Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Před fanynkami musel brát nohy na ramena, pak místo romancí stavěl Stalinův pomník. Tajnosti slavných

19.09.2018
Před fanynkami musel brát nohy na ramena, pak místo romancí stavěl Stalinův pomník. Tajnosti slavných

Autor: repro/imdb.com

Popisek: Raoul Schránil

Představitel okouzlujících prvorepublikových milovníků a gentlemanů byl ideálem několika generací žen, jeho život měl ale do romantické selanky na filmovém plátně na míle daleko. Během druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje, po roce 1948 skončil za mřížemi a hrozilo mu za velezradu až doživotí.

Vysoký, pohledný, dokonalý gentleman… Díky vrozenému šarmu mu byly často svěřovány postavy neodolatelných milovníků a salónních šviháků z lepší společnosti, z níž koneckonců také pocházel. Není divu, že už jen z pohledu na něj mívaly fanynky divoké sny a leckdy před jejich přízní musel doslova vzít nohy na ramena. „Ano, někdy jsem se musel před ženami spasit útěkem! Dokonce velmi často!“ zavzpomínal kdysi nezapomenutelný Raoul Schránil a dodal: „Populární herci mívali fanynek hodně, tak to bylo, je a bude. Zaplaťpánbůh!“

Nadporučík Domin v psychologické krimi režiséra Miroslava Cikána z roku 1936 Vzdušné torpédo 48

Nadporučík Domin v psychologické krimi režiséra Miroslava Cikána z roku 1936 Vzdušné torpédo 48
(foto - repro/archiv ČT)

Farář ho odmítl pokřtít

Raoulův otec Rudolf Schránil vystudoval práva na Univerzitě Karlově a již během studií se zakoukal do půvabné Alexandry Polákové, dcery generálního inspektora panství hraběte Šlika. Polákovi žili na zámku v Benátkách nad Jizerou, Rudolf se stal po promoci správcem Šlikova statku a obě rodiny se léta přátelily. Alexandra zpívala v místním sboru a snila o pěvecké kariéře. Měla krásný soprán, který ocenila i pěvkyně Ema Destinnová, takže málem přijala angažmá v Národním divadle. Nakonec ale zvítězila láska k mladému advokátovi. Dne 26. října 1906 se šestadvacetiletý Rudolf a o čtyři roky mladší Alexandra vzali a odstěhovali se do Mostu. V roce 1908 se jim narodila dcera Alexandra a o dva roky později syn Raoul, pojmenovaný podle otcova francouzského přítele. Pan farář ho ale odmítl pokřtít jménem, které není v seznamu svatých, a tak dostal jméno Rudolf Marian Raoul Kristian. Od dětství mu ale všichni říkali pouze Raoul. V rodném Mostě dlouho nepobyl, protože právě začínala doba protičeských demonstrací německých nacionalistů.

V legendární komedii Martina Friče podle knihy Fan Vavřincové Eva tropí hlouposti

V legendární komedii Martina Friče podle knihy Fan Vavřincové Eva tropí hlouposti
(foto - repro/Archiv ČT)

Vyloučen pro prostořekost

Přestěhovali se do Vídně, kde otec získal místo na ministerstvu orby, jeho postavení ale nebylo nejvýznamnější, protože se hrdě hlásil ke svému češství. Po vypuknutí první světové války musel narukovat, byl však zraněn a poté už zpátky na bojiště nemusel. Jako věrný vlastenec zařídil, aby děti chodily do tajné školy v bytě českého dělníka, kde je učil český učitel. Koncem války je odvezl do Chotětova u Mladé Boleslavi ke svým rodičům, kde chodily do české školy. Na tuto dobu Raoul později rád vzpomínal a po válce se do Vídně vrátil už jen nakrátko, protože se rodiče po pádu monarchie rozhodli přestěhovat do Prahy. Bydleli v Mělnické ulici na Újezdě. Raoul zdědil po matce lásku k umění a občas alespoň přičichl k hereckému zákulisí díky tomu, že obstarával pochůzky pro herečku Jarmilu Kronbauerovou. Ta v něm také objevila herecký talent a doporučovala, aby šel na konzervatoř, otec ale nesouhlasil. Raoul nastoupil na reálku v Hellichově ulici, z níž byl ale brzy vyloučen pro prostořekost s tím, že rozhodnutí platilo pro všechny pražské střední školy.

Noblesní recepční

Na radu otcova přítele dostudoval na Nieské internátní střední škole v Německu. Zatímco tam tři roky studoval, jeho rodiče se málem rozešli. Alexandra totiž zatoužila po zpěvu a na čas odjela na turné. Pak se ale vrátila domů a krize byla zažehnána. Prázdniny rodina pravidelně trávila na zámku v Chlumu u Třeboně díky přátelství s Emou Destinnovou, které patřil nedaleký zámek ve Stráži nad Nežárkou. Po maturitě Raoul nastoupil na francouzské lyceum v Dijonu, kde mimo jiné studoval například i Jiří Voskovec. Se spolužáky pořádali různá vystoupení a herectví Raoula velmi lákalo, nakonec ale především díky bratranci, filmovému režisérovi Karlu Antonovi, lyceum dokončil s výborným prospěchem. Po návratu do Prahy absolvoval jednoroční kurz účetnictví a obchodnictví na Maděrově obchodní škole na Vinohradech, a poté nastoupil jako recepční v hotelu Wilson. Díky střídavým službám chodil často do divadel a kina a obrovský dojem na něj v roce 1929 udělal jeden z prvních zvukových filmů, americký romantický muzikál Loď komediantů (Show Boat). Tenkrát se prý definitivně rozhodl stát hercem, musel si ale na to ještě chvíli počkat.

S Adinou Mandlovou v roce 1940 v komedii Dva týdny štěstí

S Adinou Mandlovou v roce 1940 v komedii Dva týdny štěstí
(foto - repro/archiv TV Barrandov)

Burian mu neseděl

Počátkem listopadu 1933 nastoupil vojenskou službu v Berouně, ve škole pro důstojníky v záloze, později byl převelen k pěšímu pluku do Chebu. Po návratu do civilu mu pomohl bratranec Karel Anton, který s ním zašel do kavárny Rokoko a seznámil ho s principálem jedné herecké společnosti. Raoul dostal roli ve hře Mařka aneb Deník služby a své první představení odehrál v hospodě na Karlštejně. V té době Divadlo Vlasty Buriana hledalo ideálního představitele milovníků, a tak dostal okamžitě angažmá, brzy mu ale začalo vadit, že u Buriana jsou všichni herci jen pouhými ‘nahrávači‘ hlavního protagonisty. Navíc Burian nerad viděl, když jeho herci natáčeli současně i filmy, což byla práce, po níž Schránil toužil. Poté co v roce 1938 odešel, pobyl krátce na Okružní scéně Theodora Pištěka a v českobudějovickém Jihočeském Národním divadle. V roce 1939 nastoupil k Anně Sedláčkové, která otevřela vlastní divadlo.

Neminul ho ani slavný Kristián, v němž si zahrál snoubence Freda (na snímku s Ašou Vašátkovou)

Neminul ho ani slavný Kristián, v němž si zahrál snoubence Freda - na snímku s Ašou Vašátkovou
(foto - repro/imdb.com)

Krásná manekýna

Před filmovou kamerou stanul poprvé v roce 1935 coby pobočník francouzského generála v životopisném filmu Milan Rastislav Štefánik režiséra Jana Svitáka, kde zúročil svoji perfektní znalost francouzštiny. Vzápětí si zahrál úředníka Járu Švalbenšvance v romantické komedii Vladimíra Slavínského Vdavky Nanynky Kulichovy a jeho hvězda začala strmě stoupat vzhůru. V roce 1936 si zahrál v sedmi a o rok později dokonce v deseti filmech. V té době potkal svoji první velkou lásku, krásnou Růženu Havelkovou, která pracovala jako manekýna v luxusním kožešnictví ve Štěpánské ulici. Vzali se v roce 1939 a měli spolu dceru Alexandru a syna Raoula, kteří oba po okupaci Československa v roce 1968 emigrovali. Alexandra se pak proslavila v německém Mnichově jako věštkyně Sandra. Některé své dovednosti získala v Africe, kde nějaký čas pobývala s manželem lékařem. A něco na tom jistě bylo, protože spolupracovala i s policií při pátrání po hledaných osobách.

Ze smokingu do montérek

Během druhé světové války se Raoul Schránil zapojil do odbojové činnosti stejně jako řada dalších významných hvězd. Byla to doba balancování na hraně mezi slávou a trestem smrti, od předávání zdánlivě malých zpráv až po diplomatické hrátky s německým velením v barrandovských ateliérech Miloše Havla a pražské Lucerně, jejichž cílem bylo pomáhat Čechům a zachraňovat životy. Je velká škoda, že se později většině z nich tak strašně moc nechtělo mluvit nahlas o podrobnostech. Nejspíš se snažili ošklivé zážitky vytěsnit, často se ale kvůli tomu dočkali nálepky kolaborantů. Po osvobození se zcela změnila tematika československého filmu, což Schránilovi přineslo obrovské rozčarování, protože pro jeho vzdělané elegány najednou nebylo na plátně místo. Dva roky jezdil s estrádní skupinou po republice, po únoru 1948 už pro něj najednou nebyla práce vůbec, v divadle ani před kamerou.

Ve Vesnickém divadle v roce 1953, v divadelní hře Aloise Jiráska Vojnarka

Ve Vesnickém divadle v roce 1953, v divadelní hře Aloise Jiráska Vojnarka
(foto - vis.idu.cz)

Hrozilo mu doživotí

V padesátých letech jezdil po štacích s Vesnickým divadlem, dostal i pár ‘štěků‘ před kamerou, během jednoho zájezdu byl ale v Humpolci zatčen a obviněn z plánování emigrace. Záměr se nepodařilo prokázat, přesto strávil téměř rok ve věznici na Pankráci. Po propuštění se začalo navíc šuškat, že je venku jen výměnou za podepsání spolupráce s StB, prokazatelně pak ale nikdy nikomu neublížil. O práci nezavadil, jenže rodinu živit musel, a tak se nechal najmout na budování Stalinova pomníku, což mu bylo později vyčítáno. I když se v té době jeho manželství s Růženou rozpadlo, rozvedli se v klidu a Raoul pak rodinu dál podporoval. Získal práci jako konferenciér ve Varieté u Nováků, pak se stal členem souboru Alhambra. V roce 1959 konečně dostal stálejší angažmá ve Státním zájezdovém divadle, které ale po třech letech skončilo. Poté požádal o angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kde se seznámil se svou druhou manželkou, o dvacet let mladší herečkou Věrou Liškovou. Žili v Chotětově u Raoulovy matky, a krátce také v Ostravě, poté co musel Schránil z divadla odejít.

S Dagmar Kmínkovou v roce 1961, v představení Státního zájezdového divadla Kdyby všechny ženy světa

S Dagmar Kmínkovou v roce 1961, v představení Státního zájezdového divadla Kdyby všechny ženy světa
(foto - vis.idu.cz/Miroslav Tůma)

 

Místo jeviště kancelář

Zpátky do Prahy se dostal až koncem sedmdesátých let, když mu bývalý kolega Jiří Dohnal nabídl angažmá sólisty ve sboru Národního divadla. Jenže politici nakonec znovu zasáhli, účinkování mu zakázali a Dohnal mu nabídl alespoň práci kulturně propagačního referenta. Blížilo se sté výročí divadla, a tak dostal na starost organizaci zájezdů, aby se vybraly peníze na rekonstrukci historické budovy, a překvapivě mohl cestovat i na západ. Pravidelně také dostával vedlejší role ve filmech a televizi a spolupracoval s rozhlasem. Po roce 1989 se konečně znovu stal středem zájmu a v roce 1993 mu byla udělena cena Senior Prix. V tomtéž roce stanul naposledy před filmovou kamerou, v úspěšné muzikálové komedii Jana Hřebejka Šakalí léta ztvárnil noblesního vrchního. Pak už spolupracoval jen několikrát s televizními produkcemi a v roce 1994 stihl ještě coby děda Vařeka první epizodu série Bylo nás pět, který natočil pro Českou televizi režisér Karel Smyczek podle slavného románu Karla Poláčka. Nezapomenutelný světák a svůdce zemřel v noci z 19. na 20. září 1998 v pražské Nemocnici Na Homolce. Bylo mu osmdesát osm let.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace