Do Ústí se chystá mamut

Foto: Ústecký kraj

Popisek: Bývalé součástky z uhelných strojů

Z Dolů Bílina odjely na konci července náklaďáky naložené desítkami tun starého železa z uhelných strojů. Míří přímo do brněnských dílen, kde z nich zruční umělci během pár měsíců vykřešou obří kovovou sochu pravěkého kolosu. Hotové dílo se začátkem příštího roku vrátí do Ústí nad Labem a bude hrdě stát přímo před budovou krajského úřadu. Má totiž připomínat naprosto neuvěřitelný objevený poklad, který ležel tisíce let hluboko pod zemí pod ústeckým asfaltem.

Na severu Čech se zkrátka dějí věci, které vyrážejí dech. Když se kopaly základy pro nový justiční palác v ústecké čtvrti Bukov, málokdo čekal nějaké obří překvapení. Jenže běžný stavební dohled se 4. listopadu 2024 proměnil v obrovskou archeologickou senzaci. V hloubce dva a půl metru pod povrchem totiž dělníci rýpli do země a narazili na ohromné množství pravěkých kostí. Ukázalo se, že pod nohama obyvatel ležela celá tisíciletí nedotčená skládka ulovených zvířat z mladého paleolitu.

Odborníci byli u vytržení

Výzkum trval více než půl roku a odborníci z něj byli doslova u vytržení. Pod vrstvami hlíny objevili pozůstatky hned čtrnácti mamutů srstnatých, kosti srstnatých nosorožců, divokých koní i stopy po starých ohništích a štípané kamenné nástroje. Nález patří do kultury takzvaného gravettienu a jeho stáří se odhaduje na dvacet až třicet tisíc let. „Takto rozsáhlé skládky kostí lovné zvěře známe dosud jen z několika světově proslulých lokalit na Moravě, v Rakousku a jižním Polsku. Tento objev potvrzuje, že pravěcí lovci a sběrači putovali i severními Čechami, přes Portu Bohemicu a Ústí nad Labem,“ uvedl k tomu ředitel mosteckého archeologického ústavu Petr Lissek, který celý náročný výzkum vedl.

Celý tenhle příběh o dávných lovcích vnuknul vedení kraje nápad, jak unikátní minulost propojit se stejně drsnou průmyslovou historií regionu. Vznikla tak myšlenka postavit sochu mamuta v životní velikosti přímo z vyřazených součástek ze šachty. Severočeské doly darovaly přibližně deset tun železného šrotu, ze kterého výtvarníci pečlivě vybrali ty nejzajímavější kousky. Například dva korečky z historicky nejvýkonnějšího skrývkového rýpadla K10 000 nebo dvě housenice ze shazovacího vozu. „Projekt připravujeme několik měsíců. Nejprve jsme uvažovali o dřevu, ale pak se nám líbila myšlenka spojení symbolu technického mamuta v podobě uhelných velkostrojů s tím skutečným,“ vysvětlil hejtman Ústeckého kraje Richard Brabec.

Archeologické naleziště Bukov, Foto ÚAPPSZČ

Sochu dostali na starosti zkušení mistři ze společnosti REC Group z Uherského Hradiště, kteří prosluli svou vyhlášenou Kovozoo. Ti dokážou ze starého trubkového a plechového odpadu vykřesat neskutečně živá zvířata. Lidé se tak už začátkem příštího roku dočkají pořádného ocelového monstra, které bude strážit prostor před krajským úřadem. Aby toho nebylo málo, pro nadšence vznikl dokonce detailní 3D model celého naleziště. Ústecký kraj navíc plánuje v budoucnu vybudovat moderní expozici, kde si každý bude moci prohlédnout všechny ty vzácné pravěké nálezy z Bukova na vlastní oči.

Mamuti byli velcí asi jako sloni

Mamuti srstnatí přitom nebyli žádní nepředstavitelní obři, jak si mnozí často myslí z kreslených pohádek. Samci dosahovali výšky v kohoutku okolo tří metrů a vážili kolem šesti tun, což odpovídá dnešním dospělým samcům slona afrického. Jejich samice byly ještě o něco menší a málokdy přerostly tři metry. Pořádnou váhu však tvořily jejich ikonické zahnuté kly, které u samců měřily běžně dva a půl metru a vážily kolem čtyřiceti pěti kilo. Pravěcí lidé s těmito majestátními tvory žili v úzkém kontaktu, což dokládají i drobné vyřezávané sošky z mamutoviny nalézané po celé Evropě.

Aby ti chobotnatci přežili třeskuté mrazy doby ledové, vybavila je příroda pořádně tlustým kožichem a deseticentimetrovou vrstvou podkožního tuku. Vrchní zrzavá až hnědá srst dosahovala na těle délky třiceti centimetrů a na bocích dokonce až devadesáti centimetrů. Pod ní se skrývala neuvěřitelně hustá podsada, která nepustila k tělu ani ten nejmrazivější vítr. Dospělý šestitunový mamut musel denně spást až sto osmdesát kilo trávy a rostlin, kvůli čemuž strávil krmením až dvacet hodin denně. Žili v rodinných tlupách vedených nejstarší samicí a dožívali se podobného věku jako dnešní sloni, tedy klidně přes šedesát let.

Lidé nacházeli kostry mamutů už před mnoha staletími, jenže si s nimi tehdy nevěděli moc rady. Považovali je za pozůstatky biblických obrů nebo za slony, které do Evropy přivedli starověcí Římané. O kostech u Přerova psal ve šestnáctém století dokonce i biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav. Teprve v roce 1728 irský vědec Hans Sloane správně poznal, že zuby a kly patří chobotnatcům, i když myslel, že zahynuli při potopě světa. Až francouzský přírodovědec Georges Cuvier roku 1796 světu dokázal, že mamuti byli úplně jiný druh než dnešní sloni a že už nenávratně vyhynuli. Dnes se jejich památka vrací do severních Čech v podobě kusu oceli z dolů.

Zdroje: Ústecký kraj, Informační portál záchranného archeologického výzkumu na stavbě justičního paláce, Ústecký deník, Novinky

Vložil: Markéta Vančová