Po velké slávě následoval vyhazov z Národního, bulvární štvanice i kriminál natvrdo. Jak si osud zahrál s jednou z nejvýraznějších českých hereček? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Regina Rázlová se vrátila na jeviště i před kameru. Žije v otcově vile a konečně je zase šťastná s dcerou a vnoučaty.

Zářila v televizi i ve filmu, hrála v Národním divadle, učila na DAMU. Pak dostala padáka, protože byla dcerou komunistického předsedy vlády. Dřív zbožňovaná Regina Rázlová nemohla sehnat práci a bez soudu strávila skoro rok za mřížemi. Nyní bojuje s nevyléčitelnou nemocí. S čím vším se musela vypořádat?

Dcera někdejšího předsedy vlády ČSR Stanislava Rázla zažila nejprve raketový vzestup v herecké kariéře, pak strmý a dlouhý životní pád. Byla považována za jednu z nejvýraznějších, nejkrásnějších a nejslavnějších českých hereček. Při dávce jejího talentu je těžké posoudit, do jaké míry závisel její úspěch na postavení otce.

Krásná, energická, samostatná... i to se občas neodpouští

Za chyby otců jejich děti stále platí

To, že byla dcerou komunistického prominenta, bylo jedním z důvodů, proč byla v roce 1992 propuštěna z Národního divadla. Sehnat další herecké angažmá vůbec neměla šanci, a tak se živila většinou příležitostnými pracemi, kde se dalo. Například prodávala chlebíčky v bistru. Jenže interpretace o komunistických prominentech, která bývá v souvislosti s paní Rázlovou zveřejňována, zdaleka není jednoznačná.

Kvůli otci přišla po roce '89 o práci. Jeho minulost však
byla mnohem složitější, než se dnes leckdy píše.

Narodila se 16. července 1947 v Brné nad Labem. Její otec Stanislav Rázl byl tehdy na svou dobu velmi progresívní manažer v chemickém průmyslu. V roce 1968 byl členem proreformní vlády a během srpnové invaze ‘spřátelených armád‘ postihla rodinu obrovská tragédie – Reginina dvaadvacetiletého bratra usmrtilo okupační auto. V roce 1969 se Rázl oficiálně zúčastnil pohřbu Jana Palacha a při následných prověrkách byla jeho manželka vyloučena ze strany.

Kariéru odstartovala nadzvukovou rychlostí

Kromě plaveckého vrcholového sportu se Regina věnovala od dětství fotografii a lákala ji filmová režie. Proto také vystudovala Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích, obor produkce. Při přijímačkách na DAMU v roce 1965 prokázala takový talent, že ji přijali hned napoprvé – herectví vystudovala ve třídě profesora Miloše Nedbala. Brzy začala dostávat filmové nabídky. Do prvního angažmá nastoupila v Kladně, odkud přešla do pražského Divadla E. F. Buriana, a ve 34 letech do Národního divadla.

V 70. letech byla jednou z nejkrásnějších českých hereček

Mnozí ji považovali za protekční dcerku, protože její otec byl v té době místopředsedou české vlády a předsedou České plánovací komise, diváci i režiséři však její výkony oceňovali. „Na jevišti musíte odvést práci, tam vám žádná protekce nepomůže. Režisér vám dá roli, jen když si je jistý, že ji zvládnete,“ připomněla herečka stále fungující pravdu v rozhovoru pro server Revue.idnes.cz.

Obdivovaná, respektovaná a samostatná z donucení

Brzy začala učit na DAMU a mnozí její studenti na ni rádi vzpomínají. Svou důsledností, rázností i energií si získala jejich respekt i obdiv. „Musím říct, že pro mě byla dobrou učitelkou,“ prohlásil Martin Dejdar. „Výborná herečka, která ale nezapomínala, že byla taky studentka, a měla pochopení pro naše akademické mládí.“ Karel Roden zase s uznáním vzpomíná, že právě ona ho naučila uvažovat herecky, i na to, jak byl do krásné učitelky platonicky zamilovaný.

S Ivanem Vyskočilem v komedii Parta hic

V osobním životě se jí však moc nedařilo. Poprvé se provdala za svou velkou lásku z DAMU, idol dívčích srdcí Petra Štěpánka, jenž ale od ní odešel po roce společného života za jinou. Ani otec jejího prvního dítěte, dnes jednačtyřicetiletého Lukáše, se prý neprojevil jako spolehlivý partner. Brzy ztroskotalo i její druhé manželství s hereckým kolegou Petrem Olivou, s nímž má sedmatřicetiletou dceru Adélu. Na výchovu i finanční zajištění obou dětí tedy nakonec zůstala sama.

Jak se likvidovali ‘nepohodlní‘ kolegové

Po roce 1989 mělo nové vedení činohry Národního divadla pocit, že pro Reginu Rázlovou už není v souboru místo. Tehdy často černobílé nazírání na svět z ní udělalo komunistickou prominentku, co všechno ale předcházelo vysoké funkci jejího otce a čím si její rodina musela projít, to jakoby neexistovalo. Sama však z divadla odejít nehodlala, a tak se vedení chopilo prastaré osvědčené metody, kterou samo vyčítalo komunistům v souvislosti s předchozími desetiletími a jejich jednáním s nepohodlnými osobnostmi v 50. či 70. letech. Prostě pro ni najednou nemělo vhodné role, přestalo ji obsazovat a nakonec dostala výpověď. „Přišel za mnou nový šéf a řekl, že moje angažmá musí ukončit, protože on si ho politicky nemůže dovolit. Proti tomu nic nezmůžete,“ řekla Blesku.cz.

V seriálu Třicet případů majora Zemana

Pro Reginu Rázlovou to bylo psychicky velmi náročné období, mnohem náročnější však byl po letech pro některé kolegy její návrat k herectví. „Mnozí jsou jistě překvapeni, asi si mysleli, že jsem mrtvá. Je až legrační sledovat lidi, kteří se chovali fakt hodně hnusně a teď s tím mají problém…“ konstatovala herečka. A jak se tedy k ní chovají? „Buď člověk přizná paměť, nebo se tváří jako blbec bez paměti,“ dodává Rázlová. Dobří přátelé ale vydrželi, například herec Milan Hajn, který jí nabídl roli v pražském Divadle Ungelt, či Janis Sidovský s Pavlem Vítkem, kteří se jí ujali ve světě médií.

Byla zneužita jako ‘bílý kůň‘?

„Musela jsem živit dvě děti, syn byl na gymnáziu, dcera na základce, na lízání bolístek nebylo kdy. Snažila jsem se hlavně najít práci, která by nás uživila,“ vzpomíná herečka. Není divu, že po několika letech zoufalého plahočení energická dáma uvítala otcovu nabídku. Rázl tehdy rozjížděl projekt na zachování tradičního českého sklářství, a tak jí nabídl, aby vstoupila do nově vznikající obchodní společnosti, zaměřené na vývoz. Konečně se znovu zhluboka nadechla, bývalým hereckým kolegům, kteří se k ní otočili zády kvůli její rodině, mohla dokázat, že se bez divadla obejde. Že se dokáže uplatnit i vydělat peníze v jiném oboru. Záhy se stala předsedkyní představenstva firmy Skloexport. Jenže…

S Janem Potměšilem v Putování po Blažených ostrovech

Nová kariéra jí štěstí nepřinesla, naopak. Výsledkem privatizačního konkurenčního boje bylo anonymní udání, na jehož základě proti ní bylo v květnu 1998 zahájeno trestní stíhání. V kauze Skloexport byla obžalována z vytunelování velké sklářské firmy. Nikdy se k vině nepřiznala, nikdy ji neodsoudili, ale ani nepadl verdikt, že je nevinná. „Nikdy jsem nebyla členem výkonného managementu, já byla v pozici vyjednávače. Byla jsem předseda představenstva,“ vysvětlila již před osmi lety v rozhovoru pro Blesk.cz a dodala: „To, co jsem měla udělat, přece nedělá jeden člověk. To tak nechodí v žádné firmě.“

Neznalost, ignorance, či snad úmysl?

Její případ stejně jako řadu jiných kauz 90. let ukončila amnestie prezidenta Václava Klause. Proces Skloexportu se definitivně uzavřel a Regina si vydechla. Jedenáct měsíců totiž strávila ve vězeňské samotce a vrátila se odsud s podlomeným zdravím. „Už tehdy jsem brala léky, které se s vazbou neslučovaly. Bohužel si to nedali vysvětlit, a dokonce jsem dostala některé léky až po půl roce. Navíc jsem je musela mít v lednici, a ta byla u bachařů. Takže moje léky – krevní deriváty – byly mezi rybím a vlašským salátem. Ale byla jsem vděčná i za to,“ popsala neuvěřitelnou situaci, která ještě zhoršila její vážný zdravotní stav.

Vazba vážně zhoršila její zdravotní stav

Paní Rázlová totiž trpí roztroušenou sklerózou, nevyléčitelným chronickým autoimunitním onemocněním, při němž vlastní imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu a většinou způsobí časem plnou invaliditu.

Jedna rána za druhou

Její kauza se podepsala i na životě jejích dětí, které raději uprchly do zahraničí, a léta o nich vůbec nevěděla. Syn je finanční analytik a dcera malířka. „Ta si kvůli mně strašně vytrpěla,“ říká herečka. „Po maturitě utekla do Francie, kde začínala doslova jako bezdomovec. Prodávala u stánku, hrála na piano v kabaretu, učila imigranty anglicky, vykládala karty. Léta jsme se neviděly, ani když se jí narodily děti. Nedali mi pas.“

Po boku architekta Jindřicha Santara prožila třináct let

Zábleskem naděje na lepší budoucnost se pro ni stal až uznávaný architekt, o šestnáct let starší Jindřich Santar. Údajně se s ním seznámila, právě když byla ve vězení, a byla přesvědčena, že konečně potkala svou osudovou lásku. V těžké době byl její jedinou oporou a sepsal dokonce i paměti, v nichž herečka poprvé promluvila o svých vážných psychických problémech a dokonce připustila i pokusy o sebevraždu. Další krutou ránu pro ni znamenala smrt otce, který navždy odešel, právě když se léčila na psychiatrii. Před dvěma lety pak zemřel její manžel a zase zůstala sama.

S dcerou Adélou a rodinným mazlíčkem

Šťastné návraty

Dnes žije paní Rázlová v rodné vile svého otce a její život možná spěje do pozitivního období. Už zase stojí na jevišti i před kamerou, její dcera se vrátila z Francie do Čech i s dětmi, které se prý v novém prostředí úspěšně adaptují. Návrat k matce si pochvaluje i Adéla, která jí dělá doprovod ve společnosti. „My se dobře bavíme doma. Lidi ještě nepochopili, že to několikagenerační soužití je zábavné,“ prohlásila. Herečka trvá na tom, že je nevinná, ve spravedlnost však nevěří. „Spravedlnost je prostě holka na soklu, co kouká na svět betonovýma očima,“ dodává.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská