Původně retro taška je opět ve flóru a vyrábí se po tisících. A víte, že síťovku vymysleli na Vysočině, ve Žďáru nad Sázavou?
18.10.2019
Foto: Facebook / Česká síťovka (stejně jako všechna fota v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Síťovka už není jen retro hit, ale oblíbený a funkční módní doplněk mileniálů
Od ledna 2018 už Češi k nákupu nedostávají igelitové tašky zdarma. Řetězce místo plastových tašek prodávají papírové nebo vyrobené z přírodních materiálů. Stále větší množství Čechů si ale pořizuje vlastní tašky – a velké oblibě se těší ty síťové. Ekologie a bezobalové nákupy jsou totiž tématem pro stále víc Čechů. I díky tomu se český vynález z 20. let minulého století stává opět hitem. Síťovku vlastní mnoho Čechů a její popularita strmě stoupá.
Český patent starý takřka sto let se opět dostává do hledáčku pozornosti zákazníků. „Výroba jedné plastové tašky zabere dvě minuty, než se ale úplně rozloží, trvá to i stovky let. Naopak výroba jedné síťové tašky trvá od 30 minut až po hodinu a půl. Navíc díky pevnosti ji lze používat opakovaně až několik let a následně díky používání převážně přírodních materiálů je rozložitelná nebo ji lze recyklovat. Každá síťovka je ručně šitá podle vlastních registrovaných vzorů, podstatná část tašek se barví ručně v chráněných dílnách,“ přiblížila výrobu majitelka společnosti Česká síťovka Karolína Pechová.
Klasika. Lahve se nejlépe vychladí...
Nutno dodat, že Česká síťovka není jediným výrobcem v Česku, ale jak se zdá, jediným, který uspěl. Před časem se o výrobu pokoušela jako „Síťovky Kolín, síťové tašky“ firma Saariense, ta ale zkrachovala, mimo jiné proto, že její síťovky šili v Číně a moc jim to nešlo. Tuto chybu paní Pechová nedělá, navíc - co se nám líbí nejvíce - své síťovky šije v chráněné dílně… Na webu jsme našli ještě jednoho výrobce, firmu Net bag, která o sobě na webu říká, že její síťovky vyrábí také čeští zaměstnanci v České Lípě. Zda je i firma česká, se nám nepovedlo dohledat, píší jen, že na výrobu dostali grant z EU…
Vydrží léta, unese až 20 kilo
Kouzlo síťové tašky ale nespočívá jen v její výrobě nebo rozložitelnosti, jde zejména o její trvanlivost. „Člověk ji může nosit několik let, našim babičkám vydržela jedna síťovka třeba celý život. Pokud síťovce povolí oko, dá se sešít, je pratelná a unese kolem 15 až 20 kilo, záleží samozřejmě na velikosti. Ty největší síťovky z naší nabídky jsou testovány na mnohem větší zátěž,” doplnila Karolína Pechová.
Příběh síťovky sahá sto let nazpět
Síťovka je síťkovaná taška, popisuje Wikipedie, vyráběná od 20. let 20. století v Československu a později i v dalších zemích světa. Původně se vyráběla metodou síťkování (necování) z umělé hedvábné příze, později jako materiál přibyla i různá syntetická vlákna a další materiály, přičemž se setkáme i se síťovkami vlněnými. Síťovka je velice lehká, skladná, pružná a zároveň pevná. Přizpůsobí se nesenému obsahu a po jeho vyndání lze zmuchlat do malé kuličky a vložit do kapsy. Její držadlo (lidově zvané ´ucho´) je také vytvořené metodou síťkování (necování).
 
Vavřín Krčil a jeho slavné síťovky, foto korunavysociny.cz
V polovině 20. let 20. století obchodní zástupce firmy ´Jaro J. Rousek´ v Zámku Žďáře Vavřín Krčil, majitel obchodní značky SAARENSE (EKV), zahájil výrobu síťkovaných tašek namísto původně vyráběných vlasových sítěk, jejichž odbyt značně poklesl. Síťovky dovedly jeho podnik k nové prosperitě. Ručně vyráběné nákupní tašky byly zhotovovány z umělé hedvábné příze domácími dělnicemi (často i jako přivýdělek či dětská práce), které své výrobky odevzdávaly přímo Vavřínu Krčilovi. Nedůvěru budily u kupujících jen krátce, neboť byly levné, lehké a skladné. Jakmile si je zákazníci oblíbili, objevily se síťovky všech možných druhů: nákupní, vycházkové, loketní, ramenovky, tlumokové, pro sport a hry (na tenis, na fotbalové míče). Vavřín Krčil patrně neměl v roce 1926 peníze k získání mezinárodního patentu na svůj převratný autorský návrh. Po pár letech se tak začaly síťovky vyrábět ve Švýcarsku a v Itálii a za čas doslova zaplavily celý svět. Samotný Krčil je vyvážel mj. do Kanady, Francie, Švýcarska, Německa, Rakouska a do zemí severní Afriky.
Síťovky vnímáme jako jeden ze symbolů éry 1948–1989. Používaly se hojně jako nákupní tašky a většina z nás si je představí naplněné lahvemi s pivem nebo vánočními kapry. Postupně byly vytlačeny igelitovými taškami. Nyní se opět vracejí.
|
Síťovka starším lidem často evokuje dřívější éru socialismu, mladší generace ji ale považuje za retro hit. „V začátcích byli našimi zákazníky zejména lidé, kteří si síťovku kupovali z nostalgie. Postupem času se ale naše cílová skupina rozšířila. Oblíbili si ji i mladí, kterým není lhostejný dopad na životní prostředí, a používáním síťovky eliminují jednorázové obaly,“ dodala ještě Karolína Pechová.
Dnes je vše ekologické, i cena
Síťovka jako módní doplněk
Legendární nákupní taška minulého století se přizpůsobuje době – kromě praktické tašky se z ní stává i módní doplněk. „Aktuálně vyrábíme dvanáct barevných variant z pružné bavlny, z pevného bambusu nebo z umělých vláken. Díky nim se síťovka lehce vejde i do kapsy, s nákupem se ale dokáže roztáhnout do rozměrného vaku. Právě testujeme nový model, který není až tak nákupní taškou jako spíše plnohodnotnou kabelkou. Novinka je speciální tím, že kromě síťovaného těla obsahuje neprůhlednou odepínací kapsu, do níž je možné dát i drobnější předměty. Síťovka se stává módním trendem, nejen taškou na nákup,“ prozradila Karolína Pechová.
Kupují ji ženy i muži
Mladí, staří, ženy i muži – síťové tašky nemají zcela vyhraněnou cílovou skupinu zákazníků. Ročně se jich prodají tisíce. „Co se týče složení našich zákazníků, je to překvapivě malý rozdíl - zhruba 60 na 40 ve prospěch žen. Od začátku výroby jsme síťovku nevnímali jako ženskou záležitost a jsem ráda, že to tak vnímají i naši zákazníci. Ženy u nás nejčastěji nakupují klasické síťované tašky z pružné bavlny, pánové mají naopak v oblibě síťovaný batoh. Zájem o nákupní tašky ze síťoviny meziročně stoupá, od roku 2012 jsme jich prodali kolem 700 tisíc,“ vysvětlila Karolína Pechová.
S čím na farmářský trh? No přeci...
Kouzlo síťovky objevují i čeští designéři oděvů. „Aktuálně připravujeme ve spolupráci se dvěma českými designéry kolekci oblečení, které obsahuje prvky síťoviny. A i u oblečení chceme klást důraz na ekologii - na udržitelnou módu a nejkvalitnější materiály - například na trička používáme výhradně bambusový antialergický materiál a počesanou biobavlnu,“ uzavřela Karolína Pechová.
Karolína Pechová: Do výroby jsem chtěla zapojit seniory a sociálně znevýhodněné
Společnost Česká síťovka založila v roce 2012 Karolína Pechová. Síťová taška je český vynález, zakladatelka oprášila skoro sto let starou tradici a v chráněných dílnách vyrábí síťové tašky. Šijí se ručně podle vlastních registrovaných vzorů a velká část se také ručně barví. V nabídce jsou mimo jiné síťovky z bambusového vlákna, hustooké bavlněné síťovky či síťovky s vnitřní kapsou, které jsou plnohodnotnou náhradou dámské kabelky. Karolína Pechová je absolventkou kulturologie na Filozofické fakultě UK. Pracovala jako hotelová manažerka. Roku 2012 obnovila tradici české síťovky, které prodala už více než 700 000 kusů. V rozhovoru, jenž je výrazně zkrácenou verzí jejího interview z 26. 6. na webu Ženy.cz, prozrazuje více.
Umíte síťovku ušít? Jak dlouho to trvá?
Já sama jsem samotné tvary vymýšlela, takže za celou historii jsem se něco našila a nabalila, a vzhledem k tomu že jsem studovala humanitní obor, který s šitím neměl nic společného, to byly začátky, které si člověk doslova musel odřít. Výroba není až tak jednoduchá, protože práce s nepoddajnou síťovinou chce cvik. Vyrábíme více druhů síťovek od jednoduchých, které se za hodinu ušijí třeba čtyři, až po celoručně pletené, nad kterými se sedí celé odpoledne. Řada lidí, kteří pro nás šijí, se musí práci se síťovinou naučit.
S jakými lidmi tedy spolupracujete? Myslela jsem, že na to máte profesionální šičky?
Spolupracujeme se čtyřmi chráněnými dílnami, které zaměstnávají duševně postižené lidi, ne všichni jsou vyučeni v oboru, ale po chvilce cvičení se zručná šička dokáže naučit šít a může odvést vynikající práci.
Proč volba chráněných dílem? Co vás ke spolupráci vedlo?
Původní myšlenka byla spojena s mojí babičkou a to tak, že jsem do výroby chtěla zapojit seniory nebo jiné sociálně znevýhodněné skupiny. Bohužel se tato spolupráce nejevila jako schůdná, tak jsem si našla možnou spolupráci s chráněnými dílnami a projekt byl na světě. Zprvu jsem vyzkoušela více výroben, ale samotné nastavení kvality výrobků, správné komunikace a doby dodání nebyl jednoduchý úkol, takže jsme výroben vyzkoušeli více. Ted můžu říci, že chráněná dílna na Krejčíku odvádí vynikající práci a je naši klíčovou dílnou.
|
Vložil: Markéta Vančová