Vládní atentát na Klokánky: Stát nás zkrátil nejméně o 35 milionů, ministryně chce zavést norský systém, řekla nám Marie Vodičková a prozradila mnohem více

Foto: FOD

Popisek: Klokánek, ilustrační foto

EXKLUZIVNĚ V posledních dnech na Klokánky zamířilo světlo reflektorů hned dvakrát. Jako první chytil za srdce veřejnost případ z Ústí: Lhostejnost, alibismus, neskutečná ignorace k právům dětí… Tak lze charakterizovat postup úředníků, kteří přemístili osm dětí z ústeckého Klokánku do pasťáku ve Žluticích. Nad rozhodnutím soudu kroutí hlavou i samotní zaměstnanci výchovného ústavu. A ve čtvrtek pak Česká správa sociálního zabezpečení uvalila na Klokánky exekuci, dluží 22 milionů na pojištění.

Osm sourozenců, tři chlapci a pět dívek ve věku od jednoho do patnácti let, nejelo z ústeckého Klokánku do pěstounských rodin, jak slibovala ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, ale do výchovného ústavu, určeného pro „převýchovu“ problémových puberťáků. Podle toho je také ústav ve Žluticích zařízen – děti jsou tu nazývány chovanci a na oknech jsou mříže. Navíc je určen pro chlapce, takže umístění dívek do tohoto zařízení je naprosto nevhodné.

Děti se tak dostaly do „společnosti“, která pro ně sotva může mít pozitivní přínos. Svědčí o tom mimo jiné i výroční zpráva zařízení, v němž jeho ředitelka Michaela Castková uvádí, že „chlapci vůbec nebyli zvyklí se doma učit a psát domácí úkoly. U chlapců chybí povinnost vzdělávat se, mají velké nedostatky v učivu a vědomostech.“ Během jediného školního roku se tu například podle zprávy vystřídalo 50 chlapců, z nichž byli tři umístěni ve vazbě. Během jediného školního roku 2012/13 řešil ústav 286 útěků svých chovanců, „nejvýkonnější“ z nich utekl dokonce 69krát! Chovanci se pravidelně podrobují testům kvůli zneužívání návykových látek a alkoholu, ničím výjimečným u nich není ani závislost na hracích automatech.

Vodičková: Děti jsou stále v pasťáku

„Děti jsou stále ve Žluticích. Ústecký magistrát podal k soudu návrh na předběžné opatření, aby děti byly umístěny do dětského domova, údajně v Ústeckém kraji. Také matka podala návrh na předběžné opatření, aby děti byly vráceny do Klokánku, aby to k nim měla blíž než do vzdáleného dětského domova, navíc by zbytečně v krátké době měnily třikrát výchovné prostředí,“ uvedla exkluzivně pro KrajskéListy.cz předsedkyně Fondu ohrožených dětí, který zřizuje Klokánky, Marie Vodičková s tím, že čím častěji děti mění výchovné prostředí, tím víc se prohlubuje jejich citová deprivace. „Děti si kolem sebe utvoří tzv. citový krunýř, jsou schopné se snadno adaptovat v jiném prostředí, ale nejsou schopné navazovat hlubší citové vazby s obavami před jejich dalším přetržením a následným zklamáním. Neschopnost navazovat pevné citové vazby přetrvává až do dospělosti. Čím je dítě menší, tím jsou následky těchto přesunů a následné citové deprivace těžší,“ uvedla.

„Nemáme jiné řešení, přikazuje nám to zákon. Nechtěli jsme je rozdělovat a zařízení na Karlovarsku je jediné, které bylo ochotno je přijmout," řekla Právu mluvčí ústecké radnice Romana Macová. Podle ní je řešení přemístění dětí dočasné. „Sociální pracovníci nyní plně spolupracují s rodinou dětí," dodala.

Soud to dělat nemusel

Mluvčí oponuje Vodičková, které rozhodnutí soudu jako nutné nevnímá. „Děti i podle současné právní úpravy soud mohl ponechat v Klokánku minimálně na dalších půl roku. Jestliže úřady tvrdí, že s matkou spolupracují a děti by se jí měly vrátit, pak by jejich ponechání v dosavadním prostředí Klokánku, kde byly zvyklé a adaptované, bylo jediné vhodné řešení. Pokud měl úřad obavy, že nebudeme schopni se o děti s ohledem na vyjádření ministerstva práce a sociálních věcí postarat, mohl se na nás obrátit s dotazem, nebo provést v Klokánku neohlášenou kontrolu. Zjistili by, že o děti je řádně postaráno,“ sdělila s tím, že chlapecký výchovný ústav určitě není vhodné prostředí pro malé děti ani pro větší. „Myslím však, že se nedá říct, že ten výchovný ústav je plný nebezpečných kriminálníků. Je ale pravda, že do výchovných ústavů se umisťují děti a mládež s poruchami chování a že v některých případech to jsou závažné poruchy chování a že mnozí chovanci jsou agresivní,“ podotkla.

Lhala ministryně Marksová?

Podle Vodičkové rozhodně nelze říct, že by ministerstvo Klokánky podporovalo, tomu prý asi nikdo ani nevěří. „Opravdu ani v nejčernějších představách mě nenapadlo, že ministryně Marksová bude s takovou lehkostí hovořit o tom, že pro děti v Klokánkách je dost míst jinde. Jak vidět, není. Také vyjádření paní ministryně o tom, že je to naše vina a že špatně hospodaříme – ministerstvo u nás provedlo tři kontroly, všechny dopadly dobře, stejně jako kontrola NKÚ,“ obhajuje svou práci Vodičková. „Nevím, jak dalece se paní ministryně v problematice ohrožených dětí orientuje, ale obávám se, že ne příliš. Jinak bych si musela myslet, že paní ministryně záměrně nemluvila pravdu, když při interpelaci dne 25. 9. 2015 poslancům tvrdila, že dostáváme víc peněz než dětské domovy, ačkoli opak je pravdou. Navíc dětské domovy dostávají finance i na neobsazené místo, zatímco Klokánky a jiná podobná zařízení jen na místo obsazené. Divím se také, že paní ministryni nevadí, že nově od roku 2013 zavedený státní příspěvek na výkon pěstounské péče pro organizace, které mají doprovázet a vzdělávat pěstouny, se vyplácí na rok dopředu nejpozději do 15. 2., nemusí se vyúčtovávat a dokonce se nevrací, pokud dohoda, která je podmínkou přiznání tohoto příspěvku, trvala alespoň šest měsíců. Naproti tomu nám státní příspěvek zasílají dva měsíce pozadu a nepřiznávají jej ani pokud o děti skutečně pečujeme. Přitom zákon nic takového neříká. Stát nás tím zkrátil o nejméně 35 milionů korun, které jsme pak neměli na odvody, a kvůli chybějící bezdlužnosti, kterou zavinil, nám nyní nevyplatil dalších 11 milionů na dotacích,“ uvedla Vodičková s tím, že protokoly o hospodaření jsou na stránkách Fondu ohrožených dětí. „Samozřejmě jme mohli říct: Když nám spoustu dětí neplatíte a my se tím propadáme do dluhů, tak Klokánky zavíráme a děti si dejte, kam chcete, třeba do ‚pasťáků‘. Ale to jsme nechtěli, protože ty děti by prožily zbytečný stres a zklamání,“ dodala.

Vydržíme ještě tak dva týdny

Jak zároveň Vodičková dodala, Česká správa sociálního zabezpečení v těchto dnech uvalila na Klokánky exekuci. „Zatím zablokovali jeden náš účet, ale postupně zablokují všechny jim známé účty. Právě v době, kdy se jasně prokázalo, že není dostatek míst v dětských domovech, zejména ne pro sourozenecké skupiny různého věku. A těch máme v Klokánkách stále dost,“ podotýká Vodičková s tím, že doufá, že někoho napadne, že likvidace Klokánků není moc dobrý nápad. „Protože máme nějaké peníze v pokladnách, vydržíme ještě tak dva týdny, pokud jde o zajištění stravy a dalších potřeb pro děti. Ale nebudeme moci vyplácet už tak zpožděné mzdy, a to bude velký problém. Pořád doufám, že to snad odblokují,“ uvedla. Česká správa sociálního zabezpečení požaduje 22 milionů korun. Dluhy podle Vodičkové způsobily zpožděné platby od státu. „Zdaleka nedlužíme tolik, kolik nám stát dluží za to, že nám nevyplácel peníze na děti, o které jsme se z rozhodnutí státu starali,“ dodala. Fond nyní požádal o pomoc veřejnost, lidé mohou posílat peníze na zřízený účet či zaslat dárcovskou SMS.

Zavést norský a britský systém, to je cíl

A jak by podle Vodičkové měla vypadat ideální péče o děti? A jaké záměry mají s dětmi dnešní politici a „odborníci“? „Pracovníci odboru ochrany dětí ministerstva práce a sociálních věcí se netají tím, že cílem transformace péče o ohrožené děti je zavést u nás norský a britský systém. Zatím transformace příliš dobré výsledky nemá. Počty dětí týraných, utýraných, zanedbávaných, dětí s následky na zdraví a s posttraumatickou poruchou neustále rostou, jak lze zjistit ze statistiky ministerstva. Ani v Británii nejsou se stávajícím systémem příliš spokojeni. Podle statistiky z roku 2010 ohledně pěstounské péče tam 10 % dětí projde za rok třemi a více pěstounskými rodinami a zjistili tam 1500 případů, kdy děti prošly dvaceti a více rodinami,“ shrnula.

Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče (osvojení, pěstounská péče, svěření do výchovy třetí osoby).

Vendula Kvochová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová