Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nebyl čas chodit na krajské zastupitelstvo a jalově si stěžovat, nepomlouvali a nevymlouvali jsme se, říká bývalý šéf představenstva Krajské zdravotní

20.01.2021
Nebyl čas chodit na krajské zastupitelstvo a jalově si stěžovat, nepomlouvali a nevymlouvali jsme se, říká bývalý šéf představenstva Krajské zdravotní

Autor: Archiv autora

Popisek: Jiří Novák

ROZHOVORY NA OKRAJI V Ústeckém kraji řídila zdravotní péči Krajská zdravotní a.s. (KZ) dvě volební období. V čele představenstva stál ing. Jiří Novák, kterého požádal o rozhovor náš kolega, Jiří Kimla. Znají se odmala, navštěvovali stejné školy a hráli hokej v mosteckém klubu. Snad i proto se zde netradičně objevuje rozhovor s jinou než kulturní tematikou… „Když totiž proběhly poslední volby, tak hned, jak byla ustavena nová koalice, její první kroky vedly k odvolání představenstva KZ a šéfa ústecké Masarykovy nemocnice. Na tom by nebylo nic tak divného, až na rychlost, se kterou odvolání bylo provedeno. Nový předseda představenstva ihned zastavil dobudování kardiocentra, kterých je v republice jen několik, a zastavil rekonstrukci chomutovské nemocnice. To mě zaujalo i proto, že jsem absolvoval operaci kyčle a čeká mě druhá a z tisku jsem věděl, že v kardiocentru mají pracovat odborníci z Prahy,“ vysvětluje autor rozhovoru, ústecký spisovatel a patriot Jiří Kimla, který zdravotnickou problematiku vnímá především jako pacient.

Každá strana či politické hnutí se před volbami zaklíná, že zajistí lepší zdravotní péči pro občany. Krajská zdravotní a.s. musela ve dvou volebních období řešit hromadu složitých úkolů. Řekni, co všechno jste měli v plánu?

Plány musely ustoupit tvrdé realitě. Krajskou zdravotní jsme převzali v ekonomické ztrátě, v žalostném stavu, vyžadujícím okamžité krizové řízení. Zdědili jsme celou řadu špatně připravených projektů, počínaje známou kauzou předchůdců spojenou s hrozící gigantickou vratkou evropských dotací ze zpackaného nákupu přístrojové techniky do pěti nemocnic. Museli jsme zamezit připravovanému vyvedení oblasti informačních technologií mimo firmu formou outsourcingu a řešit nepovedenou a lékaři odmítanou implementaci nového informačního nemocničního systému pro nemocnice KZ. Každá z nemocnic pak za sebou „táhla“ hned několik fatálních problémů, které nesnesly dalšího odkladu. Hrozící zavření operačních sálů „hygienou“ hned ve dvou nemocnicích, stejně jako zavření stravovacích provozů stejným orgánem. A tak bych mohl ve výčtu pokračovat. Zdědili jsme KZ s prakticky zrušenou onkologií v Chomutově i Ústí a okamžitě jsme museli doslova bojovat o zachování komplexní onkologické péče v Ústeckém kraji, regionu s největším výskytem rakoviny v ČR.

 

Domníval jsem se, že mě zahrneš plány a vizemi, ale vidím, že realita byla víc než drsná. Nebo se mýlím?

Na rozvoj a smysluplné, plánované investice jsme si museli vytvořit prostor a zajistit prostředky doslova v běhu. KZ pokulhávala s přípravou projektů, na které se daly čerpat dotační tituly. Museli jsme firmu stabilizovat ekonomicky, personálně a připravit programy pro údržbu, investice a rozvoj. Byl to maraton, ale ve sprinterském tempu. Teprve potom jsme mohli zateplit pavilony mostecké nemocnice, postavit nové operační sály v Teplicích a Děčíně, začít zateplovat a rekonstruovat další objekty, to vše z dotací a s vidinou úspor v provozu budov. Kompletně jsme rekonstruovali obě onkologická centra a související pracoviště nukleární medicíny včetně obměny přístrojového vybavení, to vše v každé z realizací za stovky milionů korun. Teprve potom jsme mohli začít myslet na skutečné plánování a systematickou práci.

 

Jak se ti poslouchají výtky o nepřiměřeném financování KZ z prostředků Ústeckého kraje?

Takový nesmysl tahá za uši. Ústecký kraj je jediný v republice, který v žádné z krizových dob neposkytl KZ ani korunu do provozních výdajů. KZ pod naším vedením musela nejdřív připravit harmonogram realizace projektů, ty připravit podle dostupných dotačních možností a „kraj“ přesvědčit o smysluplnosti poskytnutí financí formou navýšení základního jmění společnosti, které bylo použito výhradně na financování investičních potřeb formou spoluúčasti na dotacích, které se navíc 80 – 90% dotačním navýšením zúročily v obnoveném nebo nově pořízeném majetku. Každému i s průměrným ekonomickým rozhledem je jasné, že pouze z plateb od zdravotních pojišťoven za provedenou zdravotní péči není možné zajistit z vlastních finančních zdrojů razantní obnovu, natož rozvoj. Je nutné, aby byly použity externí finanční zdroje. Bankovní úvěry jsou drahé a jsou krajním řešením, jednou z možností financování je využití prostředků majitele firmy - „kraje,“ který tím investuje do svého majetku, jelikož je jediným vlastníkem a chce, aby jemu svěřený majetek „vzkvétal.“

Neměli jsme čas chodit na zasedání krajského zastupitelstva a jalově si stěžovat na konání našich předchůdců, nepomlouvali jsme a nevymlouvali jsme se, jak to vidím u nového předsedy představenstva. My jsme jednali, pracovali a výsledky se dostavily.

Z médií vím, že jste se snažili zdravotnická zařízení vybavovat nejmodernější přístrojovou technikou. Mohl bys čtenářům přiblížit, co všechno jste zajistili?

Když jsem si přečetl, že KZ chce dosáhnout zisku 100 milionů, tak jsem se nad takovou ambicí nestačil divit. Když jsme museli okamžitě komplexně rekonstruovat jen obě zmíněné „onkologie a nukleárky“ pro záchranu onkologické peče v kraji, tak za tolik peněz byste nepořídili ani jeden lineární urychlovač. V rámci záchranné akce jsme koupili dva nové, pro jeden museli vystavět novou speciální odstíněnou kobku, pořídit nové Spect CT, vybudovat nové ředírny cytostatik a provést další rozsáhlé stavební a rekonstrukční práce, vše cca za 700 milionů pouze v první fázi záchrany. A jako bonus těžce nemocným pacientům nejen zrekonstruovali všechny prostory včetně ambulancí a lůžkových oddělení, ale i novou lékárnu přímo na oddělení. Nakonec jsme ústecké pavilony zateplili a vyměnili okna. Další a další miliony, samozřejmě s přispěním dotací. A pak si přečtu, že jsme peníze „lili do betonu.“ (úsměv)

Mohl bych vzpomínat na zakládání bezmála desítky nových klinik a investic do jejich vybavení včetně pořízení nového robotického operačního systému do jedné z nich za 70 milionů, ke kterému jsme vytvořili i školicí středisko s evropskou akreditací, na nově založené, unikátní oddělení sportovní medicíny v Ústí, na mamograické centrum v Chomutově, na magnetické rezonance do všech nemocnic a desítky kusů obměněné a nově pořízené přístrojové techniky. Nelze všechno vypočítávat, bylo by to únavné, technika to ale byla nesmírně potřebná, někde nahrazovala desítky let starou, polofunkční, zastaralou nebo zcela chybějící.

Spoustu akcí neuvádím, je za nimi přitom práce stovek lidí, které nemohu vyjmenovat, ale kterým dodatečně děkuji, že i přes řadu těžkostí věřili ve smysl vytyčených cílů a investic a plně se oddali spolupráci. 

V každé lidské činnosti se vyskytují problémy. Jaký největší jste museli řešit jako KZ?

Bez nadsázky záchrana onkologické péče v Ústeckém kraji doslova „pět minut po dvanácté.“ Bylo to o to horší, že odpor proti ústecké onkologii byl zakotven na nejvyšších místech a odblokování stanovisek ministerstva zdravotnictví, rozptýlení obav neoblomných zástupců odborné společnosti, která měla velký vliv a kladla do cesty splnění finančně velmi náročných podmínek, navíc s realizací v šibeničním čase. Šedivé vlasy mám již dlouho, ale tehdy mi dost šedin přibylo. (úsměv)

 

Ing. Jiří Novák v poněkud více ´oficiózním´provedení

Co považuješ za největší úspěch vaší práce?

Krom zachování provozu komplexního onkologického centra v „kraji“ bych mohl vzpomenout na převzetí nemocnic následné péče v Mostě a Ryjicích, které bylo v podstatě zkouškou na následné převzetí dalších nemocnic, které jsme zahájili. Ve všech případech se jedná o náročné akce. Při přebírání nemocnic byla Krajská zdravotní v minulosti vystavena nevybíravým útokům a dehonestaci, čas ale ukázal, že jde o funkční celek, do kterého naopak mají nyní zájem vstoupit další subjekty.

Za úspěch ale považuji především postupnou stabilizaci klíčových zdravotnických oborů napříč nemocnicemi KZ, což samozřejmě přímo souvisí se zlepšením ekonomiky včetně nastartování permanentního růstu mezd zdravotníků, a to i za nepříznivých vnějších okolností.

Není vše v ideálu, ale to nebude nikdy. Důležité je nastavení trendu a získání lidí, zaměstnanců pro jeho podporu. Pak lze rekonstruovat i rozvíjet. Nikdy nikdo nebude plně uspokojen okamžitě, ale musí být přesvědčený, že se s ním, s jeho prací i oborem počítá.

Podařilo se nám nastartovat mohutný rozvoj. Skeptikům jsme ukázali, že lze do nemocnic vrátit provoz dialýz, kdysi z nich pro svou ziskovost vyvedený pod soukromé firmy, rekonstruovat i stavět, realizovat za provozu i tak náročné akce, jakými jsou přestavby a výstavby operačních sálů, ale i práce na výstavbě krajské kardiochirurgie. A tady mám o budoucnost KZ pod novým vedením současně největší obavy. 

Co se vám nepovedlo a proč?

Víc nepostoupila realizace některých významných naplánovaných a připravených akcí, které nové vedení KZ zastavilo nebo jsou v ohrožení. Jedná se navíc o záměry, které se rodily v rámci složitého procesu příprav řadu let a bylo pro ně třeba zajistit podporu za situace, kdy mnozí z nejrůznějších důvodů a pohnutek záměr bojkotovali. Doufám, že se povede dostavět fakultu zdravotnických studií a zahájit dostavbu operačních sálů, obojí v ústecké Masarykově nemocnici.

Velké obavy mám ale o vznik kardiochirurgie a bojím se, že riziku úmrtí při přejezdu z Ústeckého kraje do pražských center bude nadále ročně vystaveno dalších 5 až 10 našich spoluobčanů. Ale to už je „hra“ nového vedení KZ a nových „vládců kraje.“ 

Potenciální klienti v odlehlých oblastech to mají s dostupností lékařské péče složitější. Jak se to vaše akciovka snažila změnit?

V rámci možností a dílčím způsobem tam, kde se povedlo vytvořit podmínky. Příkladem může být celý lékařský dům v horské obci Vejprty, kde město opravuje a udržuje prostory, a KZ je pak „osidluje“ potřebnými odbornými ambulancemi v zádech s okresní nemocnicí v Chomutově.

Krajská zdravotní vznikla sloučením vybraných nemocnic a dnes nemá smysl polemizovat, zda pokrytí odpovídalo daným potřebám. Z mého pohledu rozhodně ne. Krajské zdravotní od počátku chybí systémové napojení na primární lékařskou péči, ta ale byla v době jejího vzniku prakticky celá v rukou soukromých lékařů a již žila svým životem. To samé se dá říct o odborných ambulancích, které jsou logicky ve větších obcích, v těch menších, ekonomicky méně zajímavých pak schází. Velkou chybou bylo faktické rozvrácení sítě poliklinik, fungujících i mimo okresní nemocnice v menších městech. Taková regionálně vybalancovaná síť by se rozhodně hodila nejen KZ a „kraji“ v rámci kultivace zdravotnické koncepce, ale zejména občanům v odlehlejších částech kraje. Obávám se, že existující soukromá zdravotnická zařízení mimo vliv „kraje“ budou zejména v ekonomicky méně zajímavých lokalitách zvládat provoz jen stěží. Důkazem je třeba Lužická nemocnice v Rumburku nebo nejnovější tendence žatecké nemocnice přejít pod KZ. 

Některá zdravotní zařízení v Ústeckém kraji jste převedli pod kraj, jiná zůstala v rukou jiných subjektů. Dovedl bys vyjmenovat, jaké jsou rozdíly v poskytování péče například nemocnic pod řízením KZ a.s. a nemocnic v majetku jiných subjektů?

S ukončením činnosti okresních ústavů národního zdraví a se vznikem krajů došlo po roce 1989 k majetkovému přerozdělení zdravotnických zařízení, ale proces nebyl provázen potřebnou reformou a důsledky jsou patrné dodnes. Doplatily na to především krajské samosprávy a s problémy se budou dál potýkat. Ústecký kraj samozřejmě není výjimkou. Nekoncepčnost, roztříštěnost a nedokonalý model financování českého zdravotnictví, spolu s dalšími přidruženými neduhy včetně regionálních disproporcí v pokrytí systémovou zdravotní péčí, se na krajích odkrývá v plné nahotě a subjekty typu a velikosti Krajské zdravotní pak schytávají kritiku ze všech stran, oprávněnost se moc neřeší a nic neřešící politizace je spíš pravidlem. Bez neprovedené státní je jakákoli krajská koncepce zdravotnictví víceméně bezzubá. Kraje se mohou snažit, ale dosažené výsledky budou limitovány jejich omezenými možnostmi i „házením klacků pod nohy“ z nejrůznějších stran sbíhajících se mj. i na nejvyšších úrovních.

Pod komunistickým krajským vedením Krajská zdravotní převzala od kraje stagnující zdravotní přepravní službu s přestárlým vozovým parkem, dvě velké nemocnice následné péče. Bylo nutné připravit převod litoměřické městské nemocnice, koordinovali jsme převzetí rumburské. V rámci možností jsme udržovali i nově zřizovali odborné ambulance mimo naše nemocnice. Převzatá i námi spravovaná zařízení se plně začlenila do chodu KZ s jednoznačnými oboustrannými pozitivními efekty a benefity, a na pochybnosti odpůrců a strašpytlů z nejrůznějších stran nedošlo. Krajskou zdravotní lze dál rozšiřovat směrem k potřebám občanů Ústeckého kraje, mám ale pochybnosti, zda je toho její nové vedení schopno. 

Hovoří se často o nedostatku lékařů, sester i ostatního zdravotního personálu. Jaké byly vaše plány na zlepšení a co se vám povedlo či nepovedlo splnit?

Nedostatek zdravotního personálu je letitým problémem, na jehož plnohodnotné řešení je každý jednotlivý poskytovatel zdravotní péče krátký a zatím to na zlepšení situace rozhodně nevypadá. Na druhou stranu je to mnohem lepší, než když jsme KZ převzali. Nemá smysl pouštět se do polemik, co je důvodem. Spíš řeknu, co jsme dělali v rámci našich možností.

Vždy jsme se snažili navyšovat mzdy z prostředků poskytovaných prostřednictvím úhradových vyhlášek určených na zvýšení mezd zdravotníků, a domnívám se, že se nám to dařilo. Krajská zdravotní během našeho vedení - na rozdíl od některých subjektů - nikdy nezadržovala finance určené na odměny a nezlepšovala si jimi jiné oblasti hospodaření. Vždy jsme byli mezi prvními v republice, kteří mzdy navyšovali podle pravidel.

Většina lidí samozřejmě pracuje raději za více než méně peněz, ale ne u všech jsou peníze tím jediným stimulem. Zdravotníci jsou dost specifickou skupinou, kdy řada z nich preferuje také pracovní možnosti a růst, možnosti dalšího vzdělávání a profesního růstu v profesionálních kolektivech, práci s moderními technologiemi a systémy, ale i možnost uplatnění v oblastech vědy a výzkumu včetně aplikovaného. To vše jsou momenty, které jsme vždy měli na paměti a silně je podporovali.

Nemalou pomocí je i Nadační fond Krajské zdravotní, a.s., který koordinuje nejen finanční dary společnosti, ale především již řadu let spravuje rozsáhlý stipendijní fond, resp. zajišťuje stipendia pro studenty, zejména lékařských fakult, ale i ostatního zdravotnického personálu v mnoha specializacích, kteří po ukončení studií nastoupí do nemocnic KZ.

Když jsme KZ převzali, roční stipendijní podpora se pohybovala kolem dvou a půl milionu korun a ročně jsme získali cca 40 studentů. V roce 2020 jsme na stipendia poskytli rekordních osm milionů a získali přes 80 stipendistů. Finanční prostředky, stejně jako v minulých letech, významně přispívají k personální stabilizaci v KZ. 

Teď se, Jiří, zeptám na další oříšek. Jak jste řešili zabezpečení služeb prostřednictvím rychlé zdravotní služby? Vím, že kraj má i leteckou záchrannou službu a vybavené sanity přístroji na resuscitaci i jinou okamžitou záchranu. Můžeš čtenářům přiblížit jejich působení?

Mnoho lidí se domnívá, že tzv. „záchranka“ spadá pod KZ, ale tak tomu není. Jedná se o samostatně řízenou organizaci, spadající pod vedení kraje. Záchranná služba má navíc z praktických důvodů regionální sídla zpravidla v areálech nemocnic, což může dojem umocňovat a mnoho lidí také často upoutá vrtulník, přistávající v některé z nemocnic, častěji pak na heliportu té ústecké, kam jsou transportováni pacienti s vážnějšími poraněními nejdřív výtahem na urgentní příjem a dál podle typu poranění, většinou na kliniku traumatologie.

Zdravotníci KZ se záchranáři denně spolupracují a řada lékařů i zdravotního personálu KZ se podílejí na službách záchranky i mimo svůj hlavní pracovní poměr v KZ. Spolupráce je na výborné mezilidské i odborně profesionální oboustranné úrovni. Víc k samotné záchrance by ale jistě řekl její ředitel.

Za našeho vedení ale Krajská zdravotní převzala od „kraje“ zdravotnickou dopravu, resp. tzv. dopravu raněných, nemocných a rodiček s více než 80 zaměstnanci a provedla její rozsáhlou reorganizaci, zásadně obnovila zastaralý vozový park a musela také vybudovat adekvátní zázemí. Jedná se o službu zajišťovanou tzv. bílými sanitami. 

Byl jsi ve funkci, když nás zasáhla první vlna koronaviru. Česko se s touto vlnou pandemie vypořádalo obstojně. Začalo se hovořit o vakcinaci a proočkování. Dělali jste v tomto smyslu nějaké přípravy?

Nástup současné pandemie COVID-19 byl řešen v rámci standardizovaných modelů a pandemického plánu, které jsou nastavené a opakovaně vyzkoušené v praxi. Nechci, aby to znělo cynicky, ale současná pandemie, kterou až s dnešním odstupem umíme blíž hodnotit, začala a bylo k ní přistupováno jako k předchozím. Jinak to ani nejde. Jen z poslední doby můžeme zmínit tzv. „nemoc šílených krav“, následovala „ptačí chřipka“, po ní „chřipka prasečí“.

Management KZ a zdravotníci Krajské zdravotní jsou vždy připraveni k okamžité, odborné a vysoce erudované reakci a v případě COVID-19 tomu bylo stejně. Osobně si velmi cením profesionality zdravotníků nejen na odborných pracovištích, kde se věnují pacientům nejvíce postiženým, ale práce zdravotníků na ostatních odděleních, která se musela zapojit ve všech nemocnicích. Vše probíhalo koordinovaně a profesionálně. V obdobných případech přicházejí problémy většinou nikoli zevnitř KZ, ale zpravidla z vnějšku. S COVID-19 tomu nebylo jinak. Na určitou míru chaotičnosti, nejednoznačnosti a zmatků z „centra“ jsme v Česku zvyklí a věřte, že pro zdravotníky to příjemné není, ale jsou to oni, kdo si umí s nadhledem poradit, a za to jim rozhodně patří velké poděkování.

O to víc mě mrzí, když se dočtu o tak nízkých počtech oočkovaných hluboko v druhé vlně. Přijde mi to jako neúcta k práci zdravotníků, kteří už jsou vystaveni ohromnému tlaku velmi dlouhou dobu. 

Ze zahraničí jsme se dozvěděli skandální informace, že některé VIP osoby byly přednostně očkovány neprávem. Myslíš si, že by se to mohlo stát i v Ústeckém kraji? Poraď, jak by se daly sehnat seznamy očkovaných v první řadě? Čtenáře by tato informace asi velmi zajímala.

Zde se asi naráží na informace o některých VIP osobách, které byly v Ústeckém kraji údajně oočkovány, aniž by patřily do některé z preferovaných skupin. Osobně žádné přímé informace, natož důkazy, nemám. Ale samozřejmě bych nemluvil pravdu, kdybych řekl, že se takové informace ke mně nedostaly. Ono je tu právě to ale. Nevím, zda se tyto informace zakládají na pravdě, ale jsem-li o něčem přesvědčený, tak o tom, že v Česku se nikdy nic delší dobu neutají a pravdu se dozvíme.

Prozatím bych chtěl smýšlet pozitivně a věřit tomu, že k něčemu takovému nedošlo. Papalášismus a protekcionismus za situace, kdy se někteří z mých starších kolegů osmdesátníků (+) snaží bezúspěšně zaregistrovat k očkování, by takový fakt byl fatálním selháním těch kompetentních. Věřím, že na očkované v „první řadě“ se budou ptát nejen novináři, ale že totéž bude více než zajímat krajské zastupitele. 

Osm let náročné práce skončilo. Já sám osobně jsem musel vašich služeb využít a v jednom hovoru se sestrou, která pracovala mimořádně obětavě, jsem si postěžoval, že ne všechny pracují s takovým zápalem jako ona. Řekla mně tenkrát: „Víte, to všechno je v lidech.“ Měla samozřejmě pravdu, platí to ve všech lidských činnostech, a proto bych se ti chtěl zeptat, co bys přál novému vedení v zajišťování zdravotní péče pro občany?

S tou sestřičkou souhlasím, všechno je to v lidech. A práce s lidmi, navíc v tak velkém celku, jakým je Krajská zdravotní, není lehká. Něco o tom vím. (úsměv)

Na hodnocení nového vedení je příliš brzo a nerad bych se snižoval na úroveň, se kterou nové vedení hodnotí práci toho předchozího. Není to můj styl. Místo kritiky, hledání viníků a roztrubování pomluv je mi bližší poprat se s předloženými výzvami, a to bych přál i novému vedení. Těch výzev a problémů je vždy dost na to, aby si člověk vytvářel další. Jen prací a snahou s „tahem na branku“ mohou nám, občanům Ústeckého kraje, dokázat, že krajské zdravotnictví se o nás v případě potřeby bez větších obav postará.

Nejen novému vedení Krajské zdravotní, ale všem spoluobčanům přeji především pevné zdraví a pokud možno, aby zařízení KZ co nejméně potřebovali, a když, tak k plné spokojenosti.

Jiří Kimla 

 

 

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace