Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rodinný výlet na sever… Památky, výhledy, koupání, popraviště a bolavé nohy… Český poutník

12.08.2018
Rodinný výlet na sever… Památky, výhledy, koupání, popraviště a bolavé nohy… Český poutník

Foto: René Flášar

Popisek: Poutní kaple Narození Panny Marie

FOTOGALERIE Krásy České Kamenice, koupání v Děčíně a výlet lanovkou na Větruši. Zvu vás na dvoudenní rodinný výlet, zaměřený především na nejmladší generaci, která není příliš zvyklá na dlouhé pěší túry a nejraději by seděla u počítačů. Do batohu balíme jen to nejnutnější, trochu jídla, hodně pití a něco málo náhradního prádla. Pak již vzhůru za dobrodružstvím.

Na nádraží v České Kamenici vystupujeme po téměř pěti hodinách jízdy, kdy jsme vystřídali celkem čtyři vlaky. Já sledoval krajinu za oknem, drahá polovička háčkovala a nejmladší člen rodiny dělil cestovní čas mezi tablet a sledování krajiny. První úspěch...

Poutní areál

V Kamenici míříme prvně do penzionu složit bágly a trochu si odpočinout po cestě. Odpoledne nás čeká prohlídka města. Tu zahajujeme na místním náměstí plném historických domů. Další naše kroky vedou k vyhlášené církevní i architektonické památce, tedy k Poutní kapli Narození panny Marie. Původ poutního místa je opředen bohatými pověstmi a zázračnými skutky Matky Boží. Historie stavby se počíná u českokamenického rodáka, od roku 1706 čtvrtého děkana P. Jindřicha Ignáce Teigla (†1735), který je skutečným zakladatelem tohoto poutního areálu, který tvoří především důstojnou schránku pro posvátnou sošku Panny Marie.

Kolem hrobky

V parku míjíme hrobku rodiny Preidl. Stavba hrobky rodiny Preidlů byla provedena v roce 1868 a téhož roku 17. srpna vysvěcena. Hrobka je ve zdejší oblasti cenným dokladem historizující sepulkrální (hřbitovní) architektury. Jako první bylo 19. prosince 1868 do hrobky uloženo exhumované tělo syna Franze Preidla, který zemřel roku 1866 v Praze a pochován byl na zdejším hřbitově. Hrobka je posledním pozůstatkem starého městského hřbitova, založeného v prostoru dnešního areálu okolo Poutní kaple v první polovině 17. století.

Impozantní rozhledy

Od hrobky míříme po modré turistické značce na vyhlídku Jehla. Nejmladší potomek už trochu brblá, že musí pořád pochodovat, v cíli ale neskrývá radost, že na kopec vyšplhal. Rozhledy jsou zde opravdu impozantní. Úspěch číslo dvě. Vracíme se zpět do městečka, na náměstí se zastavujeme v místní pizzerii na vyžádanou večeři nejmladšího z rodu. Na lahodné pizze si ale nakonec pochutnáme všichni. 

Příběh bezmoci a vlastní pomoci

Po návratu do penzionu Kamélie, v němž jsme našli na jednu noc útočiště, se ještě od majitele dozvídáme jeho životní příběh, kterak se plavil po mořích a jak přišel o nohu. A taky o tom, jak mu revizní lékař odmítl dát plný invalidní důchod, a proto přestavěli část domu na penzion, aby měl nějakou práci a zábavu. Máme také tu čest seznámit se s jeho pětiletou fenkou Enií, potomkem kavkazského ovčáckého psa. Po zalehnutí do pelíšku všichni rychle usínáme. Inu cesta byla náročná.

Koupání v Děčíně, vyhlídky v Ústí nad Labem

Druhého dne ráno vstáváme kolem sedmé hodiny, nabíjíme energii jogurtovou snídaní a loučíme se s Českou Kamenicí. Lokálkou míříme do Děčína. Zde máme dnes jen jeden cíl. Místní bazén. Vydržíme v něm něco přes dvě hodinky. Pro devítiletého syna byl toto zlatý hřeb výletu... Z bazénu jdeme zpět na nádraží a nasedáme na vlak směr Ústí nad Labem.

Šikmý kostel v Ústí…

Na zdejším Kostelním náměstí, které by se ale mělo jmenovat Nákupní, neboť je z půlky obestavěno obchodním centrem Fórum, obdivujeme místní raritu, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Při bombardování města v roce 1945 byl vážně poškozen, od té doby má výrazně vychýlenou průčelní věž, čímž se velmi podobá šikmé věži v Pise.

Větruše, zrcadlový labyrint, popraviště, bomby…

Lanovka na Větruši jezdí z horního patra obchodního centra Fórum. Kabinka nás veze nad železniční tratí, silnicemi a domy a za dvě minutky už stojíme na horní stanici lanové dráhy. Odtud míříme k rozhledně a hotelu Větruše. Našim cílem jsou výhledy na Ústí a návštěva přírodního bludiště a zrcadlového labyrintu.

Nakonec nám ještě zbývá chvíle času, proto zamíříme k místnímu popravišti ze šestnáctého století. Z informačních materiálů se dozvídám, že: „Městské popraviště bylo vybudováno v roce 1543 a svému účelu sloužilo až do konce 18. století. V té době město ztratilo hrdelní právo." O kousek dál jsou připomínky další smutné události, II. světové války. Konkrétně jde o označená místa, kam v dubnu 1945 dopadly zničující bomby.

Na tomto poněkud smutném místě, ale s kouzelnými výhledy na město, zejména pak na nádraží Ústí nad Labem západ, náš výlet končí. Vracíme se k lanovce a míříme na vlak, který nás poveze domů.

Vložil: René Flášar