Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bůh Mamon. Alfons Mucha ho vytvořil pro Českou záložnu, ale dílo zmizelo. Unikátní obraz teď odhaluje mostecké muzeum

27.10.2018
Bůh Mamon. Alfons Mucha ho vytvořil pro Českou záložnu, ale dílo zmizelo. Unikátní obraz teď odhaluje mostecké muzeum

Autor: Oblastní muzeum v Mostě

Popisek: Obraz Bůh Mamon byl namalován v roce 1937 pro novostavbu České záložny na I. náměstí v Mostě

FOTOGALERIE Oblastní muzeum v Mostě představilo velkoformátový obraz s alegorickým zpodobněním bohatství, který vytvořil malíř Alfons Mucha pro bankovní dům v Mostě. Vernisáže se zúčastnila také krajská radní pro kulturu Jitka Sachetová a řada dalších hostů. Mezi nimi byli dokonce pamětníci, kteří obraz pamatují z dob, kdy v mostecké bance pracovali.

V úvodu vernisáže přítomné přivítal ředitel muzea Michal Soukup a kurátorka výstavy Jitka Šrejberová přítomné seznámila s historií obrazu Alfonse Muchy a osvětlila, proč obraz není kompletní. „Část obrazu vyřízla zřejmě sama banka při instalaci, což Muchu velmi rozezlilo. Bohužel obraz je tak nenávratně zničen a ani historici netuší, kde část obrazu je,“ řekla kurátorka Jitka Šrejberová. Obraz léta unikal pozornosti odborníků i širší veřejnosti, zřejmě vlivem politických událostí konce 30. let, kdy byl po Mnichovské dohodě sňat ze stěny a během války uschován. Budova záložny byla zbourána v roce 1977 spolu s většinou starého města, které ustoupilo těžbě uhlí. Nedlouho poté byl obraz darován mosteckému muzeu, kde byl uložen. „Jsem velmi ráda, že se obraz, který byl tolik let uložený ve sbírce muzea, může představit široké veřejnosti a právě v tento významný rok, kdy si připomínáme sté výročí vzniku Československa,“ řekla krajská radní Jitka Sachetová.

Bankéři obraz zničili

Obraz Bůh Mamon (jak bylo dílo označeno při zápisu do sbírky), o rozměrech 2,4 x 4,6 m, byl namalován v roce 1937 pro novostavbu České záložny na I. náměstí v Mostě, která svůj provoz zahájila v dubnu roku 1934. Zdobil stěnu nad pokladnami ve dvoraně záložny, což dokládá jak osobní korespondence malíře s bankovním domem, tak stavební dokumentace uložená ve Státním okresním archivu Most. Po dlouhá léta obraz unikal pozornosti odborníků i širší veřejnosti, protože zřejmě již v souvislosti s dobrovolnou likvidací záložny v únoru roku 1939 vlivem politických událostí po Mnichovské dohodě byl sňat se stěny a během války uschován.

Obraz Bůh Mamon od Alfonse Muchy, foto Oblastní muzeum v Mostě

Dílo není v původním stavu, což naznačuje obdélný výřez na středu spodní části. Na plátně nataženém na napínací rám totiž pokračuje výjev obrazu. Toto zjištění tak může potvrzovat blíže neověřenou vzpomínku mosteckého občana pana Engelberta Laxy, kterou zaznamenal pan Bohumil Hlaváček. Podle ní údajně došlo k vyříznutí spodní partie ještě za života Alfonse Muchy, který byl rozezlen necitlivým zásahem do celistvosti díla. Z Muchovy osobní korespondence, která nám byla zpřístupněna jeho vnukem Johnem Muchou, je zřejmé, že instalaci díla realizoval sám bankovní dům.

Muzeum pátrá po osudech obrazu u pamětníků

V roce 1977 byl obraz při bourání I. náměstí ve starém Mostě z prostor bankovního domu převezen na dosud neurčené místo, odkud se pak v první polovině 80. let 20. století dostal do sbírky muzea. V posledních letech před likvidací budovy byl dle vzpomínek pana Jiřího Mencla (bývalého pracovníka poválečné banky) obraz deponován ve veřejnosti nepřístupné části. Záznam o předání díla do mosteckého muzea se nám nedochoval, takže není možné sledovat pohyb obrazu v období od zániku stavby po začlenění do muzejní evidence. Oblastní muzeum v Mostě proto s nadějí očekává pomoc od pamětníků při pátrání po jeho osudech.

Dílo, které aktuálně prošlo citlivým konzervačním zásahem, bude vystaveno až do roku 2019. Poté je plánováno finančně a časově náročné restaurování, aby se mohlo stát součástí stálé instalace muzea. Zhlédněte v oblastním muzeu v Mostě poslední velkoformátovou realizaci Alfonse Muchy z roku 1937 - obraz, s nímž se spojil závěr jeho života.

Kdo byl Alfons Mucha?

Světoznámý český malíř, grafik a návrhář, který se proslavil zejména užitým uměním (plakáty, etikety, knihy, šperky, nábytek). Stěžejní představitel dekorativního secesního stylu, jenž určoval „vzhled“ tehdejší doby. Jeho jméno a působení jsou spojeny především s Paříží, kde dlouhé roky žil.

Pojmy „le style Mucha“ nebo také „art nouveau“ či „nejznámější secese“ označují poslední z univerzálních stylů. Na přelomu 19. a 20. století ovládl vše – od architektury přes nábytek až po módu a nálepky na sušenkách. Tento malířský rukopis je spojen se jménem Alfonse Muchy, muže, díky němuž je secese stále živá. Byl jejím nejvýznamnějším představitelem, v Americe jej vítali a ctili jako největšího dekorativního umělce světa. Jeho vstupenkou na výsluní přitom nebyla vznešená salonní plátna, ale obrazy ulice – plakáty.

Cesta Alfonse Muchy k postavení obdivovaného umělce nebyla krátká. Vedla z rodných Ivančic přes Brno, Vídeň, Mnichov a Paříž… (Mimo jiné i přes nepřijetí na pražskou Akademii výtvarných umění, kde jej odmítli pro nedostatek talentu.) Jako ilustrátor a autor reklamních kreseb pro francouzský divadelní časopis nebyl neúspěšný, ale o slávě se rovněž hovořit nedalo.

Přišla prakticky ze dne na den. Sarah Bernhardtová, tehdejší pařížská divadelní heroina nejvyššího jasu, si u něj v roce 1894 objednala plakát na představení Gismonda, uváděné ve slavném divadle de la Renaissance. Zapůsobil jako zjevení. Něco, co tu ještě nebylo. Mucha naplno využil možností poměrně nedávno významně zdokonalené technologie litografického tis­ku. Nevytvořil jen pouhé slovní sdělení více či méně doplněné obrázkem, jak bylo tehdy většinou zvykem. Propojil typografii s kresebnými liniemi, vytvořil skutečný obraz, ucelené a působivé vizuální dílo. Sarah byla nadšená, protože plakát nikdo nepřehlédl. Lidé byli fascinováni. Spolupráce s herečkou trvala dlouhých pět let a přinesla Muchovi řadu dalších nabídek.

Tím, že dal Mucha již jako ceněný umělec v dalších letech tvář nespočtu plakátů, vinět, nálepek, šperků, kalendářů a okrášlil všednodennost výjimečnými dekory, obohatil dějiny umění více než autoři slovutných pláten, na něž padá v muzeích, galeriích a salonech prach zapomnění.

Je považován za jednoho ze zakladatelů plakátové tvorby, v současném kontextu bychom nejspíše řekli outdoorové reklamy. Pravděpodobně intuitivně vycítil, že nejsilnějším magnetem pro spotřebitelovo oko není produkt sám, ale emoce, jež jsou s ním spojeny. A jsou-li zachyceny ve tváři krásné ženy, efekt je ještě mocnější. Historik umění Karel Srp k tajemství přitažlivosti jeho děl uvádí: „Jejich nosnou osou se totiž stalo krásné dívčí tělo, vetknuté do bohatých, původních ornamentálních vzorců. Okamžitě upoutávalo pozornost. Tato jedinečnost v tehdejším umění autorovi zajistila oblíbenost až do dnešních dnů.

Muchovi se podařilo vystihnout nejen ideál dobové krásy, ale i nový přístup k reklamě, který je používaný dodnes, kdy výrobky propagují světové modelky. Mucha navíc, protože šlo o tisk, otevřel plakát široké veřejnosti, umožnil jí, aby si jej mohla koupit a vyzdobit si jím domácnosti. Dal rovněž vysokou úroveň nejrůznějším příležitostným tiskům, v jejichž úpravě ukázal, že lze všední den přeměnit ve svátek.“

I když mu svět ležel u nohou, srdce Alfonse Muchu táhlo domů. Jakmile v Americe sehnal sponzora, vrátil se a začal tvořit cyklus monumentálních pláten, o němž byl přesvědčen, že se stane jeho životním dílem – Slovanskou epopej. Nikdy jej nedokončil. Český lid však ještě stačil obohatit známkami a bankovkami či policejními uniformami, které navrhl pro nově vzniklou samostatnou republiku. Byl jedním z mála umělců, kteří se dočkali uznání již za života, a jeho obliba po desetiletí neutuchá. Jak jinak – krása žen a květů je věčná.

Vložil: Markéta Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace