Račokův blog: Nezájem o pohár Děčínská kotva v gymnastice

Kam až dospěje naše bezzubost, intolerance, touha se jenom zviditelnit nad tím, co je drsnější, krutější, obludnější, nechutnější. Kam až dospěje naše touha psát jenom o zkažené morálce, psát o intrikách, o drogách, o zločinech. Toho jsou dnes a dnes plné sdělovací prostředky a politologové si lámou hlavu nad tím, proč naše obec veřejná nemá zájem o politické dění, které je nezbytnou součástí našich všedních dnů.

Zatímco na jedné straně chceme být demokratičtější než demokracie sama, a to zviditelňováním jistých společenských skupin, na druhou stranu to co jsem měl možnost pocítiti v přímém přenosu na vlastní kůži, mě nakonec donutilo napsat tento článek.

V sobotu 26. 5. 2012 na základě pozvání jsem se zúčastnil sportovní akce v Děčíně. Byla to soutěž nadějných sportovkyň v gymnastice. Akce probíhala ve sportovním zařízení manželů Rejnartových za účasti naší slavné sportovkyně madam a mistryně Věry Čáslavské.Zastavil se mi ten den čas. Zapomněl jsem na starosti, problémy, které nás pálí na srdci, a plně jsem se ponořil do krásného dne plného sportovního mládí, mládí plného zdravého sebevědomí, čišící hrdostí nad tím, že jsou příslušníky země, které se říká České republika. Bylo to nádherné, a já měl chvilkami problém dojetím udržet slzy nad skutečností, že ještě, zatím ještě nejsme úplně ztraceni. V duchu jsem se klaněl a děkoval manželům Rejnartovým, zejména pak Zuzaně Rejnartové, která se svým týmem trenérů v moderní gymnastice přes všech pohromy, nečasy, házení klacků pod nohy, zůstala věrna svým tradicím, svým morálním nezkaženým zásadám a podílí se nejdražším pro tuto zem, na výchově zdravé, pevné, morální a hrdé mládeži, která s hrdostí nosí Českého lva ve své hrudi a svém srdci.

Jediné co mi tam scházelo, byly média. Nemusely to být zásadně média celostátní, ale mohli tam být média Děčínská, Ústecká. Scházela mi tam zjevná podpora jak finanční, tak morální ze strany města Děčín, neviděl jsem tam primátora, anebo někoho z vedení města Děčína, který by naší mladé a talentované sportovní mládeži předával medaile za jednotlivé disciplíny. Neviděl jsem tam informaci, že tato soutěž O Pohár Děčínská Kotva ve sportovní gymnastice probíhá pod patronací města Děčín a pod patronací hejtmanky Ústeckého kraje. Pokud to vezmu výhradně politicky, tam se ptám, kde jsou a byly představitelé sociální demokracie, kteří vedou město Děčín, kde bylo vedení Ústeckého kraje vedeného sociální demokracií. Ptám se, kde jsou tolik proklamovaná slova sociální demokracie o tom, jak podporuje zdravou sportovní mládež, jak podporuje zdravou, hrdou sportovní mládež, budoucí generace této země.

Pro ty, co snad nevědí, nejsou tolik zaměřeni, na sport si dovolím připomenutí, těchto významných osobností naší vlasti, ke kterým bychom bezesporu měli chovat úctu, uznání, neboť oni jsou nejlepším nástrojem pro výchovu zdravých, nezkažených drogami, sociálními patologiemi našich mladých generací, a to nejsou slova formální, to nejsou slova do větru, to jsou slova, se kterými se s vámi dělím, neboť vycházejí hluboko z mého srdce, mých postojů k této naší zemi, České republice.

Nejlepší sportovkyně historie Věra Čáslavská v Děčíně

Mnohonásobná olympijská vítězka a vedle Emila Zátopka nejúspěšnější československá olympionička se narodila 3. 5. 1942 v Praze. Je držitelkou 140 medailí, 11 olympijských a 22 zlatých z ME a MS. Od japonského císaře obdržela nejvyšší ocenění "Řád vycházejícího slunce", od italského prezidenta Saragata cenu "Kryštofa Colomba" jako nejlepší sportovkyni světa. Ocenili jí i tři českoslovenští prezidenti Novotný, Svoboda a Havel. Gustav Husák se s ní na začátku normalizace, kdy byla vyloučena ze všech sportovních organizací, odmítl setkat. Olga Sommerová, která natočila dokument "VĚRA 68", řekla: "Vždycky mě fascinovalo Věřino vlastenectví, které je dnes bohužel omšelým pojmem. Díky němu bojovala jako lvice, a dala na frak sovětským gymnastkám na mexické olympiádě po okupaci Československa sovětskou armádou." Tehdy Věru obdivoval celý svět. Během svého života byla zavalena poctami, nikdy se ale neusadila v pozici oslavované hrdinky. Všechno si ve svém životě chtěla zasloužit a musela vydřít. Nikdy neodvolala své názory a nikdy nevyužila svého postavení k výhodám. Taková byla a je naše Věra.

Zuzana Rejnartová, úspěšná trenérka sportovní gymnastiky a národního družstva žen, se narodila v Děčíně dne 4. 5. 1952. Vedla více jak dvanáct let reprezentační družstvo ČSSR a později ČR. Stála i u posledního úspěchu československého národního družstva gymnastek na OH v Soulu v roce 1988. Členkou tohoto družstva byla také děčínská odchovankyně Irena Hýlová z Těchlovic. Spolu se svým manželem Jaroslavem vychovali téměř čtyřicítku gymnastek, které kdy oblékly juniorský nebo seniorský reprezentační trikot. Je pozoruhodné, že tato bilance zdaleka nekončí. V sobotním závodě Děčínská kotva 2012 se představily dvě nové velké gymnastické naděje současnosti a to Tereza Dvořáková (12 let) a Kristýna Šindelářová (11 let). Podle vyjádření přítomné Věry Čáslavské se jedná o mimořádně talentované dívky, v nichž vidí skvělé pokračovatelky uznávané gymnastické školy, kterou vždy sama vyznávala. Ve finále prostných ocenila zejména rozsah cvičení, čistotu provedení achoreografii doplněnou skvělou akrobacií. Věra Čáslavská přislíbila osobní podporu těmto dívkám. Rovněž je pozitivně nakloněna myšlence vzniku krajského gymnastického olympijského centra mládeže, které by neslo její jméno.

Zdvihněme hrdě náš prapor vlastenectví nad hlavu, tak jak to dělali Chodové, Sokolové, neboť tyto tradice jsou kořením, mečem a štítem pro časy přítomné i budoucí naší vlasti Českého lva a České republiky.

(zdroj: Ladislav Račok, blog)