Kauza Mostecká uhelná, pohled zvenčí: Nejčtenější švýcarský deník věnoval tématu celou stránku. Co o českých zlodějnách napsali? Čtěte

Foto: repro

Popisek: Tages-Anzeiger, článek o MUS

Přinášíme článek, který v souvislosti se soudním procesem v kauze Mostecké uhelné společnosti minulý týden publikoval nejčtenější švýcarský deník Tages-Anzeiger. Autor v něm mimo jiné popisuje pozici soudce Petera Poppa, který v rámci tříčlenného senátu trestního soudu v Bellinzoně zastával s vyneseným verdiktem ostře nesouhlasnou pozici. Když byl v průběhu procesu svými dvěma kolegy opětovně přehlasován, považoval za nutné tuto svoji menšinovou pozici zveřejnit.

Článek má titulek „Nepoznaná země pro Spolkový soud“ a perex: Má Švýcarsko řešit domnělé hospodářské delikty z doby postkomunistických změn? Může se tím vůbec zabývat? O tom brzy rozhodne Spolkový soud. Jeho text v překladu advokátky JUDr. Karoliny Zelenkové následuje…

Původ tohoto trestního případu je v Česku. Jeho následky staví Spolkový soud před náročný úkol. 28. července 1999 rozhodla česká vláda o prodeji státního podílu 46,3 % akcií v uhelném koncernu Mostecká uhelná společnost (MUS) za 650 milionů korun firmě Investenergy AG se sídlem ve Švýcarsku. Při koupi akcií však neprobíhalo vše dle předpisů, uvádí Spolkový trestní soud v Bellinzoně, který 10. října 2013 odsoudil pět Čechů a jednoho Belgičana za to, že při prodeji podvedli český stát a ilegální zisk „prali“ ve Švýcarsku.

Spolkové policejní ředitelství /Bundesamt für Polizei/ ve výroční zprávě za rok 2013 uvádí, že rozsudek ukazuje, »že Švýcarsko vnímá svou mezinárodní odpovědnost při trestním stíhání a rozkrývá také případy hospodářské kriminality, které se v první řadě netýkají naší země». Švýcarsko tím dává najevo, «že důsledně působí proti zneužívání svého finančního prostoru».

Odsouzení se naopak s rozhodnutím soudců nechtějí smířit. Ještě do 3. července mají čas napadnout rozsudek u Spolkového soudu. Uvádějí, že jsou nevinní a v České republice nikdy nebyli odsouzeni. Švýcarský soud podle nich «není ani kompetentní, ani není v pozici, kdy může rozhodovat o skutečnostech, které se staly před více než 15 lety v zemi bývalého východního bloku».

Sedm let vyšetřování

O čem bude Spolkový soud rozhodovat, je jak komplexní, tak napínavá záležitost. Vyšetřování Spolkového státního zastupitelství trvalo sedm let. Soudní proces s přerušeními trval sedm týdnů. Žaloba obsahuje 320 stran, rozsudek téměř dvojnásobek. Se zabaveným majetkem ve výši kolem 660 milionů franků se jedná o dosud největší případ praní peněz u Spolkového trestního soudu. Odsouzení pro praní peněz musí předcházet předcházející trestný čin - kriminální jednání, jehož ilegální výnos má být následně praním peněz legalizován. Dojde-li k předcházejícímu činu v zahraničí, opírají se švýcarští vyšetřovatelé a soudy zpravidla o odsouzení v příslušné zemi. Pokud takové odsouzení není, musejí předcházející čin dokázat sami. Přesně to se stalo v případě MUS.

Česká justice třikrát zahájila vyšetřování, třikrát však dospěla k závěru, že se nejedná o trestněprávně relevantní postupy. Ještě více: Česká republika několikrát odepřela Švýcarsku poskytnutí právní pomoci a přes opakované výzvy Švýcarska se český stát až do doby těsně před zahájením procesu nechtěl konstituovat jako strana v řízení. A když - po změně vlády – přece jen změnil názor, soud to již nepřipustil.

Spolkové státní zastupitelství tedy všechna vyšetřování vedlo samo. A dospělo k závěru: Původně sedm obžalovaných – jeden zemřel – nabylo uhelný koncern ilegálními prostředky a osobně se obohatilo. Tři z obviněných tehdy seděli v představenstvu MUS, dva ve státním dozorčím orgánu. Zneužili svého postavení, aby odklonili prostředky z koncernu a tím ve dvou krocích získali téměř 100 procent akcií.

Se zabavenými 660 miliony franků se jedná o největší případ praní peněz u Spolkového trestního soudu.

Transakce prováděli prostřednictvím konstrukce offshorových společností a bankovních účtů ve Švýcarsku. Podvedli český stát tím, že lživě deklarovali zájem amerického investora a zastírali skutečné kupující státního balíku akcií – totiž sebe samotné. Na základě nízké prodejní ceny vznikla České republice škoda ve výši 150 milionů franků. Aby mohli obchod takto realizovat, upláceli úředníky a politiky.

Chaotické okolnosti

S výjimkou výtky korupce soud tuto tezi obecně podpořil. Odsoudil pět českých obžalovaných pro porušení povinností při správě cizího majetku, podvod a praní peněz k trestu odnětí svobody na dobu mezi 36 a 52 měsíců, jakož i k podmíněným ¬peněžitým trestům. Belgický spoluobviněný dostal podmíněný peněžitý trest v sazbě 330 dnů á 230 franků. Do přesných podrobností popisuje rozsudek stovky finančních transakcí, které v očích soudců dokládají porušení povinností při správě cizího majetku. Navíc obvinění lstivě oklamali český stát ohledně skutečného kupujícího balíku akcií, čímž je doloženo obvinění z podvodu.

Obvinění nepopírají ani transakce, ani úmysl na akciích MUS vydělat. Podle nich však neexistoval žádný «kriminální master plán», jak získat většinu akcií ilegálními prostředky. Již jenom vnější průběh událostí svědčí proti této tezi, řekl jeden z obhájců deníku TA. Na začátku prý chtěli obvinění volné prostředky MUS se ziskem investovat. Až později vznikl úmysl získat většinu koncernu. Mimochodem nejen ve vlastním zájmu, nýbrž také v zájmu koncernu. Obviněným se i přes nepříznivé okolnosti podařilo zvrátit situaci k lepšímu a nasměrovat MUS do úspěšné budoucnosti, uvedl obhájce Michael Mráz před soudem.

Obvinění vytýkají švýcarské justici hlavně to, že při posuzování nepřihlížela k chaotickým a politicko-ekonomicky nepřehledným okolnostem doby postkomunistických změn v tehdejším Československu. «Teze podvodu v neprospěch českého státu prostřednictvím prodeje v roce 1999 je absurdní. V roce 1999 tento podnik jinak nikdo nechtěl a český stát byl rád, že se tohoto břemene zbaví», řekl Mráz před soudem. Všechny uhelné akcie se tehdy se propadaly, kurz akcií MUS se vyvíjel stejně jako u jiných českých uhelných podniků. Na podporu tohoto pohledu na věc obhájci navrhli dodatečné výslechy svědků a důkazní prostředky.

Otevřené názorové rozpory u soudu

Soud téměř všechny tyto návrhy zamítl. Avšak příslušní tři soudci přitom nebyli vždy zajedno. Během projednávání, dne 21. května 2013, soudce Peter Popp jako koreferent podal dodatečné návrhy důkazů. Aby mohli pochopit a právně posoudit tehdejší procesy v Praze, museli by konzultovat několik vládních dokumentů a vyslechnout tehdejší ministry a úředníky jako svědky, požadoval Popp. Pozoruhodné přitom nejsou ani tak návrhy samy o sobě jako spíše okolnost, že Popp tyto návrhy podal před veřejností. Zveřejnil tak část porad, které Spolkový trestní soud normálně vede za zavřenými dveřmi.  Popp zjevně považoval za důležité zveřejnit svou menšinovou pozici. Ostatní soudci, předsedající Jean-Luc Bacher a referent David Glassey, ho však přehlasovali.

Nyní se tedy musí Spolkový soud ponořit do let revolučních změn ve východní Evropě. A posoudit, zda Spolkové státní zastupitelství a Spolkový trestní soud dostatečně osvětlily a právně správně zhodnotily tehdejší okolnosti.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová