Cynismus vedení NP České Švýcarsko se opírá i o vědce. Devastující požár zblízka
29.07.2022
Foto: HZS ČR
Popisek: Pohled, nad nímž srdce usedá
FOTOGALERIE Již téměř týden sledujeme se zatajeným dechem a slzami v očích obrovský lesní požár unikátní krajinné oblasti, zvané Českosaské Švýcarsko. Nádherné místo, plné lesních velikánů, úžasných skalních útvarů, kaňonovitých údolí, divokých roklí se svislými skalními stěnami a pískovcovými skalními věžemi a romantickými říčkami, lehlo popelem. Tématu se věnoval již Štěpán Cháb ve svém komentáři, pojďme ještě připomenout, co napsal v pátek 29. 7. na Ekolist.cz předseda Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR Jiří Svoboda.
V článku, nazvaném „K požáru v NP České Švýcarsko“, stojí: „Je vedlejší, kdo nebo co požár způsobilo. Otázkou je, proč došlo k tak ohromné eskalaci požáru a proč se nedaří požár zvládnout. Je nepochybné, že sucho, které panuje v posledním období má zásadní vliv na vznik požáru a na snadné vznícení čehokoliv hořlavého v přírodě. Množství dříví, které na základě rozhodnutí vedení parku bylo ponecháno v porostech, jako důsledek rezignace na boj s kůrovcovou kalamitou je, však jistě tím nejzávažnějším důvodem, proč je požár tak ohromný svojí dynamikou a plošným rozsahem. Snaha o bagatelizaci této příčiny pracovníky parku, či samotnou ministryní Hubáčkovou nemůže na této skutečnosti nic změnit.“
A dodává: „Výroky části zástupců MŽP, či některých akademiků o tom, že vlastně požár není nic, s čím by si příroda neporadila, jsou jen cynickým postojem těch, kteří k rozhodnutí nebojovat s kůrovci a ponechat uschnout stovky hektarů porostů přispěli. Požárem nemizí jen proklínané smrky, ale uhořely miliony jedinců hmyzu, stovky ptáků a drobných savců a obojživelníků. Zaniknou jistě i některé skupiny jedinečných rostlinných společenstev, neboť vlhkostní a světelné podmínky v porostech po požáru budou naprosto jiné než před ním. Tyto skutečnosti asi nikoho z těchto moudrých nemrzí a vypadá to, že se jedná vlastně o docela dobrou příležitost sledovat sukcesi a zajímavé přírodní procesy, na což se vlastně máme těšit.“
Tuto nádhernou část naší země již neuvidíme v naší generaci tak, jak má vypadat, ale jako smutnou holinu. Číst k tomu výroky a la „příroda dělá velký úklid“, neřkuli přístup vedení NP se nám v Krajských listech.cz zdá až cynické (viz naše Desatero, které jsme vydali ve čtvrtek, kde se praví – ekologie ano, ale se zdravým rozumem). Je hezké, že (možná) tak za 40 let tu budou opět vzrostlé stromy, jenže my se toho již patrně nedožijeme. A nedožijí se ani majitelé penzionů a restaurací, ani turisté. Zato panu řediteli NP to může být fuk, ten je placen ze státních peněz, a tak ty turisty (nás) nepotřebuje. Může si nadále ve své teplé kanceláři blouznit o tom, jak si příroda pěkně poradí a vlastně jí to prospěje.
Co nám na KL vadí nejvíce? Jedna z našich hlavních zásad zní: „Chodíme s Mirkem.“ Čili s m(M)írou. Zde se na Mirka kašle. Buď se staví do popředí příroda, jíž je – dle mnohých ochránců – člověk největším škůdcem a nejlépe by bylo půlku republiky ohradit dráty, pustit do nich dvě stě dvacet a dovnitř by nesměl nikdo kromě badatelů, anebo právě naopak – příroda tu je, aby sloužila nám, pánům tvorstva. My máme zato, že musíme koexistovat, lidé i příroda, s pochopením, empatií, rozumem a konec konců i vědeckými poznatky. Ale s Mirkem…
Vložil: Anička Vančová