Jihlava adoptovala píšťalu svatovítských varhan, chce zanechat svou stopu ve slavné stavbě. To můžete i vy

Foto: Nadační fond Svatovítské varhany

Popisek: Každá píšťala nových varhan, které se již staví, má svého donátora. Jedna ´patří´ i městu Jihlava

Jihlava se zapojila do stavby varhan v katedrále sv. Víta adopcí jedné z jejich píšťal. Sponzorským darem, který schválila Rada města Jihlavy v hodnotě 15 tisíc korun, krajská metropole získá trvalou stopu v historicky významné stavbě. Nejen město Jihlava, i vy můžete přispět na nové svatovítské varhany, ať už chcete dát 30 korun, nebo třeba tři tisíce. Jak na to, najdete v článku - je to opravdu jednoduché. A navíc, takováto ´adopce´může být i krásný a hodnotný dar...

„Pražská katedrála je symbolem naší svrchovanosti a svobody. Generace po generaci dotváří tento architektonický a duchovní klenot obdiv po celém světě. Trvalo staletí, než byla postavena, a přesto jí stále něco chybí – hlas vypovídající o vyšším poslání, varhany. Jihlava tímto krokem dokázala, že je schopna přispět k tomu, aby jedna z nejvýznamnějších památek Čech byla dokončena a konečně promluvila,“ řekla primátorka města Karolína Koubová.

Rada města se k adopci varhan přiklonila také díky bohaté hudební historii Jihlavy, která se formovala i v oblasti chrámové hudby, jíž v Jihlavě obstarávali především kostelní zpěváci, hudebníci a varhanáři.

Z jihlavského hudebního podhoubí vzešel i Mahler

„Z bohatého jihlavského hudebního prostředí vzešel i slavný skladatel a dirigent Gustav Mahler, jenž se coby dětský sborista na kůrech kostelů sv. Jakuba a sv. Ignáce pod vedením učitele a regenschoriho Heinricha Fischera setkával s liturgickým a varhanním repertoárem. Mahler sám později při komponování Symfonie č. 2 podpořil zpěv sboru v závěrečné větě právě varhanami,“ doplnila Jana Součková z Domu Gustava Mahlera.

Varhany v jihlavském kostele sv. Ignáce z Loyoly, foto Jihlava / Vladimír Kunc

V Jihlavě je v současné době celkem devět nástrojů, například barokní varhany v kapli kostela sv. Jakuba a v kostele sv. Ignáce. Unikátem se pyšní také místní Základní umělecká škola, pro kterou za podpory radnice města sestavil varhanář Martin Bednařík z Tišnova claviorganum, nástroj spojený z varhan a cembala… Dalšími městy, která přispěla na svatovítské varhany, jsou například Karlovy Vary nebo Hradec Králové. Na Vysočině se do adopce píšťal zapojila i Třebíč či Luka nad Jihlavou.

Adoptujte píšťalu nových varhan

Celé generace našich předků v dobách těžkých i v čase, kdy země vzkvétala, pracovaly dle svých možností na zvelebení své vlasti. O tomto úsilí svědčí do dnešních dnů například vitrážová okna v našich chrámech. Často i po více jak sto letech si můžeme přečíst jméno donátora. Mohl to být jednotlivec, ale i společnost. Při procházce katedrálou sv. Víta tak můžeme spatřit, v tom místě nezvyklé, nápisy jako Banka Slávie či 1. vzájemná pojišťovna. Dárcem známého Bílkova kříže byl náš první prezident T. G. Masaryk, jeho jméno však nechal „bolševik“ zahladit. V přízemí velké katedrální věže jsou umístěny desky se jmény desítek štědrých donátorů, kteří přispěli k dostavbě a zkrášlení „naší“ katedrály.

