Jan z Husi je v naší církvi uctíván jako svatý. Papeže k tomu nepotřebujeme, říká starokatolický farář Solloch

Foto: Se svolením Rolanda Piotra Sollocha (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Roland Piotr Solloch při udělování křtu

ROZHOVORY NA OKRAJI Farář Roland Piotr Solloch (*10. 7. 1971, Krapkowice), který pochází z Polska, je duchovním ve Varnsdorfu a také starostou tohoto města na severu Čech. O jeho církvi, aktivitách i svátcích velikonočních jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Pane faráři, vy jste duchovním starokatolické církve. Jak byste druhým v kostce popsal svoji církev? Nebýváte někdy lidmi zaměňováni za římské katolíky? Dokáže vás obyčejný občan v praxi rozlišit? 

I když se naše církev jmenuje „starokatolická“, tak není vůbec stará. Její začátek je spjat s koncem 19. století a konkrétním impulzem pro vznik této církve byl 1. vatikánský koncil (1869–1870), kde se jednalo o papežské neomylnosti. Na tomto koncilu dané dogma „prošlo“, ale část věřících se s ním nemohla ztotožnit. Byl to impulz ke vzniku nového katolického společenství. Tito křesťané si začali říkat „starokatolíci“, poněvadž se odvolávali ke staré, původní ryzí církvi a k Písmu svatému – a tam vůbec není řeč o nějaké papežské neomylnosti.

Jelikož jsme katolickou církví (nikoliv římskou), tak na první pohled, když zabloudíte k nám do kostela na bohoslužbu neboli na mši svatou, tak nepoznáte rozdíl. Možná do té doby, než dítko u oltáře řekne panu faráři „tati“, což je i můj případ. U nás v církvi totiž není povinný celibát.

S manželkou na dovolené

Kolik vlastně máte v Česku farností a věřících? A kolik je ve světě starokatolíků a ve kterém státě bychom jich nalezli nejvíce?

Nejsme velikou církvi, jsme spíše menší společenství. Farnosti je v ČR cca 20. Jsou takzvané tradiční farnosti, zejména v bývalých Sudetech (Varnsdorf, Jablonec, Desná, Šumperk), a pak nové farní obce, které vznikly v devadesátých létech na tzv „zelené louce“, zejména na jihu Čech (Tábor, Soběslav, Písek, Pelhřimov). Největší uskupení starokatolíků je samozřejmě v Praze, kde se nachází náš katedrální chám – sv. Vavřinec na Petříně.

Nejvíc starokatolických křesťanů najdeme v Německu, Nizozemsku a Švýcarsku.

Nedávné výsledky posledního sčítání lidu odhalily výrazný pokles počtu členů některých církví. Do které kategorie patří u nás ta vaše? K rostoucím, nebo klesajícím? A proč případně?

Poslední sčítání nás tolik nepřekvapilo jako ty největší sesterské církve. I když je nás málo, tak vnímáme mírný růst. Emeritní biskup Hejbal vždy říkával, že „více křtí, nežli pohřbívá“. Domnívám se, že budoucnost křesťanů je spíše v menších skupinách, společenstvích.

První svaté přijímání, Polsko

Kdybyste vedl dialog s duchovně založeným člověkem mimo církve a zdůvodňoval byste mu, proč by měl jít vaší, tedy starokatolickou cestou, jaké argumenty byste při tom použil? Co byste mu nabídl a vnímal jako výrazné plus, které třeba v tom necírkevním prostředí nenajde nebo najít nemůže?

Starokatolická cesta, podle mého, to je cesta obrovské svobody. I mne kdysi oslovila věta, že ve starokatolické církvi je vítán opravdu každý bez rozdílu. Nikdo mne zde nestraší nějakým církevním zákoníkem, exkomunikací nebo že třeba po smrti dopadnu špatně. Je nabídnuto: Chceš-li, vezmi, nechceš-li, jdi v pokoji.  Nikdo nikoho do ničeho nenutí.

Jaké další aktivity vaše církev nebo farnost nabízí? Má přesah např. i do sociální sféry?

Asi většina církevních společenství, kromě bohoslužeb neboli „církevních záležitostí“, se věnuje sociálním věcem. To vyplývá z poslání církve – starat se o každého člověka, který potřebuje pomoc. Jedna farnost má třeba ve farní budově sociální byty, jiná mateřské centrum, další farní obec funguje třeba v domově důchodců. Kromě charitní pomoci naše farnost, konkrétně ta moje, organizuje akce pro širokou veřejnost – např. svatomartinský průvod, živý betlém, různá žehnání atd. Prostě obnovujeme staré tradice podle liturgického kalendáře. Samozřejmě výhodu mají ty farnosti, jež vlastní kostel – mohou nabídnout nejen věřícím, ale opravdu všem účast v sakrálním prostoru nejenom na mších, ale i na koncertech, divadle nebo dokonce na scénickém tancování v kostele.

Jedna z mnoha svateb

A jaké jsou vlastně vztahy vaší církve s římskými katolíky? Probíhá zde nějaký dialog a spolupráce, nebo se vychází z předpokladu, že obě společenství už jsou oddělená a jejich možné znovuspojení v budoucnu je spíše nereálné? A je mimochodem pravdou, že mistr Jan Hus je starokatolickým svatým?

Bohu díky, dialog s naší největší sesterskou církví probíhá. Od doby působení papeže Františka je možná trochu více intenzivní… Byl vydán společný dokument, ve kterém je napsáno, že tento náš už historický rozkol je jako „hádka v rodině“. Doufám, že je to první krok k budoucímu sjednocení obou katolických společenství. Je to pořád o dialogu a vzájemném pochopení. Já se nedomnívám, že to jednou dopadne tak, že ta větší církev „pohltí“ tu menší. Spíš si přejeme samostatné fungování obou společenství, která ale jsou v jednotě. V tom hezky započatém dialogu narážíme ani ne tak na papežskou neomylnost, ale na otázku svěcení žen. Starokatolické církve ve většině států světí ženy na kněze, což je pro římskokatolickou církev aspoň zatím nepřijatelné. Ale čas ukáže, buďme dobré mysli!

A co se týče Jana z Husi, opravdu je v naší církvi uctíván jako svatý. Nepotřebujeme k tomu papeže, aby někoho prohlásil za svatého. Funguje zde zásada: Vox populi – vox dei (Hlas lidu – hlas Boží).

Pokud se nemýlím, klíčovým celorakouským centrem starokatolicismu byl za bývalé habsburské monarchie Varnsdorf. Proč právě on? Proč ne Vídeň, nebo některé zemské hlavní město?

Všechno je o lidech. Proč Varnsdorf, a ne třeba Vídeň? Počátky starokatolické církve v Čechách jsou totiž spjaty s osobou varnsdorfského duchovního a učitele náboženství na zdejší měšťance, P. Antona Nittela (1826–1907), který je považován za jejího zakladatele a duchovního vůdce. Nittel byl sice organizátorem a duchovním vůdcem varnsdorfských starokatolíků, ale organizační a materiální zajištění nového hnutí spočívalo v rukou místních průmyslníků a představitelů inteligence. Varnsdorf se navíc stal místem, kde starokatolické učení získalo již ve svých počátcích téměř masovou podporu, což byl jev, a to nejen v Čechách, značně neobvyklý.

Starokatolický kostel ve Varnsdorfu

Do cca poloviny 40. let minulého století, pokud to nepletu, převažovali mezi tuzemskými starokatolíky Němci. Jejich odsun vše pozměnil. Udrželi si odsunutí starokatolíci nějaké kontakty s domovem a jejich českou církví, nebo se vztahy ve zlém či obecně přetrhaly?

Po odsunu téměř všichni němečtí starokatolíci museli ze své vlasti odejít. A de facto do roku 1989 se zde neobjevovali. Samozřejmě existuje nějaká církevní korespondence mezi těmi, kteří zde zůstali, a těmi, kteří byli vyhnání. Po celou dobu se zajímali a dění ve farnostech a dění v církvi. Zlom přišel v devadesátých létech, kdy se bývalí farníci začali objevovat v kostelích, ve kterých byli pokřtěni nebo sezdáni. Nejdříve trochu opatrně a s vnitřním zraněním. Křesťanství je ale o odpuštění a lásce. A tak to funguje i teď. Potomci těch odsunutých přijíždějí na naše bohoslužby, zajímají se, co se v církvi děje atd. U nás ve farnosti dokonce slavíme společné Velikonoce a už s tím opravdu nikdo nemá problém, když slyší v kostele němčinu.

Varnsdorf býval kdysi průmyslovým střediskem a prosperující obcí. Dnes má ovšem kout Čech, kde Varnsdorf leží, pověst vyloučené lokality. Co za tím podle vás stojí?

