Populární doktor Pusenský z novácké Ordinace pije vlastní moč. Proč to dělá, jak mu touha po penězích zničila rodinu a s kým se soudí léta o peníze? Tajnosti slavných

Foto: FTV Prima

Popisek: Charismatický dlouhán Milan Bahúl se narodil na Slovensku, pracuje a žije v Čechách a tvrdí o sobě, že je československý herec

Kvůli práci v Čechách se mu rozpadla rodina, rychle si ale našel náhradu. Propagátor pití vlastní moči jako všemocného všeléku si pořídil mladou milenku, polorozpadlý statek a další dítě. A navíc trpí neřestí, s níž se nedokáže za žádnou cenu rozloučit.

Je rozvážný, všechno promyslí přinejmenším dvakrát a každou roli, kterou vezme, nejprve dobře zváží. Bratislavský rodák se stal známým až díky bohaté seriálové produkci, která ho zavedla poprvé do Čech na přelomu tisíciletí. Čerstvý pětapadesátník Milan Bahúl tvrdí, že se slovenská filmová tvorba ocitla v posledních letech na dně a točí se pouze nízkorozpočtové filmy. Na otázku, zda je hercem českým nebo slovenským, zásadně odpovídá československým. I když se zdá, že si téměř dvoumetrový představitel charismatického doktora Vladimíra Pusenského z populární ‘novácké‘ Ordinace v růžové zahradě důsledně stráží své soukromí, je to spíš tím, že je ve skutečnosti velmi uzavřený. „Rozhovorům se nebráním, ale ani se nikam necpu. Nelákají mě společenské akce, slavnostní premiéry ani večírky, kde se utvářejí vztahy, obsazují role a odehrává se spousta marketingových věcí. Prostě to nemám rád,“ vysvětlil v rozhovoru pro server Korzár.sk slovenský herec, proč se o něm všeobecně ví tak málo a nevykukuje na fanoušky z každé konzervy.

V polovině 80. let na jevišti divadla ve slovenském Martině

Od letadel ho odradila havárie

Narodil se 25. září 1960 v Bratislavě, jeho otec byl železničář a matka vyučená švadlena, většinu života však pracovala v administrativě. Odmalička snil o kariéře leteckého mechanika, dokonce na bratislavském letišti i brigádničil. „Bylo to v roce, kdy se na Zlaté piesky (bratislavské koupaliště – pozn. red.) zřítil IL-18, a já byl právě v té chvíli u jezera. Dovedete si představit, jaký to byl pro patnáctiletého kluka pocit,“ přiznal. A tak se nakonec jeho další kroky ubíraly úplně jiným směrem.

Od dětství chodil do dramatického kroužku, pokračoval v něm i během studia na gymnáziu, takže se po maturitě nakonec přihlásil na bratislavskou Vysokou školu múzických umění. „Přihláška na VŠMU byla pro mě jakýmsi přirozeným vyústěním,“ dodal. Po absolutoriu v roce 1983 dostal první angažmá ve Štúdiu S, odkud přešel do Martina, kde sbíral zkušenosti na jevišti Divadla Slovenského národního povstání pět let. V roce 1989 přešel na bratislavskou Novou scénu a v letech 1992 až 2008 působil ve Slovenském národním divadle.

S Jiřím Pomeje ve filmu Playgirls

Pro cizince makal jako šroub

Jako jeden z mála slovenských herců si vyzkoušel i práci pro zahraniční produkce, zahrál si například v Pirátech, Dračím srdci či Frankensteinovi. „To byla vždy úmorná dřina. Konkrétně v Pirátech jsem dostal od Italů čtyři díly a polil mě studený pot. Hrál jsem švédského důstojníka kontrarozvědky, který vedl vyšetřování. Navíc to nebyla běžná hovorová angličtina, kterou jsem musel zvládnout, ale archaická, podřízená období 15. a 16. století. Nahrál jsem si to a deset dní jsem byl zavřený doma v pokoji a tvrdě jsem pracoval,“ rozprášil laickou představu o hercích, kteří se při natáčení jenom baví.

Kromě zahraničních filmů ho proslavila i hlavní postava Gorana ve filmu režiséra Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa. Štěstí mu však nepřinesla a dodnes se s tvůrci projektu soudí o honorář. Bahúl je totiž mimořádně zásadový a jakákoli nespravedlnost ho pořádně rozčílí. A protože se nebojí věci pojmenovat, občas si tím i zatarasí cestu k práci. „Dva roky po vzniku televize Markíza jsem nesouhlasil s tím, jak nás okrádali a bohužel stále okrádají o tantiémy z repríz. A když už jsem pak v roce 2000 spolupracoval s Českou televizí, odešel jsem do Česka, kde to neexistuje,“ prozradil prapodivné praktiky první slovenské komerční televizní společnosti. Čas ale nakonec přece jenom všechno vyřeší. Aktéři sporu spolkli horkou slinu, a Bahúl se pak léta objevoval právě na obrazovce tolik kritizované televize.

V roce 1997 ve filmu Nejasná správa o konci světa, kvůli němuž se dodnes soudí s Jurajem Jakubiskem

Česká pohoda

Před českou televizní kamerou se poprvé mihnul v roce 1997 v seriálu Četnické humoresky, který natáčelo brněnské studio České televize, o tři roky později si pak zahrál v rodinném dobrodružném seriálu Přízraky mezi námi. Čeští diváci si ho ale důkladně zapsali do podvědomí až o pět let později, když ‘naskočil‘ do nekonečného seriálového projektu televize Nova Ordinace v růžové zahradě jako rázný a mimořádně charismatický doktor Vladimír Pusenský. A Česká republika se pro něj stala nejen místem, kde se dají vydělat slušné peníze, ale také novým domovem. „Pro odchod jsem měl hodně osobních důvodů. Nebudu je rozpitvávat, řeknu jen tolik, že s manželkou nám to neklapalo už déle než deset let a před pěti lety jsme se rozvedli,“ prozradil.

Už dlouho před rozvodem žil s novou přítelkyní, o šestnáct let mladší novinářkou a dramaturgyní Kateřinou Dbalou, a budování nového života pojal opravdu ‘zgruntu‘. Nejenže v roce 2009 definitivně ukončil angažmá v bratislavském Slovenském národním divadle. S Kateřinou se společně pustili do náročné rekonstrukce polorozpadlého statku v Ředhošti na Litoměřicku a v roce 2012 se stal potřetí otcem, když mu nová partnerka porodila dcerku. Rozsáhlou usedlost postupně zrekonstruovali v podstatě vlastními silami a žijí v ní tak trochu netradičně. „Usedlost se šestadvacetimetrovou studní, vysekanou do pískovce, je přímo energetická nabíječka. Vše nasvědčuje tomu, že tu původně byla keltská osada. To místo energii opravdu vyzařuje. Zavřete vrata, odstřihnete se od světa, nad hlavou nebe, kolem dokola zeleň. A ráno se probudíte jako nový člověk,“ dodal herec s úsměvem.

Svatba s Bárou Munzarovou v seriálu Ordinace v růžové zahradě

S ‘bejvalkou‘ je zadobře

Milan Bahúl je vyzrálá osobnost, konflikty nemá rád v pracovním prostředí ani v soukromí, a tak není divu, že i rozvod dokázal ‘ukočírovat‘ v klidu. Zpočátku sice přespával při představeních v Bratislavě v divadelní šatně, i v tomto směru ale čas leccos urovnal. „Dobře vycházím i s dětmi z prvního manželství. Dceři je jednadvacet, synovi o sedm víc. Když potřebuji, občas u exmanželky i přespím. Udrželi jsme si pěkný vztah,“ prozradil. Svým dětem se věnoval vždy, být otcem v mládí a nyní po padesátce je ale prý úplně jiný zážitek. „Když jsem se stal ve dvaceti osmi letech poprvé otcem, nebyl jsem tak zorientovaný ve spoustě věcí a s manželkou jsme se všechno učili za pochodu. Nyní to vnímám klidněji a těším se z každé volné chvilky s nejmladší dcerou, protože to už člověk nedohoní. Ani když vyrůstaly moje první dvě děti, nehledal jsem způsob, jak před nimi uniknout. Asi to zní jako klišé, ale když se vrátím po třech dnech v Bratislavě domů, dcerka už vypadá úplně jinak, má úplně jiná gesta, objevila už nové věci a nechci, aby mi něco z toho uniklo,“ prohlásil.

Ke dcerce se upnul tím víc, že se narodila s těžkou srdeční vadou a o její život museli bojovat již pár dní po jejím příchodu na svět. Naštěstí všechno dobře dopadlo a herec je přesvědčen, že za to vděčí alternativní medicíně. „Dcera se narodila s AV blokádou třetího stupně, při níž, zjednodušeně řečeno, nefunguje synchronizace chlopní mezi srdečními komorami a předsíněmi. Lékaři jí voperovali kardiostimulátor a dostala spoustu léků, které jsme odsunuli do kouta a nahradili homeopatiky. Díky tomu jí po třech a půl letech strojek vyoperovali, protože ho už nepotřebovala. Lékaři si to nedokázali vysvětlit,“ radoval se Bahúl.

S přítelkyní Kateřinou

O své tělo pečuje s cigaretou v ruce

Již před těmito dramatickými událostmi byl herec velkým propagátorem alternativní medicíny. Je proti očkování, antibiotikům a netradiční metody léčby praktikuje i sám na sobě. „První impuls jsem dostal před dvaceti šesti lety, když jsem natáčel film Sagarmatha na svazích Mount Everestu. Tři měsíce v Indii a Nepálu, zážitky s lidmi z osídlených oblastí Dillí a Káthmandú, se na mně dost výrazně podepsaly. Viděl jsem, že život není tak komplikovaný, jak připadá nám, co žijeme v moderní civilizaci, že lidé dokážou důstojně existovat i mnohem snadněji. Od té doby mám jakýsi šestý smysl na věci, které skutečně fungují,“ vysvětlil.

Neštítí se ani urinoterapie, tedy léčby vlastní močí, či autopatie, při níž se vlastní sliny ředí podle aktuálních potřeb, podobně jako homeopatické léky. Dokonce se po určitou dobu stravoval podle makrobiotických zásad. „Je velmi náročné stravovat se tímto způsobem, když jezdíte na zájezdy. V restauracích jsem působil kuriózně, když jsem si objednal pouze rybí filé, protože jsem si přinesl v krabičce rýži natural. Nyní se ve stravování držím toho, že nejím savce. Každý podzim jsem míval silnou rýmu, ale od té doby, co jsem je vyřadil z jídelního lístku, rýma zmizela,“ prozradil. Jediný neduh, kterého se sympatický padesátník nedokáže zbavit, je kouření. Uvědomuje si, že to zní prapodivně, když se tak usilovně snaží starat o své tělo, a pak si zapálí cigaretu, vzdát se jí ale nedokáže.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská