Máme to na smrku. Doslova. Komentář Štěpána Chába
komentář
30.04.2020
Foto: Facebook
Popisek: Kůrovec se například na Vysočině ujal obzvláště dobře. K naší smůle
Je tepleji. Debatovat o tom můžeme do aleluja, ale fakt, že tepleji skutečně je, neokecáme a nepřesuneme protiargumenty do ztracena. Co na to lesní správa (pro zjednodušení mé obecné označení pro všechny vlastníky lesa, prosím)? Nic. Kalamita kůrovců? Nic. Ano, volání po tom, aby lidé přispěchali zachránit les sázením semenáčků. I přihlásil jsem se, má to přeci smysl. A začala obnova lesa.
Dovezli nás na místo. Vozidlo s pohonem na všechny čtyři vyzvrátilo ze své korby vedle vymýcené paseky balíky smrčků svázaných po pětadvaceti kusech a nás, sazeče. Instrukce jednoduché. Tady máte motykosekeru. Vykopat díru, vložit do ní jeden semenáček, zahrnout díru, zašlapat nohou. Udělat od zasazeného semenáčku krok, vykopat díru, vložit semenáček,… A tak neustále dokola. Po zasazení padesáti stromků začínáte cítit záda. Vzpouzejí se, brání, hudrají a nadávají. Po stovce zasazených stromcích se k nim přidáte a nadáváte také.
Semenáček smrku a torzo smrku
Všechny dovezené semenáčky byly smrky. Přitom hned nedaleko stálo několik rezatých jedinců, které buďto napadl kůrovec, nebo prostě přestali zvládat teplo a málo vody. Na dotaz, proč se nesází listnáče, řekl lesník, že to tak prostě je. Byl krajně nemluvný a nesdílný. Vysvětlil, co máme dělat a prostě odjel. Sázejte mladé smrky vedle umírajících smrků. Logika, za kterou by se měla udělovat Nobelova cena. Po zakopání všech přidělených semenáčků jsem seděl na pařezu a říkal si – sakra, a má to vůbec smysl? Nebo lesní správa tuší, že přichází doba ledová a smrky nám do budoucna zachrání kůži? Nebo je to jen hloupý zvyk, kdy smrkové dřevo je prostě nejlépe zobchodovatelná dřevina na trhu a tak ji budeme sázet a sázet a sázet, i kdyby na chleba nebylo? Jasně, pár let porostou, ale pak prostě chcípnou. Pomohl jsem tedy svou činností zachránit lesy? Dost pochybuju.
„Marnost. To se mi vybaví, když vidím, jak se ‘obnovují‘ lesy po kůrovcové gradaci. Smrky se dnes vysazují přesně tam, kde podle našeho vědeckého vědomí a svědomí smrkové monokultury fakt nepřežijí,“ řekl Jakub Hruška z Ústav výzkumu globální změny AV ČR a zmínil, že byl svědkem právě takové marné obnovy na českomoravské Vrchovině, lidově Vysočině v nadmořské výšce s 500 metry. My jsme mnohem níž. A přesto se u nás se zarputilostí soudruha lesníka sází smrky a nic než smrky. Ty zřídkavé školky s buky, které jde v lese potkat, jsou pak jen do formy, aby se neřeklo.
Sucho a nic, než sucho
Ministr životního prostředí Richard Brabec na tiskové konferenci apeloval na všechny občany České republiky, aby státu pomohli se zadržováním vody v krajině. „My to budeme financovat, ale nemůžeme to sami realizovat,“ prohlásil Brabec s tím, že jinak budeme čelit nedostatku pitné vody. „Čelíme něčemu, co tady ještě nebylo,“ dodal ministr životního prostředí. Do zadržování vody v krajině chce ministerstvo investovat jen tento rok na 6 miliard korun. Loni dalo ministerstvo na boj se suchem 2 miliardy.
A nikdo stále nikterak neřeší, že lesníci se pominuli na rozumu a neustále tlačí na stůl téma smrk. A to i přes skutečnost, že zdravé lesy jsou zásobárnou vody. Tak kde to, sakra, žijeme? Na stole je jasný fakt – smrky změnu podnebí nevydýchají, je tedy kardinální nedostatek rozumu smrky nadále bezstarostně sázet a doufat, že za příští dvě dekády přijde bohatá sklizeň. Nepřijde. Podle současných dat prostě nepřijde.
Vložil: Štěpán Cháb