Pod touhle rozetou budou nové varhany stát, již brzy. Foto Nadační fond Svatovítské varhany

„Při příležitosti stavby nových svatovítských varhan se i nám, dnešní generaci, otevírá možnost zapsat se konkrétním způsobem, doufejme, že nesmazatelně, do samotné stavby katedrály. Můžeme si adoptovat píšťalu (přispět na pořízení) a mít tak v katedrále svoji trvalou stopu. Abychom tuto možnost otevřeli co největšímu počtu vlastenců, jsou ceny jednotlivých píšťal stanoveny v přehledném rozpětí, počínaje dvěma tisíci korunami až po třicet tisíc korun. Každý, kdo se stane donátorem konkrétní píšťaly, bude zapsán v knize, která bude u varhan uložena na stálou památku a zároveň od nadačního fondu obdrží symbolickou píšťalu s certifikátem. Dokument lze vystavit i na osobu, která vám je drahá a chcete ji obdarovat například u příležitosti životního jubilea či významného životního kroku. Tyto zdařile vytvořené symboly se pak mohou v rodinách jako stálá památka dědit z generace na generaci,“ píše se na stránkách Svatovitskevarhany.com.

„Velkým dárcům nabízíme omezený počet velkých a prospektových píšťal, na které je již technicky možné na trvalou paměť vygravírovat přímo jméno firmy či jednotlivce. Cena takové píšťaly je 300 tisíc korun. První, kdo se jako významný donátor o tuto píšťalu přihlásil, je staroslavná Karlova univerzita,“ dodávají tvůrci stránek.

Dramatická historie: Proč současné varhany nestačí a co vše předci prokaučovali věčnými spory

S postupující dostavbou katedrály počátkem 20. let začala být aktuální otázka pořízení ´důstojných´ varhan pro ´Velechrám sv. Víta na hradě´ Pražském. Stejně jako stavební práce a vybavení interiéru katedrály bylo opatření nástroje svěřeno Jednotě pro dostavbu chrámu, odpovědnou osobou byl architekt Kamil Hilbert. Ještě v roce 1923 se uvažovalo o přestavbě a zásadním rozšíření Gartnerova barokního nástroje, přesněji o využití jeho píšťal a dalších částí ke stavbě nového nástroje, umístěného na II. patře přenesené Wohlmutovy kruchty.

Situace však byla složitější a představy a zájmy různých stran se velice lišily. Pro nový nástroj byla k dispozici nová západní kruchta stavěné ještě architektem Mockerem, spodní a horní patro přenesené Wohlmuthovy kruchty a prostor nad svatováclavskou kaplí. Nebylo snadné skloubit požadavky na současné umístění varhan, zpěváků a hudebníků na jednom místě, umělecké představy zainteresovaných osob i rozličné představy o funkci nástroje. Možný výsledek také ovlivnilo rozhodnutí Ředitelství Jednoty o zadání prací pouze tuzemské firmě, která měla doložit, že všechny součástky jsou pouze domácí výroby…

Současné Mockerovy varhany, foto Facebook

Domácí varhanářské velkopodniky přirozeně lobovaly přímo – podáváním ´výhodných nabídek´ - i prostřednictvím různých spolků, spřízněných politiků a varhaníků - ´odborníků´, aby zakázka byla zadána právě jim. Ve snaze vyřadit konkurenci tak neváhaly vytáhnout i kartu národnostní a židovskou, která velice citlivě rezonovala mezi některými představiteli uměleckého odboru Jednoty.

Za této situace oslovil architekt Hilbert všeobecně přijímaného znalce varhanářské stavby a varhanního virtuoza profesora Bedřicha A. Wiedermanna, který byl v roce 1928 Jednotou pověřen „vypracováním dispozice a návrhu uspořádání“ nového nástroje. Již dříve od roku 1926 Hilbert s Wiedermannem konzultoval řadu otázek stran nových varhan a postupně tak vykrystalizoval návrh na gigantický nástroj, umístění na 4 různých místech katedrály s centrálním hracím stolem s 5 manuály a celkem s 229 rejstříky.

Wiedermannův návrh oponovaly tehdejší varhanické autority, které vesměs oceňovaly modernost a promyšlenost dispozice. Tento návrh se stal podkladem pro výběr firmy v srpnu 1928. Ačkoliv bylo na varhany alokováno poměrně dost prostředků, Hilbert tušil, že na tak velký nástroj přeci jen nebude dostatek financí a nechal si vypracovat od Wiedermanna i variantu menšího nástroj se čtyřmi manuály a 130 rejstříky.

K podání nabídky byly vyzvány tuzemské firmy Em.Š.Petr z Prahy, Josef Melzer z Kutné Hory a Bratři Riegrové z Krnova. Již v průběhu výběrového řízení došlo k třenicím mezi členy uměleckého odboru Jednoty rozdmýchávanými národnostní otázkou a uměleckou řevnivostí. Z podaných nabídek vyšla v obou variantách – velký i menší nástroj - jako nejlacinější firma Rieger, která měla také zdaleka nejlepší reference a hodnocení, proti ní se však z výše uvedených důvodů postavila většina uměleckého odboru. Při rozhodování byla také napadena ´koncertnost a liturgická nevhodnost´ Wiedermannovy dispozice, předsudky z elektrické traktury a rozporem s církevními předpisy...

Znechucený a vyčerpaný Hilbert pak v časové tísni navrhuje stavbu ´prozatímního´ nástroje se dvěma manuály a 35 rejstříky na spodní Wohlmutovu kruchtu dle dispozice prof. Wiedermanna, stavět ho měl Josef Melzer, proti jehož ´češství´ nikdo nic nenamítal. Nástroj měl být hotov do konce června 1929. Profesor Wiedermann za této situace odstupuje od uměleckého vedení projektu a situaci zachraňuje oslovený dómský varhaník Antonín Janda.

Varhaníkovi Jandovi bylo od počátku jasné, že tak malý nástroj nemůže dostačovat a tak prosadil, aby byl rozšířen o 5 rejstříků. Avšak i poté bylo poukazováno na skutečnost, že již tak malý nástroj bude stát navíc v akustickém stínu, pod nízkou klenbou a byly důvodné obavy, že projekt skončí ostudou. Předsednictvo Jednoty nechtělo již mít s varhanami nic společného s tím, že objednávkou nástroje splnilo svůj závazek. Hrozby ostudy si byla vědoma i kapitula, která ještě na jaře roku 1929 na naléhání Jandy svolila k uvolnění prostředků na dodatečné rozšíření o jeden manuál a přípravu hracího stolu k budoucímu dalšímu rozšíření nástroje.

Nádherná rozeta bude tvořit k nových varhanům kontrapunkt... Foto Facebook

Původní termín dokončení se z konce června 1929 protáhl na říjen 1930, kdy byla hotova část nástroje objednaná Jednotou, celý nástroj byl pak dokončen až v roce následujícím.

Současný Melzerův nástroj má tak tři manuály a celkem 58 rejstříků. Stojí na spodní etáži Wohlmutovy kruchty ve varhanní skříni, jejíž nesymetrie poukazuje na postupné rozšiřování varhan.

Protože nedošlo k myšlenému rozšíření pedálu, je současná dispozice nevyrovnaná. I při použití spojek není síla pedálu vyhovující. Nevyhovující je i umístění nástroje pod nízkou klenbou, kde není možné dostatečné vyznění hlasů do tak velkého prostoru chrámu.

Volba varhanáře Melzera za stavitele katedrálních varhan se neukázala jako šťastná. Již v roce 1938 nástroj vykazoval závažné poruchy a musel být opraven. Další opravu plánovanou již v roku 1951 zhatila měnová reforma a nástroj byl částečně opraven až v 60. letech družstvem Igra Praha a dále byly opravy nutné každých 10 let.

Během restaurování nástroje v letech 2000-2001 varhanářskou firmou Kánský-Brachtl se naplno ukázala nekvalita prací neodpovídající ani zdaleka standardu průmyslové výroby té doby a plošné použití veskrze podřadného materiálu na všechny části nástroje. Jen díky pečlivé a náročné restaurátorské práci plní tento ´provizorní´ nástroj svoji funkci hlavního nástroje do dnešních dnů.

Myšlenka postavení nových varhan však nezanikla, ale opakovaně se vynořovala, aby byla v důsledku nepříznivých celospolečenských událostí let válečných i v důsledku poválečného uspořádání odložena na časy příznivější, jež nastaly právě teď, na nové, důstojné varhany je vybráno již 97 % prostředků.

Podpisem smlouvy mezi kardinálem Dominikem Dukou a varhanářskou firmou Gerharda Grenzinga odstartovaly práce na varhanách pro svatovítskou katedrálu. Stalo se tak 25. dubna 2017, foto Facebook

Umělecká koncepce nového katedrálního nástroje se zrodila z úvah a diskusí s domácími a zahraničními odborníky nad mnoha aspekty nového nástroje. Inspirací byla tradice svatovítských varhan, ale i živé, stále se rozvíjející umění varhanní improvizace předané současné generaci velikými postavami české varhanní hudby 20. století. Za stavitele nových varhan byla vybrána varhanářská firma Gerharda Grenzinga - jedna z nejzkušenějších v této oblasti - doposud úspěšně dokončila na 220 restaurátorských a vlastních stavebních projektů napříč kontinenty. A my jen doufáme, že hádky a spory již stavbu neovlivní a katedrála bude mít nové varhany již v roce 2020, jak je plánováno.

Historie moderní, mnohem nadějnější: Design je dílem tvůrců ze Škody Auto

Na podzim minulého roku došlo v Arcibiskupském paláci na Hradčanském náměstí došlo k odhalení vzhledu nových honosných varhan, které budou zdobit Chrám svatého Víta. Jde o designerský počin, který bude respektovat rozlehlý interiér katedrály a zdobit ho bude pro naši republiku specifický křišťál, jak napsal Blesk. Má proto jít o šperk, který na sebe nebude strhávat celou pozornost, ale jemně dotvoří ráz tohoto místa. V současnosti probíhá výroba varhan, které poprvé zahrají roku 2020. Inspirací pro vzhled nových varhan pro svatovítskou katedrálu byla Panská skála mezi Novým Borem a Kamenickým Šenovem, kterou proslavila kultovní pohádka Pyšná princezna z roku 1952. Díky svému vzhledu se jí přezdívá „varhany“, proto se vznik monumentálního hudebního nástroje na motivy tohoto skalního útvaru vyloženě nabízel.

Foto z Facebooku španělské firmy Gerharda Grenzinga (která má ale mezinárodní ´obsazení´, jak uvidíte dále), u níž stojí napsáno: Kreativní chaos v katedrále sv. Víta

„Když jako designér stojíte před výzvou navrhnout něco do takového prostoru, je to obrovská zodpovědnost. Probíhaly například i diskuze s památkovou ochranou kvůli zachování rozetového okna za varhanami, které zobrazuje stvoření světa. Panská skála je jedinečná. Když v zimě zamrzne, led vytvoří mezi pomyslnými píšťalami krystalické tvary, skála se doslova blyští,“ uvedl během odhalení designu varhan Peter Olah, návrhář společnosti Škoda Auto, který vysvětlil, že se k na první pohled netypické, s automobily nesouvisející práci dostal díky soutěži, do níž se on a jeho tým z automobilky přihlásil. Olah dodal, že designérský tým Škoda Auto tvoří mix architektů, designérů, módních návrhářů, kteří se nespecializují jen na auta a tak tato práce pro ně není tak udivující, jak by se možná na první pohled zdálo… Chystané umělecké dílo by podle designéra mělo katedrálu dotvořit, v žádném případě na sebe ale nesmí poutat všechnu pozornost. „Nechceme do chrámu přinést samostatný designový artefakt, ale chceme pro něj vytvořit šperk z křišťálu. Když je něco krásné, není třeba to přetvářet, ale jemně krásným šperkem ozdobit,“ vysvětlil ještě pro Blesk Peter Olah.

Varhanář z firmy Gerharda Grenzinga, Mario d´Amico Holzmann, je pro změnu Francouz... Foto Facebook

Myšlenka na vznik nových varhan pro Chrám svatého Víta je stará téměř pět let. Tehdy vznikl Nadační fond Svatovítské varhany, který od té doby pořádá stále probíhající veřejnou sbírku. Vybralo se už přes 77 milionů korun, cílová částka je 80 milionů. Varhany se už v současnosti realizují v malé španělské obci El Papiol nedaleko Barcelony, kde se nachází dílna varhanáře Gerharda Grenzinga. „K dnešnímu dni máme hotovy asi tři pětiny všech píšťal. Nástroj by měl být vyroben v květnu příštího roku. Přes léto by se nástroj měl kompletovat, proběhne technická montáž v dílně v El Papiolu tak, aby nástroj byl přesně za rok zhotoven, odzkoušen a katedrální varhany poprvé zazněly v dílně. Následně bude nástroj rozebrán a v lednu 2020 převezen do katedrály a postupně sestaven, aby v pozdním jaru poprvé zahrál v katedrále,“ nastínil Blesku další vývoj Štěpán Svoboda, organolog a manažer projektu.

Vložil: Markéta Vančová