Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Děsivou noc vystřídalo ještě horší ráno. Hasiči Jaroslavovi hrozila podmínka

04.05.2013
Děsivou noc vystřídalo ještě horší ráno. Hasiči Jaroslavovi hrozila podmínka

Autor: hzscr.cz

Popisek: Zásah se protáhl na celou noc. To způsobilo neštěstí. Ilustrační foto

PŘÍBĚH Když dnes šestačtyřicetiletý Jaroslav vzpomíná na květnovou noc před jedenácti lety, jen stěží dokáže zakrýt pohnutí. Chlap jako hora dokonce musí při vzpomínání na zásah jednotky dobrovolných hasičů dělat krátké pomlky, aby se mu nezlomil hlas. Hořící bytový dům zachránili. To nejhorší ho ale potkalo při ranní jízdě domů.

„Přišel jsem normálně v půl šestý večer z práce domů. Byla středa, takže manželka byla u svojí matky na pravidelný návštěvě. V práci to ten den stálo za houby, dotahovali jsme nějakej projekt a ukázalo se, že jsme na začátku při interpretaci zadání udělali drobnou chybku, takže jsme zjistili, že je asi 14 dní práce v háji. Nebyla to moje chyba, ale oprava padla na mě. Byl jsem z toho dost vytočenej,“ vzpomíná profesionální zabezpečovací technik a dobrovolný hasič Jaroslav na předvečer noci, která mu měla změnit život.

Měl to být jednoduchý zásah

„Vzpomínám si, že se večer měl hrát nějakej fotbal, na kterej jsem se dost těšil. Dělal jsem si večeři, když v tom začal zvonit pohotovostní telefon. Ve vesnici asi 6 kilometrů daleko, nějaká stará paní zapomněla hrnec na plotně. Hořelo prý už ve dvou oknech,“vysvětluje a dál líčí, jak všeho okamžitě nechal a do 15 minut byl i s kolegy a starou hasičskou Tatrou 815 na místě požáru.

„Mysleli jsme si, že to bude jednoduchý. Ten barák byl jenom dvoupatrovej a hořelo ve druhým patře. Zdálo se, že to bude hned hotový. Než jsme dorazili, podařilo se už profíkům a místním všechny evakuovat a na nás bylo požár dohasit. Jenomže hned za barákem byl suchej lesík, kterej okamžitě chytil,“ vypráví Jaroslav a vzpomíná na tehdejší velmi suché jaro i poměrně větrný večer.

Tvrdá dřina až do rána způsobila katastrofu

„Hořelo to jako papír a byl malej tlak vody. Trvalo do půlnoci, než se podařilo ten les úplně uhasit a pak jsme tam museli ještě dlouho preventivně kropit, abychom našli skrytý ohniska. Já navíc musel řešit papíry. Zkrátka hotovo bylo v půl sedmý ráno,“ pokračuje Jaroslav a ještě stále jakoby z jeho pohledu sálala únava, kterou tehdy zažíval.

„Odmítl jsem panáka od majitele domu, vzal jsem si služební Felicii a jel domů. Hrozně jsem se těšil do postele. Zrovna, když jsem se blížil k takovýmu malýmu mostku uprostřed jedný vesničky kousek od nás, hlásili v rádiu, jak dopadl ten včerejší zápas. Před tím mostkem stálo auto, ale silnice byla dost široká, abych ho objel. Jenže jsem nevěděl, že to auto tam stojí proto, že pouští po přechodu dvě děti.“

Zkrat a dobrá pověst

Jaroslav stihl ještě dupnout na brzdy, ale srážce s 11letým chlapcem a 7letou dívkou se nevyhnul. Oba letěli několik metrů vzduchem než dopadli na asfalt, před jeho vozem. „Vůbec nechápu, jak jsem to mohl udělat. To místo jsem znal, věděl jsem že je tam přechod. V tu chvíli jsem si ale nedokázal představit, že bych musel zastavit. Chtěl jsem být už doma. Bylo to jako nějakej hroznej sen. Ten chlap z druhýho auta začal hrozně ječet, že on za nic nemůže. Ta holčička se zvedla, ale ten kluk tam pořád ležel. Netrvalo snad ani minutu a už přijely sanitky. Sám jsem je volal,“ vzpomíná Jaroslav a pak s úlevou dodává: „Ani jednomu z nich se naštěstí nic hroznýho nestalo. Tý holce vůbec nic a ten kluk měl jen zlomenou lícní kost a pár modřin.“

Jaroslava přesto čekal soud, u kterého mu reálně hrozil podmíněný trest. Byl ve velmi špatné pozici. Srazil na přechodu dvě děti, které šly do školy. Navíc dobře viděl, že řidič před ním je pouští. Nakonec ale soud přihlédl k tomu, že se poškozené rodině osobně i písemně omluvil a především k tomu, že celou předešlou noc hasil nedaleký les. „Všichni kolegové se tam za mě postavili a zaručili se za mě. Alkohol jsem neměl a vlastně se nikomu nic nestalo. Ani ta rodina na žádném potrestání netrvala. Takže jsem nakonec odešel bez trestu,“ uzavírá Jaroslav svůj příběh, na který by přesto, že dopadl dobře, nejraději zapomněl.  

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ! Těšíme se na ně.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace