Chci jen zabít ty pizdy, sedím v koutě s nožem v ruce... Čtrnáctiletý kluk skoro zabil kamaráda, než ho stihli potrestat, ubodal Elišku. Proč zákony chrání dětské brutální vrahy?

Foto: ČT

Popisek: Ministr spravedlnosti Robert Pelikán v Otázkách Václava Moravce

VIDEO, KRIMI Náctiletí vrazi mají v Česku na růžích ustláno. Mohou dostat maximálně polovinu trestní sazby, mají zaručenou anonymitu a mezi spoluobčany pak vyjdou s čistým trestním rejstříkem. Český právní řád tak ve většině případů předem odsoudí ke ztrátám, utrpení, či dokonce zbytečné smrti jejich příští oběti. Je tohle normální?

Prý s nimi musíme zacházet s citem, pochopením a v rukavičkách, protože to jsou v podstatě ještě nehotové křehké dětské duše. Jejich činy ale zpravidla říkají pravý opak a dříve či později se takoví pachatelé znovu objevují před soudem. Jenže vlastně s další výhodou – je na ně totiž pohlíženo jako na doposud netrestané, takže při rozhodování o dalším trestu je k tomu přihlíženo. Kolotoč jejich mnohdy i násilných trestných činů se tudíž roztáčí dál a brutalita se zpravidla stupňuje. Proč ne, když jim to stále prochází. Zdá se tudíž, že české zákonodárství a justice, které by měly chránit slušné občany, hrají naopak systematicky proti nim. Co na tom, že pachatelé za sebou nechávají spoušť a zničené lidské životy – neustále dokola proklamovaná humanita nám přece nařizuje zacházet s nimi jemně a s pochopením. Třeba se jednoho zázračného dne přece jenom napraví!

Valentýnská vražda

Před pár dny otřásla veřejností další brutální vražda, tentokrát patnáctileté Elišky z Teplic, zbraň třímal v ruce teprve čtrnáctiletý Daniel. Prý spolu předtím chodili, někteří svědci podle deníku Šíp tvrdí, že teprve pár dní. Dívčino tělo bylo nalezeno vpředvečer svátku všech zamilovaných, v sobotu 13. února, v teplickém lesoparku u zahrádkářské kolonie. Pachatel prý navíc tělo údajně brutálně ubodané dívky naaranžoval, zanechal na něm květinu, dopis a valentýnské srdce. Dlouho ale policistům neunikal, našli ho již téhož dne u kamarádky, u níž se schovával.

Putoval rovnou do diagnostického ústavu v Boleticích, tím ale zřejmě všechno pro něj končí. Vězení mu nehrozí, protože ještě není trestně odpovědný, policie nesmí kvůli věku pachatele i oběti poskytovat žádné informace. „Podezřelý z provinění vraždy byl zadržen v sobotu v pozdních večerních hodinách v Teplicích a byl umístěn do diagnostického ústavu. Ve věci budou provedeny potřebné vyšetřovací úkony. Vzhledem k tomu, že osoba je mladší patnácti let, není tedy trestně odpovědná, bude věc odložena,“ zní jediné oficiální vyjádření, které poskytla médiím krajská policejní mluvčí Jana Slámová. Jenže…

Daniel, který vpředvečer sv. Valentýna zavraždil o rok starší Elišku

Soud pracoval příliš pomalu

Že s Danielem rozhodně není něco v pořádku, napovídá jeho předchozí chování, v Teplicích, i když nejsou právě malým městečkem, byl prý ‘známá firma‘. Již v roce 2014 se podle deníku MF Dnes vloupal s kamarády do diskotéky Uno, kde ukradli alkohol, džusy, cigarety, a pak celý prostor postříkali vodou z hasičské hadice. Před devíti měsíci pak shodil, údajně v hádce o dívku, svého kamaráda do výtahové šachty opuštěného domu. Tehdejší oběť jeho agresivity přežila pád z dvanácti metrů jen zázrakem a policie údajně stále případ vyšetřuje jako pokus o těžké ublížení na zdraví.

Nebohá Eliška by mohla být ještě naživu, kdyby vyšetřování netrvalo tak dlouho a kdyby se někdo zabýval pachatelovým chováním a projevy na sociálních sítích. Ty rozhodně svědčí o tom, že s jeho psychikou opravdu není něco v pořádku. Počátkem letošního roku totiž publikoval na YouTube svoje nahrávky, z nichž mrazí. „Jsem bezcitnej. Chci jen zabít ty pizdy. Sedím v koutě s nožem v ruce. Zabíjel bych. Jsem v depresi. Vyřešil jsem to vraždou. Krev z těla vytéká...“ Jeho hudba, jejíž ukázky zveřejnil deník Blesk, je plná depresí, pocitu méněcennosti a zklamání. A hlavně agrese.

Zavražděná Eliška milovala koně

Varovných projevů si nikdo nevšiml?

Podle svědectví známých se prý Daniel věnoval parkouru, tedy překonávání libovolných překážek v okolním prostředí, ne nepodobnému bojovým sportům. Podle serveru TN.cz si ale dokonce vyrobil kostým zabijáka z počítačové hry Assassin’s Creed, běhal v něm ulicemi a nechal se natáčet. Spojil tak parkour, oblíbenou počítačovou hru a svoji posedlost smrtí. Rovněž byl vyznavačem stylu Emo, který je vyjádřením vnitřní nespokojenosti a prázdnoty dnešních dětí, frustrace z nezájmu rodičů, neschopnosti najít motivaci pro hodnotný život a své místo ve společnosti. Podle odborníků extrémně klade důraz na individualitu, sobectví a pocit ublíženosti, která graduje až v ufňukanost. „Ortodoxní vyznavači tohoto stylu zpravidla již vykazují psychopatologické znaky a často řeší svůj vztek na okolní svět sebepoškozováním a sebevražednými sklony. Svoji agresivitu ale mohou obrátit i vůči okolí,“ říká psycholožka Martina Kovářová.

Není to nic nového, jen jakási aplikace romantické zahleděnosti do sebe z přelomu 18. a 19. století do dnešní postmoderní doby. „Připomeňme si třeba verše největšího českého romantického básníka Karla Hynka Máchy, které všichni známe ze školy,“ dodává psycholožka, podle níž agresivní projevy dokládá i Danielův obdiv k hrůzám a násilí a jeho zbožňování jednoho z největších vrahů 20. století, nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Podle deníku Blesk vystupoval Daniel na Facebooku pod přezdívkou Básničkář a běžně na něm zveřejňoval Hitlerovy citáty. Zásadním problémem je, že se včas nenašel nikdo, kdo by se chlapcův zjevně narušený duševní stav pokusil řešit. To si ho nikdo nevšiml?

Daniel si říkal Euforick a tenhle song nahrál na YouTube týden před vraždou Elišky:

U dospívajících záleží na rychlosti řešení

To si myslí bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Říká, že právě u dospívajících je nutné postupovat mnohem rychleji než u dospělých, právě proto, aby se nestalo něco závažnějšího, a nepřímo tak obviňuje z Eliščiny smrti soud. „Zákon umožňuje, aby se v takových případech velmi rychle rozhodlo. Soudce mládeže by měl být v úzkém kontaktu se sociálními pracovníky, policií a státním zastupitelstvím,“ řekla serveru Novinky.cz. Soud dokonce mohl podle ní rozhodnout i bez podnětu státního zástupce a znaleckých posudků, jejichž vypracování trvalo půl roku!

Po prvním hrůzném činu Daniela vůbec nezajímalo, jestli jeho oběť přežila. Přesto policie jeho čin vyšetřovala jako ublížení na zdraví, až později ho překvalifikovala na pokus o vraždu. A místo aby Daniel putoval do ústavu, čekalo se na verdikt soudu. Podle serveru Novinky.cz totiž u něj znalci nenalezli známky deviace, a tak nenavrhli izolaci. Jeho matka navíc slíbila, že půjdou k soukromému psychiatrovi. Svůj slib sice dodržela, v listopadu mu pak oznámila, že syn úmyslně zabil její kočku. Lékař prý ale nepovažoval jeho hospitalizaci za nutnou, jen mu zvýšil dávky léků, které ale Daniel podle svědectví kamarádů nebral vůbec. Nikdo se nedozvěděl ani o tom, že se mu Daniel svěřoval se svou zálibou v řezání masa a navštěvování stránek o masových vrazích. Tuto informaci policie údajně nedostala. A soud nerozhodl dostatečně rychle.

Daniel dokonce běhal po městě v kostýmu zabijáka z počítačové hry Assassin’s Creed

Zůstanou mírná pravidla i nadále?

Valentýnská vražda vyvolala takovou vlnu reakcí veřejnosti, že na ni nemohl nereagovat ani současný ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Dává prý nyní dohromady expertní tým, který by měl vyhodnotit všechny klady a zápory případného snížení trestní odpovědnosti mladistvých. „Musíme se zeptat expertů, proto nyní sestavuji odbornou komisi, která tuto možnost posoudí. Pokud ovšem vím, mívali jsme kdysi hranici čtrnácti let, hranici patnácti let zavedli až komunisté v roce 1950. Takže prostor pro snížení této hranice tu zřejmě je,“ prozradil Blesku, co bude základem odborné debaty. „Ve světle i nedávných událostí se ukazuje, že by toho v některých případech bylo bohužel třeba,“ dodal.

Podle něj je namístě zamyslet se i nad výší trestů pro mladé vrahy, což by nebylo ničím neobvyklým – praxi souzení mladistvých v extrémně brutálních případech ‘jako dospělých‘ zná řada států včetně USA. „Je třeba se zamyslet, zda z toho pro některé případy nepřipustit výjimku,“ prohlásil Pelikán. Otázkou do diskuse je i již zmíněná anonymita, jejíž zrušení se mu ale nezamlouvá stejně jako otázka zrušení čistého trestního rejstříku. „Nemyslím, že bychom měli něco takového dělat plošně. Stojí ovšem za úvahu, zda nerozšířit možnosti prolomení takovéto anonymity. U pachatelů, kteří jsou zjevně nenapravitelní, by to platit zřejmě nemělo,“ dodal.

Čtěte také:

V parlamentu už jsme viděli leccos, ale tohle ještě ne: Fotografovi se povedlo zachytit, jak Kalousek a Stanjura hajlují. A Babiš přitom… Víme, proč

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská