Po stopách Jaroslava Foglara. Za vilémovickým zámeckým pánem a na proměněná Stvořidla. Český poutník
05.08.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Ladec
FOTOGALERIE Putování podél řeky Sázavy startuji v Ledči nad Sázavou. V začínajícím parném dni stoupám na skály pod Šeptouchovem, abych se pokochal téměř panoramatickým pohledem na městečko pode mnou. Vedro začíná být i v tuto časnou hodinu nesnesitelné. Štěstí, že převážná část dnešního výletu vede kolem vody.
Z vyhlídkového místa mířím ale nejdřív do centra města a k hlavnímu ledečskému turistickému lákadlu – kamennému hradu. Ten byl postaven v první polovině 13. století na místě po dřevěné tvrzi. Z nabízených prohlídek volím vstup na hradní „rozhlednu.“ Po vyšlápnutí 111 schodů se ocitám na 32 metrů vysoké věži bergfritového typu, ze které mám Ledeč jako na dlani.
Procházka hradním komplexem
Pokud bych nespěchal k vodě, mohl bych v hradním komplexu navštívit ještě například expozici ve stylu 30. let minulého století, která nabízí exponáty připomínající historii města – archeologické nálezy v podobě nářadí a výrobků nebo sbírku mincí a papírových platidel. Potěšit bych se mohl i pohledem na středoevropský unikát, pozoruhodnou sgrafitovou výzdobu stropu renesančního sálu.
Ale jak už jsem říkal, horko je takové, že člověk nemá na pobyt ve městě ani pomyšlení, a proto rychle pospíchám po červené turistické značce k Sázavě. U Vilémovic na chvíli měním červenou za žlutou. Musím se podívat do legendární Sluneční zátoky, ve které často pobýval Jaroslav Foglar.
Někdo jezdí k moři, někdo opravuje zámek
Ze slavné zátočiny je to už jen kousek, no kousek, přibližně dva kilometry, do obce Vilémovice, ale ta zacházka stojí rozhodně za to. Kousek nad návsí stojí patrový zámek z poloviny 18. století. Přestože koncem devadesátých let byl v takovém stavu, že hrozila jeho demolice, dnes jde o chloubu obce. Před osmnácti lety jej v havarijním stavu odkoupil pan Bořek Klabík a pustil se do postupné záchrany.
„Někdo jezdí k moři, já do Vilémovic a postupně dávám zámek už téměř dvacet let dohromady. Opravu střechy mi pomohli zaplatit památkáři, ostatní opravy hradím převážně ze svých financí,“ říká usměvavý majitel vilémovického zámku. Přestože zámek není oficiálně přístupný, Bořek Klabík žádného turistu od svého prahu nevyžene. „Na požádání každého rád provedu. A pokud tady nejsem, klíče má i pan starosta, tak je možné obrátit se na něho,“ podotýká „zámecký pán z Vilémovic.“
Spolupráce s obcí je pro pana Klabíka naprostou samozřejmostí. V prostorách zámku se konají svatby, kulturní a společenské akce pořádané obcí. V zámecké zahradě roste mohutný červený tis, jehož stáří je odhadováno až na dva tisíce let. I k němu je možné se po dohodě podívat.
Mastňácká Stvořidla
Opouštím památný tis, který skončil na čtvrtém místě v soutěži o strom roku a vracím se zpět k řece Sázavě. Po necelých pěti kilometrech jsem v hlavním cíli dnešního putování, na legendárních Stvořidlech. Přibližně čtyřkilometrový kamenitý úsek řeky Sázavy byl v minulosti rájem vyznavačů trampingu a dobrodružného způsobu života. Dnes je zde „mastňácký“ kemp. Auto vedle auta a stan na stanu. Jiná doba, jiné možnosti…
Zatímco kouzlo okolní krajiny masovou turistikou trochu utrpělo, řeka je se svými kameny a balvany stále úžasná a ohromující. Usazuji se na jednom z obrovitých kamenů a následující hodinku se pouze kochám tekoucí řekou, osvěžuji se v její vodě a opaluji své bílé tělo.
Poslední část výletu mě zavádí do osady Smrčná. Nedaleko zdejší zastávky je na okraji lesa umístěn čertův kámen, který zde podle legendy doopravdy zanechal čert. Ideální místo pro ukončení dnešního putování. S pozdravem Čert to vem, se s vámi dnes loučím a příště snad nashledanou.
Vložil: René Flášar