Černý drak spí, nesmíte mu dát nikdy napít. Spisovatel o dilematu: Smrt, nebo abstinence
26.12.2017
Foto: Stránky spisovatele
Popisek: Spisovatel Josef Formánek žije léta ve schwarzeberské hájence mezi Teplicemi a Lovosicemi
Spisovatel Josef Formánek učinil před pár lety svou knihou Úsměvy smutných mužů překvapivé přiznání. Přiznal, že zápasí s alkoholem, což je droga, která se dnes tak moc nenosí. O to více je toto přiznání cenné. Na motivy jeho knihy natočil Dan Svátek film a to byla příležitost, proč se o problému rozpovídat v televizi DVTV.
Josef Formánek určitě nežil nezajímavý a nudný život. Právě naopak, šlo o život velmi vzrušující, procestoval půl světa, dostal se na ta nejexotičtější místa. Přesto i on propadl závislosti na alkoholu, které ve své knize říká černý drak: „Černý drak je závislost, kterou ze sebe už nikdy nedostanete. I když se vám podaří přestat pít, tak ty číhající receptory každého alkoholika, které se nepřirozeně zvětší a okamžitě ten alkohol detekují, tak vyvolají tu starou dávno ztracenou chuť. Ten černý drak je jako vetřelec pořád ve vás. Když se do toho dostanete, tak už je s vámi. On spí, nesmíte mu dát nikdy napít. Když mu dáte kapku, tak se probudí a jste zpátky ve hře. Když jsem byl v léčebně, tak jsem se zajímal, jaké to je při recidivě, jestli se rozpíjejí stejně dlouhou dobu, nebo jestli začali tam, kde skončili. Oni říkali, že začneš tam, kde jsi skončil a je to ještě rychlejší cesta dolů. Recidiva je horší než ta první léčba,“ vyprávěl v rozhovoru a DVTV.
Zemřel i po patnácti letech nepití
Mnozí z nás si ani neuvědomují, že závislost na alkoholu může skončit smrtí: „Jsou případy, kdy člověk nepil 15 let, pak mu umřela žena, on to nevydržel a napil se whiskey, druhý den si koupil další, třetí den pro něj přijela záchranka a než ho převezli do nemocnice, tak zemřel. Totální kolaps organismu. Rozpad minerálních hodnot,“ zmiňoval Josef Formánek.
Drak je ve vás pořád, jen čeká
Ačkoliv se mu podařilo léčbu dokončit a abstinuje, stále si uvědomuje, že se nesmí nechat ukolébat a že musí být už navždy ve střehu: „Drak je ve vás pořád a čeká, až mu nalijete. Bude vymýšlet nejrůznější úskoky, já jsem měl období, kdy jsem dal tu fyzickou chuť na alkohol, ale pak jsem přišel domů, vyhýbal jsem se všem krámům, kde se dá koupit alkohol. Když jsem řídil auto, nebo s někým mluvil, tak jsem si říkal, to už se nikdy nenapiju. Tedy ne samotná chuť na alkohol, ale to že už nikdy? Řekl jsem si, že pokud mě bude tahle otázka napadat každý den, tak to nemůžu nikdy dát. A najednou po roce, jako když lusknete prstem, nic. Měl jsem tendenci všem říkat, že je to dobré, že už alkohol nepotřebuju, že to zmizelo. Ale to vás jen černý drak ukolébal. Po půl roce přišla decentní chuť na pivo. Černý drak mi posílal myšlenky, že si jedno můžu dát. Ale to jsem věděl, že se probudil a že mu just nemám co dát, co nalít,“ říká odhodlaně.
Nepití nesouvisí s vůlí
Podle Josefa Formánka to, zda někdo vydrží abstinovat, nesouvisí s vůlí, ale s odhodláním si celý problém uvědomit a učinit to nejdůležitější životní rozhodnutí: „Myslím, že to není o vůli. Znal jsem člověka, který měl tak silnou vůli, že vybudoval firmu se stamilionovým obratem, byl reprezentant v cyklokrosu, běhal Iron Mana, musel mít pevnou vůli. Přesto zažil dvakrát delirium tremens, které může být smrtelné.“
Jsou dvě cesty, smrt, nebo abstinence
Klíčový je moment, kdy se člověk sám vnitřně ztotožní s tím, že jen nepít znamená přežít: „Musím si uvědomit, že jsou dvě cesty. Pokud půjdu po té jedné, kterou už mám vyzkoušenou, tak skončím špatně. Je to vědomé rozhodnutí, že se už nenapiju. Ne pro ostatní, manželku, pro kamarády. Je to rozhodnutí. V léčebně jsem měl takové konstrukty, že to za pět let zkusím. Ale to nejde mít pod kontrolou. Když jste jednou alkoholik, tak jím jste pořád, byť abstinující. Riskujete, že na té své skluzavce uklouznete a sjedete až dolů, což končí bezdomovectvím, smrtí, zlomeným zdravím, rozpadem vztahů,“ konstatoval Josef Formánek.
Společná vlastnost alkoholiků? Sebelítost a tušení smrti
Jeho kniha, ve které popisuje pobyt v léčebně, se jmenuje Úsměvy smutných mužů: „Smutní muži jsou všichni ti, kdo propadli alkoholu. Říká se, že alkoholik alkoholika pozná. Spojuje nás sebelítost, každý alkoholik se sebelituje, ale neumí s tím nic udělat. Sebelítost je ta nejhorší vlastnost, kterou jsem v léčebně poznal. Nikam vás nedovede, točíte se v kruhu. Je to jako alkohol. Na chvíli si ulevíte, ale nikam vás to nedovede. Druhou společnou věcí, co mají smutní muži společného, je to, že když pijete opravdu hodně a dostanete se do fáze, že nemůžete s alkoholem, ani bez něj, tak cítíte všudypřítomnou smrt. Když zvracíte ráno do záchodu, když víte, že když se nenapijete, tak se nevrátíte do normálního života. Už se ani nedokážete opít, doplníte nějaké divné palivo, aby se vám netřásly ruce a nebyl jste zpocený. A to jsou ti smutní muži, kteří tuší, kam jdou, že jdou špatně, ale nemají sílu to změnit.“
Formánkův lahodný Koktejl
Josef Formánek se hned po revoluci vrhl na cestování. To ho nadchlo natolik, že v roce 92 založil mimořádně úspěšný cestovatelský magazín Koktejl. Procestoval půl světa, ale zamiloval si hlavně Indonésii, konkrétně ostrov Siberut, kde pobýval delší dobu a kam jel po katastrofálních následcích vlny tsunami v roce 2005 s humanitární pomocí.
Josef Formánek vystupuje v románu Úsměvy smutných prvně sám za sebe a neskrývá se za románovou postavu. V jeho prvotině Prsatý muž a zloděj příběhů je to třeba David Zajíc, který cestuje, pije, nestará se o dítě a nese všechny známky toho, že šlo o příběh spisovatele ještě před tím, než nastoupil do léčebny.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková