Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Marečku, podejte mi pero. Herci by se asi divili, jak dnes ´jejich´ továrna vypadá. Filmové stopy

31.03.2018
Marečku, podejte mi pero. Herci by se asi divili, jak dnes ´jejich´ továrna vypadá. Filmové stopy

Foto: René Flášar

Popisek: Smutný pohled na tehdy slavné nádraží

FOTOGALERIE „Hliník se vodstěhoval do Humpolce,“ je bezesporu nejslavnější hláška z nezapomenutelné české komedie Marečku, podejte mi pero. Legendární film se natáčel před čtyřiceti lety v areálu podniku Agrozet (Roudnické strojírny) v Roudnici nad Labem.

Mistr Jiří Kroupa (Jiří Sovák), ale i další „zaměstnanci,“ by se asi podivil, jak se „jeho“ továrna za čtyřicet let změnila, vlastně lépe řečeno zchátrala. Předzvěstí smutné podívané je už nádraží Roudnice nad Labem Hracholusky, které si také ve filmu zahrálo. Poničená fasáda, vytlučená a zazděná okna i dveře, všude nepořádek a nepříjemný zápach pomočených zdí…

Dřevěná budka pořád stojí

Naproti nádraží je zadní vrátnice, kde se dochovala i dřevěná budka, ze které herec Vladimír Hrubý coby vrátný telefonoval s nádražím o příjezdu nové kabiny pro mistra. Dnes už by do areálu, ale vlakem nic nepřivezli, koleje i pražce jsou vytrhané a zbyly jen výstražné kříže na bývalých přejezdech.

Některé objekty už v areálu Roudnických strojíren nenajdete (závodní jídelna…), některé chátrají a čekají na svůj smutný konec, který je u většiny z nich neodvratný. Využití v nové době našlo jen pár budov, které jsou pronajímány různým firmám a společnostem.

Točna je pryč

Zmizela i slavná točna, na které si Hujer četl noviny a vždy se vydal opačným směrem, než měl naplánováno. Kupodivu točna nestála přímo u slavné vrátnice, ale byla prakticky na druhém konci areálu, filmový střih ale dokáže divy…

Škoda, že neumí i vrátit čas zpět, abychom mohli napravit své chyby a nenechali slavný areál proměnit v ruiny a smetiště.

Vložil: René Flášar