Jánošík pod Milešovkou, který to seká hlava nehlava. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook Daniela Pitky

Popisek: Udržitelný systém? Rozhodně to tak vypadá

Pod Milešovku přibyl před osmnácti lety Daniel Pitek a začal hospodařit na 600 hektarech zanedbané půdy, kterou nikdo nechtěl. V té době ještě nejely dotace na sekání trávy, nebyl tedy důvod, proč kupovat zanedbaný úhor. Daniel Pitek ho nejenže koupil, ale začal mu dávat přirozený ráz. Pod jeho rukama vznikly mokřady, tůně, remízky, ovocné sady, solitérní stromy uprostřed louky. Okolní zemědělci, kteří jeli tradiční cestou – ždímat půdu, co to dá – si klepali na čelo. Blázen, říkali o Pitkovi.

Blázen? Postupem času z nálepky, kterou Pitkovi dali, začali couvat. Jeho práce dávala smysl. Je lepší při sekání traktorem objet strom, než vytvořit Saharu tím, že široko daleko stromy vykácíme, abychom mohli sekat bez přerušení, bez toho, aby příroda našemu hospodaření překážela. Pak se divíme, že voda steče z polí do potoků a řek, a co jí nohy stačí, zmizí z naší země. Je lepší vytvářet remízky, je lepší nechávat v polích, na loukách, pásy divoce rostoucího býlí. Protože to jsou metody, jak, i přes naše hospodaření, udržet v krajině nejen vodu, ale i život. Teď pyskujeme, že je problém s vodou, ale měli bychom pyskovat, že je problém spíše s námi.

Inspirace?

Ze začátku si sousední farmáři a zemědělci klepali na čelo a označovali Pitka za blázna. Teď se u něj inspirují, hledají u něj radu, konzultují s ním, jak to udělat, aby jim hospodářství mohlo fungovat na podobném principu. Protože mají problém se suchem. Pitek ho má také, ale rozhodně se u něj nepřeměnil vlastně ve verdikt. On vybudovat na svém hospodářství fungující systém malé obměny vody, malého koloběhu života. Obnovuje spodní vody tím, že vodu zadržuje v krajině. Přirozené a skutečně zdravé selské myšlení.

Pestrá krajina

Společně s Asociací soukromého zemědělství ČR založil program Pestrá krajina, který podporuje malé zemědělce v takovém hospodaření, aby co nejméně škodili krajině. Program vlastně stojí na tom, co začal Daniel Pitek už před osmnácti lety jako Jánošík pod Milešovkou. Remízky, tůně, aleje, stromy,… Začal budovat systém, který funguje nejen tak, že se začne obnovovat cyklus přírody, že se okolní krajina ozdraví, ale i tak, aby se v krajině uživil i zemědělec. V souladu s přírodou, ne na úkor přírody. A právě k tomu vede program Pestrá krajina i ostatní zemědělce, farmáře.

Říct jen, děkuji?

Panu Pitkovi rozhodně patří hluboké poděkování za jeho práci. Ukazuje cestu, kudy se vydat. Mnozí zemědělci a farmáři se jeho prací inspirovali. Ale stačí to? Protože ráz krajiny a její devastaci mají na svědomí z drtivé většiny zemědělské korporace a velkopodniky. Těm je krajina ukradená, cílí jen na zisk. A tak jsou v republice mrtvá pole, která se několikrát ročně polijí chemií, aby ještě pro tento rok něco vyplodila. Další rok zase. A pak zase. A tak stále dokola. Jenže čím více se budou prolévat pole chemii, čím více budeme odkládat problémy, jejichž řešení Pitek ukazuje, tím těžší bude návrat k rozumnému hospodaření.

Co s tím můžeme dělat my, ‘nezemědělští‘?

Pokud vás neutěšený stav korporátního a velkopodnikového zemědělství znepokojuje, pokud doma láteříte nad ničením půdy ve svém okolí, nezahazujte všechny naděje a začněte prudit. Doslova prudit. Obracejte se na ‘vašeho‘ velkopodnikového zemědělce, útočte na něj, neustále jej bombardujte stran toho, že ničí váš životní prostor, vaši krajinu, že vás připravuje o vodu, že jeho vinou a za jeho přispění vám může vyschnout studna. A nabídněte mu konkrétní řešení. I malé. A pro to řešení se inspirujte u Daniela Pitka. Oslovte také odbor životního prostředí vaší obce nebo města a pruďte i tam. Protože laxnost je matkou zmaru. Lhostejnost vede do pekel.

Vložil: Štěpán Cháb