Kostel zachránili, město šlo k zemi. Časosběr

Foto: Wikimedia Commons / Martin Myšička – soukromá sbírka, Volné dílo, curid=6348522

Popisek: Kostel s ocelovou konstrukcí před přesunem

Dnešní Časosběr bude pro mě velice osobní. Z medailonku pod texty pozorný čtenář ví, že jsem se narodila v Mostě, do odchodu na vysokou školu jsem žila v nedalekém Litvínově. Můj výhled z pokojíčku byl téměř dvacet let mého života tvořen nedalekou rafinérkou. A když jsem se rozhodla jet tramvají směrem na Most, dokonce jsem jí projížděla. Toto spojení mezi Mostem a Litvínovem bylo otevřeno již v roce 1901. Za chemičkou se moje oči mohly pokochat výhledem na hrad Hněvín, vlevo stál osamoceně Kostel Nanebevzetí Panny Marie. A vedle něj byla velká volná plocha, na které jsem se pak učila řídit. A právě o téhle prázdné ploše bude dnešní článek.

A také o tom kostelu. Velká sláva jeho otevření za účasti ministra kultury se konala v roce 1988, to jsem se zrovna narodila. Byla to doba dost šedivá, lesy Krušných hor byly zdecimované a velkou část zimy tu byl vidět vzduch. Vážně, pamatuju si to. A i další věci, které naplňovaly předsudky, co o Mostě a celém dnešním Ústeckém kraji měl zbytek země. Jako malá jsem nevěděla, proč to tak je, že žiji na území, které se označuje Sudety a už vůbec jsem netušila, že dnešní Most není ten původní.

Ale vyrůstala jsem tam a nasávala spoustu informací, z knížek i od rodiny a známých. Dneska se chci podělit o ta vyprávění, která mi zůstala v hlavě nejhlouběji a pomohla mi pochopit, odkud jsem.

Když dnes přijedete do Mostu, nic nenasvědčuje, že první osídlení zde vzniklo pod hradem Hněvín již ve 13. století. Jak už to v těchto dobách bývalo, vyrostlo městečko na kupecké stezce, v tomto případě do nedalekého Saska. A nic nenasvědčuje ani tomu, že se pod Hněvínem za železnicí rozkládal systém mostů přes místní bažinaté podloží.

Osada byla dokonce majetkem Přemyslovců, městská privilegia byla udělena panovníky Přemyslem Otakarem II, Janem Lucemburským, a i tatíčkem vlasti Karlem IV. Do dnešních dní z nich zůstalo v Mostě to pěstování vína. Staletí plynula dál, až se rozhořel jeden z největších a nejkrutějších konfliktů na evropském kontinentu – Třicetiletá válka. Hněvín dobili Švédové a pro místní to bylo takové utrpení, že požádali císaře Ferdinanda III. o povolení hrad zbořit. Byl vidět z široké dálky a přitahoval pozornost na první dobrou.

Rozkvět Mostu, tedy Brüxu, přineslo století vynálezů a změn. Bylo objeveno uhlí, o kterém nikdo netušil, že kromě rozkvětu přinese ani ne o sto let později městu jeho zkázu. A protože jak jsem již několikrát zmiňovala, hybatelem pokroku je moderní technologie, tak se dočkalo i Podkrušnohoří železnice. Ta byla postavena v roce 1870.

Konec století páry přinesl extrémní nárůst obyvatel, hornictví už tehdy přitahovalo. A město Most rostlo a rozkvétalo. Tedy „starý Most“, od teď už musíme rozlišovat. V regionu se o starém a novém Mostě mluví běžně. V tom starém jste na přelomu století našli porcelánku, ocelárnu, pivovar, cukrovar a průmysl proměňoval město.

Když vzniklo Československo, přes 60% obyvatel se při první sčítání lidu v roce 1921 hlásilo k německé národnosti, což nebylo žádné překvapení. S Mnichovskou dohodou město spadlo do záboru nacistického Německa, které zde zajímal hlavně místní průmysl. Během války to ale znamenalo prokletí, poničeno bylo nejen samotné město, ale i nedaleká rafinerie. Pamatujete, jak se vloni na kraji areálu chemičky odpalovala nevybuchlá puma z druhé světové, která měla takovou sílu, že si pyrotechnik ani nebral oblek? Tak takové sem padaly, petrochemický průmysl byl strategickou výrobou.

Válka skončila a německé obyvatelstvo bylo odsunuto. Místní těžba se stejně jako celý průmysl dostala do rukou státu. Po roce 1948 se z uhlí stal stranický fetiš a základ pětiletých plánů.  V novinách jste mohli najít články o stachanovských hornících a rekordech, které v těžbě překonávají. Hrdinové si samozřejmě zaslouží i bydlení jdoucí s dobou, takže se v padesátých letech mluví o výstavbě nových sídlišť. A co se starým městem, ke kterému po velké výměně obyvatelstva většina neměla vztah? Vláda, která se nebála rázných kroků, rozhodla 26. března 1964 o zbourání starého města, které vešlo v platnost usnesení vlády č. 180.

Od roku 1965 začala likvidace budov.  Ve starém Mostě jste mohli najít Tržní náměstí, divadlo, na dvacet gotických objektů, barokní samostatně stojící zvonici. Já už to znám jen z vyprávění a z fotografií. Dívat se na tu krásu je pro mě dodnes dost těžké.

A teď přijdou na řadu ty rodinné historky, které jsem kolem bourání města poslouchala. Víte, že můj strýc dělal s gymnaziální třídou kompars v holywoodské produkci Na západní frontě klid?   Starý Most a jeho demolice byl skvělou příležitostí pro světové filmaře, kde jinde jste si mohli odpálit a zdevastovat, co jste chtěli. Točily se tu i scény slavného Mostu u Remagenu, když tam bouchají německé budovy během amerického bombardování, tak to je řízená demolice ve starém Mostě. Točil se zde i sovětský Boj o Moskvu.

Druhá rodinná historka se začala psát 30. září 1975 a točí se kolem Kostela Nanebevzetí Panny Marie. Původně ho měl čekat stejný osud jako zbytek města, ale tlak památkářů na tehdejší politickou reprezentaci byl tak enormní, že i komunisti podlehli. Se začátkem podzimu se tak po několikaletých přípravách rozjelo největší stěhování v českých dějinách. Právě vedle tohoto kostela stála úžasná samostatná barokní zvonice, tu se zachránit nepodařilo.

Záchrana kostela byla odklepnuta v roce 1964, následně byla zřízena komise při Ministerstvu kultury, poradcem pro přesun se stal sovětský inženýr Emmanuil Gendel, který měl bohaté zkušenosti s přesunem budov díky výstavbě moskevského metra. Výsledkem bylo 11 variant záchrany. Nakonec byla zvolena dosti nákladná varianta, přesunutí kostela jako celku do míst, kde dnes stojí. I tenkrát se počítalo s tím, že přesunutý kostel bude jaksi mimo město, oddělen silnicí.

Kostel byl pro transport zpevněn vnější i vnitřní konstrukcí. Vybavení včetně krásných soch bylo odvezeno, a nikdy se už do něj nenavrátilo. Následovalo položení kolejí na zamýšlenou a pečlivě vypočítanou trasu přesunu s velkým P, celý systém měl dokonce i brzdy, protože to bylo mírně z kopečka. A rozjela se i ideologická kampaň, celá akce byla prezentována jako vrchol technické vyspělosti Československa. Západní státy by rozhodně nebyly něčeho takového schopné. Bylo dáváno na odiv, jak si republika cení svého kulturního dědictví, a že byla se zemí srovnána nejhustší výstavba gotických památek na našem území, to bylo zamlčováno.

Kostel se dal 30. září 1975 do pohybu rychlostí maximálně 3,2 centimetru za minutu a jeho cesta byla dlouhá neuvěřitelných 840 metrů. Obyvatelé Mostu se chodili dívat, jak se šnečím tempem stavba posouvá, mezi nimi byla i moje tehdy desetiletá mamka. Z jejího vyprávění si pamatuji, jak dlouho jste tam museli stát, abyste viděli vůbec nějaký pohyb. Ono přeci jen na dálku poznat, že se to posunulo o centimetry, bylo těžké. Do cíle kostel dorazil ráno 27. října 1975. Konečný účet za stěhování se vyšplhal na 150 milionů korun československých, tehdy astronomických. Následovalo restaurování a znovuotevření v roce 1988. Chám Páně je i znovu vysvěcený, i když na výjimku, protože oltář po přesunu není na východ.

U likvidace starého Mostu se mi těžko hledají pozitiva. Když koukám na zachráněný kostel, je mi ho pokaždé líto, že tam stojí tak sám. Jak pověstný kůl v plotě. Sice vysvěcený, ale bez krásného interiéru, který dělá kostel kostelem a tady nenávratně zmizel.

Zmizel stejně, jako zmizelo celé obrovské historicky cenné město se svými památkami. Podle mnohých odborníků by dnes byl starý Most na úrovni Českého Krumlova, minimálně svým historickým významem. Jestli návštěvností, to netuším.

Těžko se mi tam vrací, dodnes. Ale sama za dvacet let od odchodu ze Sudet cítím, že se mění. Až dnes, když tyto řádky píšu v bytovém domě v Praze, oceňuji blízkost lesa, co jsme měli v Litvínově deset minut chůze od paneláku. A dnes vypadá úplně jinak, než když jsem byla malá. Krušné hory nad Mostem a Litvínovem se zelenají a tak trochu tajemné čekají, až je někdo objeví. Tomu odpovídá i místní infrastruktura, hotelové resorty jako v Krkonoších tam nenajdete. Ale když tam vyrazíte, slibuji, že potkáte minimum lidí, a navíc se z hřebenů budete moci pokochat pohledem na přesunutý kostel a vedle něj vznikající jezero Most, které se postupně stává rekreačním srdcem oblasti. A ano, uvidíte i tu rafinérku, ale kde jinde se vám poštěstí vidět průmyslový kolos takhle na dlani? 

Zdroje: Wikipedia

https://www.idnes.cz/usti/zpravy/kostel-most-presun-unikat-vyroci-komuniste-propaganda-oslavy.A250630_091759_usti-zpravy_grr

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/pred-45-lety-ujel-kostel-v-moste-sve-zkaze-840-metru-urazil-za-necely-mesic-44476

https://www.propamatky.cz/zpravodajstvi/41741-od-unikatniho-presunu-kostela-v-moste-uplynulo-45-let

https://www.kostel-most.cz/cs/o-kostelu/historie#:~:text=P%C5%99i%20likvidaci%20star%C3%A9ho%20m%C4%9Bsta%20Mostu,1975%20a%20trvalo%20do%2027.

https://edu.ceskatelevize.cz/video/8193-presun-kostela-v-moste-1975#:~:text=Pozdn%C4%9B%20gotick%C3%BD%20kostel%20Nanebevzet%C3%AD%20Panny%20Marie%20v,p%C5%99esunut%C3%ADm%20o%20941%20metr%C5%AF%20mimo%20t%C4%9B%C5%BEebn%C3%AD%20prostor.

https://www.mesto-most.cz/filmy-natacene-ve-starem-moste/d-33821

Vložil: Radka Vosáhlo