Romská ghetta se stěhují na venkov. Proč někteří Romové nechtějí makat a čím se jejich situace i zdraví dál zhoršují?

Foto: ČT

Popisek: Nejvíc romských domácností v tísni žije v regionech s vysokou nezaměstnaností. V romských ghettech vyrůstá nová generace, která již nic jiného nezná. Jejich začleňování bude tím obtížnější

Chudinských ghett a romských rodin, které žijí v nevyhovujících a předražených ubytovnách, loni výrazně přibývalo. Přístup Romů k nájemnímu bydlení se zhoršil. Nezlepšilo se ani začleňování romských dětí do běžných škol či zaměstnávání dospělých Romů. Uvádí to zpráva o stavu romské menšiny v ČR za rok 2013.

Podle zprávy loni počet chudinských lokalit rostl. Navíc se přestávají soustřeďovat hlavně do velkých měst, ale šíří se i do velkého množství venkovských míst. V odlehlejších obcích se ale dospělým ještě hůř hledá práce, děti mají dál do škol a v nových lokalitách i chybějí sociální služby.

Na byty nemají a majitelé je nechtějí

Přístup Romů k nájemnímu bydlení se loni podle zprávy zhoršil. „Narůstá počet romských domácností, které jsou odkázány z různých důvodů výhradně na ubytování v ubytovacích zařízeních, která nejsou vhodná pro dlouhodobé bydlení,“ píše se ve zprávě. Zlepšení této situace podle odborníků nelze v příštích letech očekávat, protože většina těchto rodin má jen mizivou šanci získat běžný byt.

K běžnému bydlení se řada Romů nedostane kvůli tomu, že nemají peníze na zaplacení kauce, provize i tržního nájmu. Navíc majitelé bytů nejsou podle zprávy ochotni Romům byty pronajímat bez ohledu na jejich finanční možnosti, protože nevěří, jsou schopni žít podle běžných pravidel občanského soužití. Obávají se i protestů ostatních nájemníků a devastace svého majetku. Podle loňského výzkumu musí zájemce s romským jménem odpovědět na dvojnásobek inzerátů, aby byl vůbec pozván na prohlídku bytu.

Tisíce romských rodin se stále častěji stěhují na venkov, kde zpravidla žijí v otřesných podmínkách

Super „vejvar“ podnikavců platíme ze svých daní

Bezvýchodná situace často velmi početných romských rodin se stala zdrojem nehorázných příjmů podnikavců, kteří jejich situaci zneužívají a neúměrně na ní vydělávají. Několikatisícové měsíční nájemné za osobu, které bývá na ubytovnách běžné, Romové samozřejmě nehradí ze svého, protože jsou zpravidla bez práce, takže je hrazeno státem. V konečném důsledku tudíž přispíváme na jejich zbohatnutí my všichni ze svých daní.

Zpráva se zmiňuje o ubytovacím byznysu, nárůst počtu obyvatel, kteří jsou odkázáni na tento způsob bydlení, je přímo masivní. Autoři své tvrzení dokládají údaji o vyplácených dávkách, které z velké části míří právě do ubytoven, tedy do kapes jejich majitelů. Loni do doplatku na bydlení putovalo ze státního rozpočtu více než 2,81 miliardy korun, tedy o 1,14 miliardy víc než v roce 2012. Průměrně loni úřady měsíčně vyplácely každý měsíc 65 100 doplatků, tedy o 21 500 víc než o rok dřív, přičemž průměrná dávka činila 3610 korun.

Místo ve vozech putují mezi ubytovnami

Situace romských rodin se tudíž v současnosti navrací téměř o století zpátky, v podstatě je ale horší než tenkrát. Zatímco dříve kočující romské rodiny měly alespoň nějaké vlastní, byť minimální zázemí, tedy zpravidla vůz, tažený koněm, v němž byly doma, ty současné nemají střechu nad hlavou vůbec žádnou. Kočovný způsob života oficiálně zakázal Romům na našem území německý fašistický režim během 2. světové války. Poválečná společnost se pak ze všech sil snažila změnit jejich po staletí navyklý způsob života, přimět je k zakotvení na jednom místě, vytvoření stálého domova, vazeb na konkrétní lokalitu a práci a navázání vztahů s většinovou populací.

Kočovní Romové mívali alespoň nějakou vlastní střechu nad hlavou, ti současní zpravidl nemají ani to

A ve většině případů se to i dařilo. V dětství jsem měla kamarádku Romku, která se vyučila, celá její rodina pracovala a všichni její členové byli sousedy považováni za mimořádně pilné pracanty, kteří byli vstřícní ke svému okolí a rádi pomohli, kde bylo třeba. Lišili se od nich snad jen tím, že byli díky svému temperamentu občas trochu víc slyšet. Později jsem se jako pedagog setkala s řadou dětí z romských rodin, které měly vynikající studijní výsledky, byly cílevědomé a měly v plánu „někam to dotáhnout“.

Na kolotoči dluhů vydělávají podvodníci

Radikální úbytek pracovních příležitostí v posledních dvaceti letech však romskou populaci navrací zpět na okraj společnosti a v zájmu zisku jedinců ničí výsledky dlouholdobého snažení. Situace je tím horší, že v ubytovnách vyrůstá nová generace, která již nic jiného nepoznala. „Výrazně to zvyšuje pravděpodobnost, že budou v dospělosti žít v sociálním vyloučení stejně jako jejich rodiče,“ upozorňuje zpráva.

Na pár metrech čtverečních se na ubytovnách tísní celé rodiny,
majitelé kasírují desetitisíce a stát platí

Dokument uvádí, že se nedaří zlepšit pozici Romů na trhu práce. Nejvíc romských domácností v tísni žije v regionech s vysokou nezaměstnaností, v ghettech je bez práce 70 až 100 procent dospělých, řada z nich ale pracuje načerno, stávají se tedy tou nejlevnější pracovní silou, která je zneužívána ve prospěch jedinců, kteří na jejich práci neúměrně a nezákonně vydělávají. Často jim nahrává i fakt, že se někteří Romové ocitli v dluhové pasti, takže kvůli velkým dluhům oficiálně ani pracovat nechtějí, protože by o mzdu přišli v exekuci.

Stát jako dojná kráva

Podle zprávy začali majitelé ubytoven zneužívat zákonné nastavení sociálních dávek a stanovili přemrštěné ceny. I když v zařízeních bývají nevyhovující podmínky, hygienici a stavební úřad nezasahují z pragmatických důvodů. Kdyby totiž nevyhovující ubytovny náhle uzavřely, ocitli by se jejich obyvatelé na ulici, a obce nemají pro takové situace krizové plány a dostatek rezervních bytů.

V některých krajích přibylo i případů, kdy soukromníci pronajímali romským rodinám horší byty za výrazně vyšší, než je obvyklé nájemné. To se hradilo z dávek. Podle výsledků sčítání jen devět procent bytů v Česku patří obcím. Stát či obce vlastnily necelá tři procenta obydlených bytových domů.

Hodně Romů se velmi často stěhuje za bydlením. Tím se ale ještě víc komplikuje
plánování a rozvoj sociálních služeb a jejich integrace

Neustálé stěhování komplikuje snahu o zlepšení situace

Romské rodiny se podle autorů zprávy stěhují po kraji i mimo region podle toho, jak ubytovny vznikají a zanikají. To komplikuje plánování a rozvoj sociálních služeb v jednotlivých místech i integraci. Podle zprávy se nezlepšilo ani zařazování Romů do běžných škol. Romské děti tvoří 28 procent žáků speciálních škol pro lehce mentálně postižené. V Ústeckém kraji je to dokonce téměř 42 procent a v Moravskoslezském 36 procent.

Horší než průměrný zpravidla bývá i zdravotní stav romských obyvatel. Trpívají víc chronickými nemocemi, protože podle zjištění chodívají lidé z ghett k lékaři až při náhlém zhoršení zdravotního stavu, nikoli na preventivní prohlídky. Autoři zprávy vidí jako jeden z důvodů i to, že někteří doktoři odmítají Romy zaregistrovat. Navíc 44 procent dotázaných Romů uvedlo, že si v posledním roce nemohlo dovolit koupit předepsaný lék.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská