Moderní podoba Třebíče je dílo Herzánů, stopu zanechali ale i na slavné vídeňské Mariahilferstrasse. Stavitelský rod připomíná výstava

Foto: Město Třebíč

Popisek: Z vernisáže výstavy Herzan: stavitelský rod z Třebíče

FOTO Národní památkový ústav ve spolupráci s Muzeem Vysočiny Třebíč a Městským kulturním střediskem Třebíč připravil unikátní výstavu o stavitelském rodu Herzánů. Představuje zásadní stavby realizované třebíčským rodem s dvousetletou tradicí, který se významně podílel na utváření moderního obrazu města.

Výstava s názvem Herzan: stavitelský rod z Třebíče, na které spolupracoval i žijící příslušník rodu, architekt Lubor Herzán, byla slavnostně zahájena 24. ledna a potrvá do 31. března v zámecké konírně na zámku v Třebíči.

Obrazové putování po výstavě začíná před vchodem do konírny třebíčského zámku, kde se výstava koná, a kde umístili tuto dřevěnou instalaci. Foto NPÚ 

Rod Herzánů zásadním způsobem formoval obraz Třebíče

Výstava je výsledkem pětiletého výzkumu Národního památkového ústavu, který plošně mapoval moderní architekturu Třebíče. Při bližším zkoumání získaných dat se ukázalo, že rod Herzánů zásadním způsobem formoval obraz Třebíče. Významným spoluřešitelem projektu byl architekt Lubor Herzán, jehož osobní genealogický výzkum rodiny a díla Herzánů se stal nepostradatelnou součástí práce na výstavě s katalogem.

Lubor Herzán (na snímku z vernisáže) je jedním z těch, kteří zachránili třebíčské židovské města před demolicí a dostali toto místo až na seznam UNESCO. Dlouholetý třebíčský městský architekt nyní připravuje spolu s Národním památkovým ústavem knihu o dynastii nositelů jména Herzán – stavitelského rodu, který významně měnil tvář Třebíče. Foto město Třebíč

„Herzáni vždy reflektovali současné trendy a uchovávali si neotřelý pohled na využití tendenčních stylů, které aplikovali citlivě v kontextu s místem, historií a tradicí. Těší mě, že díky výzkumu Národního památkového ústavu se podařilo znovuobjevit tento stavitelský rod, který napříč generacemi naplňoval sen o moderním stavebním podniku a významně ovlivnil architektonický ráz Třebíče,“ uvedla generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková.

Obrazové putování výstavou, jejíž instalace je trochu netradiční, foto město Třebíč

Jak slavný rod začínal

Na počátku zrodu úspěšné stavební firmy stálo kvalitní řemeslo. Herzánové začínali jako tesaři, postupně se etablovali jako stavitelé a po znárodnění si našli cestu jako architekti. Angažovali se ve veřejných spolcích, představitelé posledních generací se věnovali mládeži a jejímu formování prostřednictvím sokolnických aktivit a táborničení. Právě dřevěné předměty k táborákovým aktivitám, které zpracovával ve volném čase architekt Jiří Herzán, jsou rovněž součástí výstavy.

Jan Jiří Herzán a kopule zvonice kostela svatého Martina, která zdobí Třebíč dodnes. Foto město Třebíč

„Můj prapředek Martin pocházel z malé vesničky Neslovice u Moravského Krumlova. Dodnes se nad ní vypíná lesnatý kopec Herzán, jehož název zřejmě připomínal, že právě zde získávala místní tesařská firma dřevo. Martin je považován za prvního člena naší dynastie, který se zabýval tesařským řemeslem. Na stejnojmenném kopci jsem se byl před časem podívat,“ přiblížil v Třebíčském deníku na počátku února roku 2012 pokračovatel dynastie a tehdejší městský architekt v jedné osobě Lubor Herzán. A dodal: „V roce 1807 získal jeho vnuk Jan Jiří tesařský výuční list. Přišel do Třebíče a přiženil se do rodiny zdejšího tesařského cechmistra Ondřeje Thomerleho. Později se stal předsedou třebíčského tesařského cechu, osamostatnil se a založil stavební firmu, která po 140 let podstatně ovlivňovala stavební vývoj města.“

Báň městské věže od Dominika Václava Herzána stojí dodnes

Dominik Václav zdědil po svém otci Janovi prosperující firmu, fortel a co víc – i dar obrazotvornosti při zpracovávání návrhů staveb. Ve dvacátých letech 19. století postihly Třebíč hned dva ničivé požáry. Oheň zachvátil nejen domy měšťanů na náměstí, ale i již zmiňovanou městskou věž. Plameny spolykaly celou střechu. Provizorní stanová pak na jejím vrcholu vydržela čtyřicet let. Až na přání radních právě Dominik Václav navrhl, vypracoval a jeho firma postavila báň, která zdobí věž dodnes. To se psal rok 1862. „Prapraděda neměl v podstatě z čeho vycházet. Přesné plány původní střechy neexistovaly. Dnešní podoba zastřešení je jeho dílo, od návrhu, přes její stavbu. Opláštění mědí už ale dělala jiná firma. Kopie stavebních výkresů jsou dodnes k vidění ve věži,“ doplňuje Lubor Herzán.

Obrazové putování výstavou dospělo k Dominikovi Herzánovi, foto město Třebíč

K městské věži se váže i jedna z historek. Když byla střecha hotová a došlo ke slavnostnímu otevření, syn Dominika Václava Karel si na ochozu přiťukl sklenkou vína se stavbyvedoucím. Oba pak pohárky shodili dolů. Právě Karlova sklenička se po dopadu na zem nerozbila. „Sklenička se pak jako významná památka zachovala v naší rodině. Myslím, že tam ještě pořád někde je, jen se nám kvůli stěhování někam schovala,“ doplnil příběh Lubor Herzán s tím, že dílem Dominika Herzána je i kostel svatého Marka v nedalekých Beneticích, um moravští zedníci předvedli i ve Vídni, když stavitelství Herzán rekonstruovalo kostel na Mariahilferstrasse.

Obrazové putování výstavou se zastavilo u Josefa Herzána a jeho díla, foto město Třebíč

Gymnázium, sokolovna, kino, vše je dílem Herzánů

Koncem předminulého století už rodinnou firmu spravoval Josef Herzán. Společně s Reimundem Wolfem postavil budovu třebíčského gymnázia, sokolovnu ve Smrtelné ulici, která v roce 1991 ustoupila stavbě budovy kina a divadla Pasáž. Nesmíme zapomenout na kino Moravia či dnes už rovněž neexistující Spolkový dům Sušil s kinem a orlovnou. „Mít stavební firmu tehdy znamenalo umět hned několik profesí najednou. Od architektonických návrhů přes zedničinu a tesařinu až po, dnes bychom řekli, realitního makléře. Naši předkové to měli celkem dobře vymyšlené, to musím uznat. Koupili pozemek, vykopali obrovskou díru a naplnili ji vápnem. Pak ho nechali v té jámě třeba třicet let zrát. Omítka z takového materiálu pak vydržela celou řadu let. Příkladem může být dům U Lautnerů v Jihlavské bráně, jenž byl postaven v roce 1923, a ta fasáda je původní a drží dodnes. Ta byla dílem posledního majitele rodinné stavební firmy – Jaroslava,“ vysvětlil Lubor Herzán.

Jaroslav a Jiří Herzánovi... Kdo má již teď v Herzánech totální zmatek, nepropadejte beznaději; na konci článku je jejich přehledný seznam. Foto město Třebíč

Stavební firmu zlikvidovali komunisti, ale…

Jaroslav Herzán, další z rodu, je podepsán mimo jiné pod takovými třebíčskými stavbami, jako je budova okresního soudu, železobetonové výrobní haly papíren v Přibyslavicích, Masarykovou vyhlídkou na Hrádku i pravoslavným kostelem, vyprojektovaným A. V. Kolomackým, který stojí na třebíčském Gorazdově náměstí. Podle návrhu architekta Fuchse realizoval Jaroslav Herzán stavbu budovy Městské spořitelny na Karlově náměstí v Třebíči. 

Alois Herzán, secese a první republika... Foto město Třebíč

Rokem 1948 historie stavební firmy Herzán končí. Postaral se o to komunistický převrat. Bohužel právě v této době došlo ke ztrátě archivu, který potomci Herzánů uchovávali z generace na generaci a z něhož se podařilo zachránit jen nepatrné zlomky. Další pokračovatelé rodinného řemesla už pracovali výhradně jako architekti. Jiří Herzán, otec Lubora, byl celý život zaměstnán ve Stavoprojektu Jihlava. Navrhl kulturní dům v třebíčské Borovině, podle jeho projektu bylo upraveno náměstí Svobody v Jemnici či provedena přístavba třebíčské geodézie.

Jiří Herzán již nebyl stavitel, ale architekt. Foto město Třebíč

„Původně jsem vůbec architektem být nechtěl. Měl jsem jiné plány, na gymnáziu (tehdy střední všeobecně vzdělávací škole) jsem spíš tíhl k přírodě. Až v polovině maturitního ročníku se to nějak zlomilo a já si podal přihlášku na architekturu. To tehdy byla výběrová škola. Měl jsem docela štěstí, psal se rok 1968 a se svým kádrovým posudkem bych se o rok dříve a vlastně ani později na vysokou už stěží dostal,“ říká Lubor Herzán. Stejně jako jeho otec nastoupil do jihlavského Stavoprojektu, nějakou dobu působil i v třebíčském stavebním družstvu. Na svém kontě má projekty několika rodinných a bytových domů či prodejen. Od roku 1991 působí na třebíčské radnici. I jeho zásluhou byla bazilika svatého Prokopa, spolu s židovskou čtvrtí a hřbitovem, v roce 2003 zapsána na prestižní seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

„Přitom od poloviny 70. let 20. století byla židovská čtvrť asanačním plánem centra města určena k plošné demolici a také židovský hřbitov měl namále. O tom, že to nebyly plané výhrůžky, svědčí nesmazatelné jizvy na organismu městského centra, jizvy, které se dodnes nepodařilo zcela zhojit,“ podotýká Lubor Herzán. Rodinnou tradici architektů do budoucna ponese Dominik Herzán, který nedávno ukončil studium architektury v Praze.

Vložil: Markéta Vančová