Nešla k soudu, protože rodila. Přestože se omluvila, rozhodli o ní bez ní... Ďáblové na norské sociálce? Ta česká má také máslo na hlavě. Životní K.O.
28.09.2015
Foto: Hans Štembera
Popisek: Soud, ilustační foto
Příběh, který zaslal redakci čtenář Rostislav K., není fikcí. Má své reálné postavy v České republice a autor se s touto kauzou setkal, když se na něj obrátila jedna matka, která byla těsně před porodem svého třetího dítěte. Nevěděla si moc rady a neměla peníze na drahé advokáty.
Jedná se o rodinu, kterých jsou v naší zemi v současné době tisíce. Normální mladá žena, pracující, nemající jakékoli projevy sociálního patologického chování, se vdá. Z tohoto manželství se narodí dítě, ale rodičům to spolu neklape, tak se po několika letech rozvedou. Žena si najde přítele, žije s ním několik let, a tak mají spolu jedno dítě, pak druhé… Najednou si otec prvního dítěte po jedenácti či dvanácti letech uvědomí, že chce, aby dcera žila u něj, a tak podá k soudu bez vědomí matky žalobu na určení dítěte do jeho péče.
Je odvolání jenom formalita?
Aniž by soud matku informoval a dal možnost matce či dceři vyjádřit se, rozhodne, že dítě bude zastoupeno opatrovníkem, orgánem sociálně-právní ochrany dětí, a to do konečného rozhodnutí. O tom, že matka nemá právně svou dceru v péči a její dcera má jiného opatrovníka, se žena dozvěděla s měsíčním zpožděním, kdy jí přišlo v jedné obálce několik listin. Usnesení soudu o ustanovení opatrovníka a předvolání k dalšímu soudnímu jednání. Samozřejmě proti unesení o určení opatrovníka podala matka odvolání, ale kupodivu odvolací krajský soud v tom, že bylo jednáno bez předchozího vyrozumění matky, nemožnosti se k věci jakkoliv vyjádřit a o určení opatrovníka své dcery byla vyrozuměna s měsíčním zpožděním, neshledal nic špatného a prvoinstanční rozsudek potvrdil. Jen ještě matku poučil, že se již nemůže proti jeho rozhodnutí odvolat.
Porod není omluva
Na druhé jednání, zda dcera bude dána do péče otce, se matka řádně, s předstihem a písemně omluvila s odůvodněním, že se soudního jednání nemůže zúčastnit, neboť v dané době má plánován termín porodu třetího dítěte. Požádala ale o náhradní termín s tím, že se soudního jednání o své dceři chce účastnit. S touto omluvou se ale soud neobtěžoval a bez její přítomnosti klidně jednal dál. Protože v den soudu již bylo třetí dítě již asi tři dny na světě, dostala ještě telefonicky vynadáno od sociální pracovnice – nové určené opatrovnice, že se k soudu nedostavila a celou věc komplikuje.
Jsou vaše děti ještě vaše?
„Možná vám tento příběh připadá jako právní sci-fi, ale bohužel jsem si k němu nepřimyslel ani čárku, a to vše se děje, nyní, v posledních třech měsících, v kraji, kde žiji. Takový stav mne pak nutí k zamyšlení, zda se nehroutí náš právní systém, když se soudci ani nepozastaví nad takovou elementární záležitostí, jako je vyrozumění občana o soudním jednání, které se ho týká, nebo mu umožnění vyjádřit se ke kauze, a prostě sami rozhodnou. Soudy vyšší instance pak tato rozhodnutí jen přikryjí, aby s tím bylo co nejméně práce. Nebo už se náš právní a soudní systém zhroutil? Jste si opravdu jistí v tomto státě, že vaše děti jsou opravdu vaše i právně, nebo soud rozhodl jinak, ale vy o tom zatím jen nevíte?" ptá se autor dopisu naléhavě. Odpoví mu někdo z příslušných instancí?
Psali jsme:
Vychovala děti i manželovy bratry, založila firmu a makala od rána do večera. Její muž si jenom užíval a nakonec ji ještě okradl. Životní K.O.
K odebrání dcery stačil jeden podpis, o její vrácení bojuje paní Růžena již půldruhého roku. Životní K.O.
Žena ho oškubala jako husu a ještě zapálila auto, prý „tu svoji půlku“. Co na to policie? Je nevinná jak lilie! Životní K.O.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská