Ústecká designérka navrhla monumentální pomník pro oběti války. Připomíná deset tisíc obětí v „chemičce", které se nelidsky nadřely

Foto: kr-ustecky.cz

Popisek: Pomník od ústecké designerky.

Oběti války, které se podílely na stavbě chemických závodu v Litvínově - Záluží, mají od začátku června svůj vlastní pomník.

Před litvínovskou „chemičkou"

Před hlavní branou Chemparku Unipetrolu RPA je v zemi zasazen unikátní monument z dílny Markéty Oplištilové, studentky Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.

Pomník je věnován válečným obětem, které se účastnily stavby podniku postaveného za 2. světové války Němci, nebo tam zahynuli při bombardování spojenci v letech 1944 až 1945. Dílo bylo slavnostně odhaleno právě k 70. výročí konce 2. světové války. Počet obětí se odhaduje až na deset tisíc lidí. Akt se uskutečnil právě 3. června 1945, tudíž v den, kdy zálužská chemička obnovila po válce výrobu a vyprodukovala první „mírový“ benzín.

Nacističtí nelidové utrápili pracanty

Mezi přítomnými byli představitelé podniku, zaměstnanci, ale také i několik pamětníků. „Při dnešním pietním i slavnostním aktu se nemohu zbavit obrazu patnácti přímých náletů, které jsem osobně v tomto podniku zažil," uvedl pamětník Miloslav Hrabák. Součástí programu byla i komentovaná prohlídka protiletadlového krytu v areálu chemického závodu.

Práce na realizaci rozsáhlého chemického komplexu v Záluží začaly v květnu 1939, tedy brzy poté, co bylo Československo obsazeno vojsky nacistického Německa. Již při samotné stavbě továrny zemřely kvůli nelidským podmínkám tisíce lidí, především z řad civilistů, totálně nasazených a válečných zajatců.

Součástí památníku je informační cedule, která připomíná základní historické souvislosti výstavby chemických závodů v Záluží: I toto území, spadající do katastru Záluží, Kopist a Růžodolu bylo Mnichovskou dohodou odtrženo od Československa v roce 1938. Stavba chemické továrny na výrobu syntetických paliv z uhlí zde byla zahájena 5. května 1939. První litry benzinu byly vyrobeny 12. prosince 1942. 

Na výstavbě pracovaly desetitisíce civilistů, trestanců i válečných zajatců 32 národností z celé Evropy včetně Čechů, jichž bylo trvale do konce války přes pět tisíc. První nálet se uskutečnil 12. května 1944. V důsledku těžkých až nelidských podmínek a bombardováním zde zahynuly tisíce lidí. Jen část z nich byla identifikována. Čest jejich památce!

Budou sem vodit školáky

Za Ústecký kraj uctili památku oběti radní Jitka Sachetová a Martin Klika.  „Vznik pietního místa a pomníku, který by měl být důstojnou připomínkou těch, kteří se podíleli na výstavbě provozu chemických závodů v době války zde v regionu, probíhal delší dobu. Jsem rád, že se nám tyto úvahy podařilo přetvořit do konkrétního projektu a v rámci architektonické soutěže na Univerzitě J. E. Purkyně nalézt zajímavou podobu památníku, která určitě poutá velkou pozornost a vybízí kolemjdoucí k zastavení a zamyšlení,“ uvedl generální ředitel Unipetrolu Marek Switajewski.

Památník by se měl do budoucna stát nedílnou součástí programu školních exkurzí, které do Chemparku podnikají každoročně desítky žáků a studentů středních i základních škol.

Umění v protiletadlovém krytu

Markéta Oplištilová (1992) studuje na ústecké Fakultě umění a designu v ateliéru Přírodní materiály pod vedením akad. malíře Jaroslava Prášila. Ve svých projektech pracuje s využíváním různorodých sochařských přístupů, odklání se od klasických tradičních technik a hledá vlastní alternativní přístupy.

Pro své procesuální objekty a instalace si intuitivně vybírá materiály, které jsou pro dané dílo nejpřirozenější. V jejích úvahách a přemýšleních nad uměleckým dílem se opakují termíny: cykly, vztahy, hmota a prostor. V současné době se zabývá proměnlivými jevy v podobě chemických a fyzikálních procesů.

Před pár dny Markétě například skončila výstava v galerii Bunkr. Instalace byla vytvořena pro daný prostor – protiletadlový kryt. Projekt reagoval na původní funkci prostoru, jeho genia loci, a zároveň jej jemným způsobem přetváří v přirozený „přírodní“ prostor utvářený v čase.

Ze stropu úkrytu postupně odkapávají ve slabých proudech kapaliny, které se postupným srážením proměňují. V galerii se samovolně vytváří nová živoucí forma sílící každým dnem na základě prostorové podmíněnosti tohoto místa a času.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

Vložil: Lucie Bartoš