Poctivě zvládnuté řemeslo, to se dnes na AVU trochu upozaďuje, říká akademický malíř Jiří Lhota, autor monstrózního lidského ´bestiáře´
19.08.2021
Foto: CSOP Praha 5 (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Jiří Lhota na vernisáži svých obrazů v KC Prádelna
ROZHOVORY NA OKRAJI Letos 15. července zahájila v KC Prádelna výstava Jiřího Lhoty s názvem ´PHANTASMA aneb Bytosti z nevědomí´. Jiří Lhota (1970) absolvoval AVU v Praze, má za sebou řadu kolektivních i samostatných výstav, je autorem mnoha grafických návrhů pro hudební skupiny a projekty různých žánrů, především se však věnuje malbě. Žije a pracuje v Ústí nad Labem, kde působil na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a nyní vyučuje na ZUŠ Evy Randové. Řečeno slovy kunsthistorika, jeho tvorba je záznamem ponoru do kolektivního nevědomí moderního člověka a zobrazením především stinných stránek hlubin lidské duše. Nicméně často v nich bývá přítomen i prvek ironie, satiry nebo úšklebek, měnící pro diváka perspektivu vnímání jeho díla. Zapomeňme na nóbl popisy, Lhotova díly jsou fantaskní, dokonale řemeslně ztvárněná a velmi sugestivní. Zato malíř je trochu strohý, na otázky odpovídá maximálně stručně, rozhodně to není žádný ´klábosil´. Jeho síla spočívá v jeho dílech, a protože máme dost obrázků, necháme je tedy hovořit…
Těžko se o Vás něco zjišťuje, na sociálních sítích takřka absentujete.
Proč nemám vlastní stránky? Uznávám, že v současné době představuje internet a sociální sítě důležitou součást jakékoli obchodní činnosti. Nebráním se prodeji svých prací, rozhodně nemám touhu žít asketicky a v chudobě. Vlastní stránky mám, ale nejsou moc aktualizovány. To však nevylučuje smysluplnou a kvalitní spolupráci s nějakým duchovně spřízněným odborníkem na digitální svět, která by přispěla k prezentaci mé tvorby. Zatím jsem žádného nenašel a z toho důvodu nemám ani svého galeristu. Samotná tvorba má u mě prioritu před jejím zpeněžováním.
Snímky z výstavy v KC Prádelna
Jste skvělý kreslíř. Za to může AVU?
Kreslení bylo neoddělitelnou součástí mého života od samého dětství. Proto jsem po základní škole zvolil studium na SPŠS v Železném Brodě. Pak jsem pokračoval studiem na AVU v Praze. Studoval jsem u profesorů Ladislava Čepeláka, Dalibora Chatrného a Jiřího Lindovského obor grafika. V té době se skutečně učilo kreslit a poctivě zvládnout řemeslo, což je dnes podle mého názoru trochu upozaděné. Myslím, že studium na AVU bylo pro mne velmi přínosné a zajímavé. Už proto, že jsem studoval v době změny režimů a zažil různé profesory a přístupy k studiu.
Snímky z výstavy v KC Prádelna
Žijete v Ústí nad Labem. Kdybyste žil v Praze, měl byste jako malíř více možností uplatnění?
Možná ano, leč spíše je to o vnitřním nastavení. Nejsem asertivním milovníkem ruchu velkoměsta, který nechybí na žádné společenské události, tudíž mi atmosféra menšího města celkem vyhovuje, ale Prahu mám také rád a celkem často do Prahy jezdím – důvodem jsou památky, výstavy, galerie, přátelé.
Snímky z výstavy v KC Prádelna
Jak se vůbec dnes žije umělci na volné noze?
V reálném životě musím stejně jako všichni zaplatit složenky a koupit jídlo. K tomu mi slouží především moje práce učitele na výtvarné škole, díky které se pohybuji v oboru, který mám rád. Kreativní lidé mají velkou výhodu, že jejich životy nejsou jednorozměrné. Jinak se věnuji tvorbě obalů CD, ilustrací - pro časopisy, a volné tvorbě na zakázku.
Co říkáte na výstavu v Prádelně?
V Galerii Prádelna jsem vystavoval před více než dvěma lety. Tématem výstavy byly obrazy inspirované tvorbou spisovatele H. P. Lovecrafta a byla to zajímavá zkušenost. Primárně je to prostor komunitního centra, který navštěvují z podstatné části především senioři, tedy lidi, kteří by se s mojí tvorbou jinak nejspíše nesetkali. Zaujaly mne jejich reakce, které se pohybovaly v celém spektru od pohoršení, přes nepochopení, ocenění řemeslné kvality, až jedince, které obrazy a jejich energie velmi pozitivně oslovily. S některými dámami jsem si dopisoval a musím uznat, že po vysvětlení souvislostí té konkrétní kolekce obrazů byly ochotné akceptovat i jejich formu.
Výstava v Prádelně
Jiří Lhota nabídl návštěvníkům svoje ztvárnění archetypálních postav, které vystupují v mýtech, snech, pohádkách a od počátku lidstva obydlují ta nejtemnější zákoutí duše člověka. Konečně takřka celá tvorba Jiřího Lhoty je ovlivněna mytologií a symbolikou zasvěceneckého okultismu i lidových vyprávění. Stejně tak jeho stínové obrazy s bolestnou intenzitou reflektují psychickou trýzeň současného moderního světa plného nejistot, odlidštění a ztráty smyslu. Metaforicky ukazuje bázní a strachem naplněné nevědomí současného lidstva. To bývá také příčinou občasného nepochopení jeho tvorby, neboť stejně jako kultura dávného východu před královským průvodem vyhnala všechnu bídu a bolest za hradby města, aby se oko královského syna nedotklo temné tváře života, tak si i dnešní svět vyrábí masku umělého štěstí, bohatství, krásy a nekonečné prosperity, šíří pozitivní iluze, které překrývají podobu, jež nemá být nikdy spatřena. Ze zkušenosti minimálně posledního roku dobře víme, jak křehká je tato iluze a jak zoufale jsme nepřipraveni na odvrácenou stranu skutečnosti.
Lhota boří světy růžových snů
Lhota boří tyto světy růžových snů, dává nám nové ikony pro smrt i znovuzrození, ukazuje krásu a bolest sexuality a pomíjivost vtělení. Zároveň nabízí nové symboly, které pomáhají představit si a integrovat bolestné pravdy o našem lidském údělu. Odhaluje, stejně jako Buddha, že naším největším učitelem je smrt, čímž svojí kreativitou přispívá ke kolektivnímu probuzení a snad postupné proměně světa v krásnější a lidštější místo.
Fantaskní postavy a monstra, cyklus ilustrací k Erbenově Kytici
V Prádelně autor publiku nabídl několik velkoformátových obrazů, které však překvapují u něj nezvyklou barevností. Návštěvníci si tak prohlédli nejen fantaskní postavy a monstra, nýbrž i Lhotovo pojetí tradičnějších postav pohádek a vyprávění jako je vodník, čarodějnice nebo mořská panna. Součástí expozice byly také perokresby, cyklus ilustrací k Erbenově Kytici, který dosud nebyl nikdy prezentován. Na kresbách zvláště vyniká dokonalé technické zpracování, preciznost a zručnost spojená s trpělivostí a pokorou, což Lhotu řadí k výtvarníkům, kteří nepodlehli svodům postmoderní relativizace a jejich umění se pojí s dokonalým zvládnutím řemesla. Přes všechnu svou zcela moderní strukturu vedou jeho díla hlubokým a jedinečným výrazem svých rysů stoletími k truchlivým dílům středověkým, k Redonovi, Boschovi nebo H. R. Gigerovi, stejně jako k bezejmenným autorům fantastických bestiářů zaujatých obludami a monstry.
|
Plánujete další výstavu?
Ano. Velmi rád. Když budou prostory, kde vystavovat.
Malujete a kreslíte denně?
Ano. Snažím se kreslit a malovat denně. Jak říkal Max Švabinský, den, kdy jsem nic nenakreslil, byl zbytečný.
Snímky z výstavy v KC Prádelna
Učíte rád?
Ano. Práce se studenty je velmi zajímavá a inspirativní. Doufám, že obapolně.
Ještě se věnujete tetování.
Dnes už ne. Ale rád bych se k tomuto druhu umění vrátil. Setkal jsem se při tetování s mnoha zajímavými lidmi, z nichž mám dodnes přátele.
Autor na vernisáži v KC Prádelna - tu plechovku z tlapy nepustil, tudíž je na všech fotkách :-)
Na závěr něco o mně. Věnuji se kresbě, malbě, grafice, modelování. Ve své tvorbě zobrazuji často své představy , nechávám se inspirovat a ovlivnit hudbou a literaturou . Je mě blízký ve výtvarném umění svět baroka, symbolismu, dekadence přelomu 19. a začátku 20. století, ale i komiksu. Ovlivnili mě autoři jako Goya, Gustav Doré, Felicien Rops, Odilon Redon, Max Klinger, Franz von Stuck , Honoré Daumier, Arno Bockling, H.R. Giger… Z našich umělců to je Panuška, Váchal, Kobliha.
Vložil: Anička Vančová