Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Samý hlodavec, tak vypadají chovatelské úspěchy Zoo Jihlava. Malí vakorejsci jsou ale bratranci klokana

10.04.2019
Samý hlodavec, tak vypadají chovatelské úspěchy Zoo Jihlava. Malí vakorejsci jsou ale bratranci klokana

Autor: Zoo Jihlava

Popisek: Malí vakorejsci vážně vypadají ´hlodavcovitě´, ale nejsou. Každopádně jsou k sežrání

V zázemí jihlavské Zoo se chovatelům povedl unikátní odchov malých dravých australských vačnatců, vzdáleně příbuzných třeba ďáblu medvědovitému, nebo vyhubenému vakovlku… Dále pak se v Jihlavě podařilo úspěšně odchovat opravdu hlodavce, ale velmi vzácného – křečka velkého (malí křečci se narodili již v polovině prosince, Zoo ale tuto šťastnou zprávu vypustila až v březnu – je to pochopitelné, čekali, zda vše dobře dopadne). Jde o jeho první odchov a předcházela mu čtyřletá snaha chovatelů o rozmnožení tohoto vzácného hlodavce. Dále se podařilo rozmnožit gundiho a kapybary, na což musíme upozornit, neboť zrovna k nim mají Krajské listy.cz zvláštní vztah.

Začneme ale zvířátkem, které jako hlodavec vypadá, jenže není, je to vačnatec! Vakorejsci čtyřprstí, nebo také zkráceně kowari se dnes velice vzácně vyskytují v kamenitých pouštích centrální Austrálie. Živí se převážně hmyzem, drobnými obratlovci, výjimečně rostlinou potravou a jsou aktivní v noci. Kowari nemají klasický vak, ale jen mělkou rýhu s mléčnými bradavkami tvořenou kožní řasou. Mláďata se rodí velká kolem 4 mm a samice je nosí přisátá asi dva měsíce. První odchov v Zoo Jihlava se povedl kolem poloviny loňského prosince, kdy chovatelé ve „vaku“ samice poprvé mláďata zaznamenali. V současnosti již čtyři odchovaná mláďata začínají opouštět boudičku, ve které je matka ještě nějakou dobu ukrývala. Dospělého vakorejska mohou pozorní návštěvníci zoo vidět v noční expozici na Australské farmě.

A takhe vypadá dospělý vakorejsek, foto Milan Kořínek

Cestovatel a dobrodruh z Benátek nad Jizerou

V Zoo Jihlava představuje Austrálii zemědělská farma. Proč se jmenuje Polákova? Inspirací byl skutečný příběh českého cestovatele a dobrodruha Josefa Poláka (1844–1899), který se z Benátek nad Jizerou vydal na druhou stranu zeměkoule. Již jako malý snil o zemi, kde jsou stromy jako katedrály a kde lze nalézt zlato, místo krav se pasou klokani a hlavně kde žijí černé labutě… Právě kvůli nim se rozhodl do Austrálie odjet. A australská farma v Zoo Jihlava zahrnuje kromě opuštěné budovy, přilehlého sadu a ohrad pro ovce také několik přístřešků. V některých žijí méně známá australská zvířata – kunovci či ledňáci. Po okolí jsou staré zemědělské stroje, u farmy originální poštovní schránky, konve na mléko i malá zahrádka. Nezvyklé jsou vnitřní expozice zvířat. Například klokani bydlí v obýváku, papoušci ve spižírně či strašilky a vakoveverky ve staré skříni. Inu – lidé se z farmy odstěhovali a příroda se sem vrátila.

Vše vypadá, že je staré nejméně půl století. Rezavé střechy i větrné čerpadlo, opršelé dřevěné stěny, stará nádrž na vodu… Přesto tato expozice byla postavena v roce 2012. Foto Zoo Jihlava

První odchov křečka velkého v Zoo Jihlava

Pro představu - běžný křeček, kterého chováme doma, má okolo 15 - 20 cm, křečci velcí dorůstají velikostí těla kolem 33 cm, s délkou ocasu dalších 20 – 25 cm a hmotnosti kolem 1,2 kg. Na první pohled vypadají trochu jako králíci. Mají velice dlouhé uši a dlouhé svalnaté zadní nohy umožňující rychlý skákavý běh. Srst mají zbarvenou hnědošedě s narůžověle zbarvenýma ušima, čumákem, ocasem a tlapkami.

Malý křeček velký s velkou křečicí velkou, patrně maminkou. Foto Zoo Jihlava

Křeček velký je velký druh hlodavce z čeledi myšovití (Muridae). Žije pouze na ostrově Madagaskar v jeho středozápadní části u pobřeží Mozambického průlivu oddělujícího ostrov od Afriky. Zde se vyskytuje v regionu Menabe na ploše pouhých cca 200 km², kde obývá tropické lesy a křovinaté oblasti. Jde o druh ohrožený vyhubením, které je způsobeno ztrátou stanovišť, predací za strany nepůvodních druhů živočichů, zvláštní fyziologií a ekologií, která spočívá třeba v pomalém rozmnožování a velmi malým územím, na němž se druh vyskytuje.

 

Čtyřletá snaha chovatelů o rozmnožení tohoto vzácného hlodavce je konečně korunována úspěchem. Dvouletému samci a čtyřleté samici se narodilo na začátku loňského prosince mládě. Jeho pohlaví bylo dlouho neznámé, nicméně od minulého týdne chovatelé ví, že jde o samce a tak dostal jméno Abony. Mládě se má čile k světu a v ranních a odpoledních hodinách již začalo opouštět svoji boudu, kde je od narození rodiče ukrývali. I proto tuto informaci zveřejňujeme až nyní, s ohledem na klidový režim a nejistotu, zda bude odchov u křečků úspěšný.

Hlodavec, ale atypický

Na to, že křečci velcí patří mezi hlodavce, se vyznačují velmi zajímavým chováním a životní strategií. Obě pohlaví spolu žijí v monogamních párech. Pohlavně dospívají v roce a půl až dvou letech. Samice rodí po přibližně třicetisedmidenní březosti pouze jedno jediné mládě ročně. To zůstává ukryté v noře dalších 4 – 6 týdnů, než začne vylézat ven a zkoumat její okolí. Křečci velcí jsou noční živočichové, kteří se se pohybují po všech čtyřech končetinách po pralese a sbírají nejrůznější spadané plody, ořechy a semena. Konzumují také listy rostlin, kůru stromů a keřů, nebo si vyhrabávají kořínky a hlízy, případně drobné bezobratlé. Potravu konzumují vsedě a jako další druhy křečků si ji přidržují předními končetinami. Páry křečků jsou silně teritoriální vůči ostatním jedincům svého druhy a svoje území si urputně brání. Ukrývají se v hlubokých  norách, které si sami vyhrabávají. Nory mají několik východů, které křečci ucpávají svými výkaly, aby odradili nepřátele. Většinu informací o biologii, ekologii i etologii křečků velkých však máme stále jen zprostředkovanou díky nemnoha chovům v lidské péči. Ve volné přírodě je obtížné křečky vůbec nalézt, natož dlouhodobě pozorovat a zkoumat.

Křečka velkého mají i v pražské Zoo, ukazuje se, že má šedou až hnědou barvu. Foto Petr Hamerník / Zoo Praha

První byl slavný zoolog a spisovatel Durrell

Křeček velký je podle IUCN veden jako ohrožený druh původní madagaskarské fauny. Mezi hlavními příčinami tohoto stavu patří zejména obrovský úbytek přírodních biotopů na celém Madagaskaru, který i přes přísnou ochranu v několika národních parcích a rezervacích stále nekontrolovaně pokračuje. Křečky kromě domorodců loví také domestikovaná zvířata, zejména kočky a psi. Populace křečků je navíc promořena toxoplazmózou, která mění jejich chování, ti jsou méně ostražití a snadněji uloveni predátory. Většina území, kde se křečci velcí vyskytují, je vyhlášena madagaskarskou vládou jako Kirindy Forest Reserve. Jsou zavedeny i projekty na podporu ekologického vzdělávání tamních obyvatel. Bohužel ani tato snaha nestačí.

Gerald Durrell čábřil za zvířaty po celém světě a psal o tom báječné knížky, které se dodnes čtou. Foto Byron Patchett

Prvním člověkem, kterému se podařilo vyvézt křečky velké z Madagaskaru a rozmnožovat v lidské péči byl zoolog a ochranář Gerald Durrell. Ten přišel jako jeden z prvních z lidí s myšlenkou o novém smyslu zoologických zahrad, které by sloužily ne jako instituce sloužící k pouhému pobavení návštěvníků a vystavování živých zvířat, ale jako instituce přímo se podílející na ochraně a záchraně těch nejvzácnějších živočišných druhů.  Zoologické zahrady se měly stát pomyslnými Noemovými archami, kde by vzácné druhy zvířat přežily v lidské péči, i kdyby byly ve volné přírodě vyhubeny nenadálou přírodní katastrofou, nebo člověkem. Durrell tedy v roce 1990 dovezl do své Zoo na ostrově Jersey pět exemplářů křečků velkých přímo s povolením a pomocí madagaskarské vlády. Od té doby bylo zřízeno několik úspěšných chovatelských programů v zoologických zahradách v Evropě a v Severní Americe. V současnosti je v sedmnácti těchto institucích chováno 54 jedinců křečků velkých. Zoo Jihlava se tak svým prvním úspěšným odchovem tohoto vzácného a tajuplného hlodavce hrdě hlásí nejen k Durrellovu odkazu, ale především k tomu, že může být plnohodnotným a platným členem týmu zoologických zahrad, které se na záchraně křečka velkého na Zemi přímo podílí.

Roztomilé gundi saharské a hlavně – sladké a přátelské kapybary

Na začátku dubna se na facebookové stránce Zoo Jihlava pochlubila dalšími chovatelskými úspěchy u hlodavců. Devatenáctého března se jim narodila dvě mláďata roztomilých gundi saharských, to jsou středně velcí hlodavci s jemnou srstí připomínající morčata, ale nejsou s nimi nijak blízce příbuzní. Gundi saharský má kompaktní tělo, krátké nohy, velké oči a malé boltce. Kůže vypadá jako příliš velká a vytváří záhyby. Pískově zbarvená srst je velmi jemná. Samec a samice vypadají stejně. Jsou velice společenští, rodí velká osrstěná mláďata, a pokud se cítí ohrožení a nemají kam utéct, přitisknou se co nejvíc k podkladu, ztuhnou a zadrží dech, aby nebyli nápadní. 

Gundi saharský má pouštní zbarvení, je krásně pískový. Foto Zoo Jihlava

A obzvláště nadšená byla Zoo z přírůstku třech maličkých kapybar, která se narodila ve středu 3. dubna. Jejich cestu na svět mohli návštěvníci spatřit téměř v přímém přenosu, kapybary zcela zjevně nejsou stydlivé. Na Facebooku Zoo Jihlava okomentovala tuto událost takto: „Pokud letos čekáte na nejroztomilejší mládě, tak je vaše čekání dost možná u konce! Včera odpoledne se naše rodina kapybar rozrostla hned o tři mláďata! Tito největší žijící hlodavci pocházející z Jižní Ameriky jsou krásně vidět. Přesvědčit se o tom tedy můžete na vlastní oči. A nezapomeňte držet palce, ať to všechna zvládnou“.

Mládě ihned po porodu, které zachytil šťastně návštěvník Zoo, který měl prostě kliku - čerstvě narozená kapybarka je ještě celá poporodně ´urousaná´. Foto Rostislav Procházka

A proč jsme zrovna z kapybar tak nadšení? Protože kapybara má jednu zvláštnost, tohle milé zvířátko je strašně kamarádské, mluví prostě s každým.



Kapybara je největší žijící hlodavec. Jejich přirozeným prostředím jsou tropické a teplé kraje Jižní Ameriky východně od And, vždy blízko u vody. Dospělá zvířata dosahují hmotnosti až 80 kg, délky těla 1,3 m a výšky v kohoutku 55 cm. Základní zbarvení je hnědé až rezavé, srst je překryta dlouhými a hrubými pesíky, podsada je hustá a měkká. Srst ve střední části hřbetu je delší a tmavší než na bocích těla.

Mohutné tělo kapybary se pohybuje na krátkých končetinách. Ocas není vyvinut. Mezi prsty se nachází krátká plovací blána. Na předních končetinách jsou čtyři, na zadních pouze tři prsty, zakončené drápy ve tvaru kopýtka. Samice bývají zpravidla větší než samci. Pohlaví je však na první pohled nerozlišitelné, protože pohlavní orgány jsou ukryty ve zvláštním kožním záhybu.

Vložil: Markéta Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace