská jaderná elektrárna je vystavěná pod dohledem tehdejšího Sovětského svazu, pomocí tamních technologií a i přes černobylskou zkušenost funguje pěkně, nevybuchuje, dokonce produkuje elektřinu. Nikdo kvůli tomu nemusí jezdit povinně do Kremlu, aby nám tu, alespoň na pár dní, zapnuli elektřinu. Zároveň jsem pochopil, že napojovat americkou technologii na tu sovětskou je trochu problematické. Dobrá, dobrá, žijeme v České republice, kde zlaté české pracičky umí zázraky (obzvláště přes klávesnici) a i americkou technologii na tu sovětskou dokáží izolepou přichytit dokonale (tedy právě přes tu klávesnici).
Politika je nestabilní. Je tomu 70 let, kdy jsme podobná rétorická cvičení, jaká teď aplikujeme na Rusko, používali na Německo. Je to nepřítel, permanentní hrozba. Voda se přehnala a z největšího nepřítele je spojenec, kterému jsme ekonomicky, a částečně i politicky svěřili naši zemi do správy. Teď je nepřítelem Rusko. Za pár let třeba jih Evropy a v Rusku budeme škemrat o normy a notičky pro naši politiku. Ovšem hra na nepřítele je pro trouby, představuje to staré, co bychom měli dávno překonat. Takové věci, jako dostavba Dukovan, se mají přenechat kšeftu, nikoliv ideologii. Politika má být správa věcí veřejných s důrazem na řádnou péči hospodáře. A vyvolávání nepřátelství nemá s řádnou péčí hospodáře nic společného. Rusko není nepřítel, je to konkurent. A ne náš, jeho služby tedy můžeme v pohodě využít… pokud budou výhodnější a lepší. Rusko není Sovětský svaz.
Do toho ta prokremelská hydra na Hradě
Do plané diskusi o Dukovanech zasáhl s elegancí atomového výbuchu zprostředkovaně i prezident Miloš Zeman, který po české Bezpečnostní informační službě požaduje jména ruských špionů, kteří dle ní operují na českém území. I s obrázky jsem viděl, jak část komentátorů i politiků nadskočila v nadšení – potvrzení prokremelské politiky prezidenta, hydra se zase hnula. Ano, za požadavkem je jistě i snaha odstřelit negenerála Koudelku, který vede BISku. Ale, upřímně, netahá si to s těmi agenty s ricinem BIS z paty? Nemaluje čerta? Nevaří z vody? Nedělá z komára velblouda? Ono je pěkné označit lobby Ruska za řádění nepřátelských agentů a lobby USA za přátelskou pomoc. Toho skutečného politického soupeření za pomoci Voloďů a Jamesů Bondů naoko nepřátelských režimů tam bude pomálu.
U BIS je dobré si pamatovat, že sám negenerál Koudelka byl oceněn za příkladnou práci americkou tajnou služnou CIA. Je tedy možné, až pravděpodobné, že neřídí českou tajnou službu, ale detašované oddělení tajné služby americké. A tam je té hysterie po hříchu hodně. U Američanů víme s jistotou, že nejde o politiku, ale o kšefty. Rusko je konkurent, ne nepřítel, proto my Rusko za nepřítele musíme označovat. Nelogické? Ale vůbec. Pro USA je Rusko konkurent, pro nás tedy musí být nepřítelem. Prostě přebíráme notičky od našeho současného ekonomicko-ideologického šéfa. Nic proti, jsme prostě jako vždy v závěsu vedoucího. Kdyby nás ekonomicko-ideologicky obsadili Eskymáci, za nepřítele prohlásíme s klidem kráčejícího Indiána třeba lachtany.
Špionují u nás Rusové?
Ale beze všeho, samozřejmě a jistě. Stejně jako jiné výzvědné služby. Jen u některých tomu říkáme nepřátelské rejdění a u jiných lobby. A některým pak své svodky přeposíláme sami, podle notiček, protože jsou to spojenci proti nepříteli. Přece. A Dukovany? Vláda má před sebou jediný úkol – zajistit výběrové řízení, které nebude výhodné ani pro Rusy, ani pro Američany, ani pro Francouze, Japonce, Korejce, ale hlavně pro nás. Tedy funkční, bezpečná a v rámci možností nezávislá jaderná elektrárna se zárukami, které neobejde ani třetí světová válka. K tomu přilepit požadavek, aby se na dostavbě podílelo co nejvíce českých firem. A spustit to. Poté vybírat podle nabídky a vybrat tu pro nás nejlepší. Ale když už jsme u těch spojenců, stejně nám do toho Brusel hodí vidle, už tak se Babiš zapotil jako zvíře, aby pro nás vydupal výjimku pro jadernou energetiku, a stejně ji nevydupal. Takže za pár let, než se elektrárna v Dukovanech vrhne do výstavby, ji vyhodíme do povětří a na jejím místě postavíme šlapací kola na výrobu elektřiny. Proto je celá debata nad Dukovany vlastně zbytečná.
Čestně prohlašuji, že nejsem placen Ruskem, nejsem v kontaktu s nikým, kdo mi předává notičky (ba naopak, za tento text očekávám velké množství pohlavků a ran na solar plexus). Vše, co je zde napsáno, vychází z mého světonázoru, který mnozí jistě označí za zcela pomýlený. To ovšem neznamená, že by měl být zneplatněn, anulován, vymazán a pohřben. Na vojáčky si hrajme na dětských hřištích, ne ve světové politice, tam to umí mít dost škaredé následky.
Vložil: Štěpán Cháb