Je to asi problém všech obci a měst, která se nacházejí na území bývalých Sudet. Krajina poničená těžbou, příliv tzv. „nepřizpůsobivých“ občanů, továrny, které kdysi v době socialismu v rámci celostátního plánování fungovaly, a teď jsou to jen opuštěné budovy… Varnsdorf není výjimkou. Dříve „severní Manchester“ a město zeleně a komínů se stal městem – vyloučenou lokalitou a s podniky, které svoji slávu zažily v 70. létech minulého století - Velveta, Elite. Jsme pro politickou garnituru, která má své sídlo v Praze, pořad ještě ten zapomenutý kout, apendix, a nevědí si s ním rady. Zažil jsem zde návštěvy prezidentů, premiérů. Vyslechl jsem si spousty slibů, jak to chtějí zde zachránit a pomoci nám, ale bohužel zatím to jde hrozně pomalu. Třeba tomu pomůže fond Spravedlivé transformace, který „přileje“ do našich končin větší finanční obnos. Ale to není všechno. Měla by zde proběhnout ruku v ruce s finanční transformací také transformace srdcí a smýšlení lidi. Ať už pochopí, že zde je jejich domov a že to by všichni měli těm „nahoře“ dát na vědomí.

Před vchodem do kostela (25. výročí kněžství)

Fakt, že určitá místa v severních Čechách, tedy na hranici s bohatým Německem, patří občas k chudým či problémovým lokalitám, je do jisté míry paradoxem. Neměla by to být naopak ekonomická výhoda? Respektive proč tuto blízkost neumějí severočeské obce a jejich občané více využít ve svůj prospěch?

Myšlenka je samozřejmě dobrá. Výhodu blízkého sousedství spatřujeme zatím jen v tom, že naši lidé jezdí za prací k sousedům. Je to pořad nevyužitý potenciál jak ekonomický, tak kulturní. Výměna děti a mládeže, společné kulturní a sportovní akce, partnerská města atd. To se už děje, ale velmi málo. Narážíme také trochu na lidský potenciál na naší straně a jazykovou (ne)vybavenost. Bohužel.

Jak jsem zjistil, tak jste také aktivním komunálním politikem, a dokonce starostou Varnsdorfu. Co vás osobně přivedlo do politiky? A smíte se jako kněz politicky angažovat, nebo je k tomu zapotřebí svolení církevních nadřízených?

Od roku 2006 se angažuji v komunální politice, nejdříve jako řadový zastupitel, pak jako místostarosta a teď od roku 2020 jako starosta města. Je pro mě stále záhadou, jak je to možné, že zde na severu varnsdorfští občané mají za starostu kněze, a ještě k tomu i cizince? Narodil jsem se totiž v Polsku a v roce 2015 jsem získal české občanství. Je to možná znamení, že se společnost pomalu, ale jistě mění, doufejme k lepšímu, a že z ní mizí určité předsudky.

Myslím, že není na škodu, že se kněz v lokální politice angažuje. Zejména je nápomocný v řešení sociálních problémů. Zejména teď v době války na Ukrajině a v době přílivu uprchlíků. Jinak povolení biskupa jsem nepotřeboval, ale konzultoval jsem s ním moji kandidaturu na starostu a našel jsem u něj pochopení.  

Starosta

Co když je váš případný oponent z jiné politické strany, a přitom člen téže církve? Nemůže to narušit vztahy v rámci církve a řešil jste někdy podobnou situaci v praxi?

Pánbůh zaplať, neřešil. Všechno je vždy o vzájemném pochopení a toleranci a o respektu k názoru té druhé strany.

Máte dojem, že se na vašem postavení v politice výrazně podepsala právě vaše profese? Že vám třeba lidé více věří jako knězi a hlasateli určitých mravních hodnot, tedy že jako politik spíše neselžete a nepodlehnete nějakému pokušení, které mohou vliv a moc s sebou také přinášet, včetně korupčních rizik?

Myslím si, že ano. Není to tak dávno, co zde hýbala veřejnosti např. kauza radarů…

Jak se Varnsdorf vypořádává s přílivem ukrajinských uprchlíků?

Jako starosta jsem uvítal iniciativu varnsdorfských občanů, kteří hned po vypuknutí války na Ukrajině poskytli pomoc utečencům a otevřeli své domovy. Aktuálně máme ve Varnsdorfu přes 130 ukrajinských občanů, kdy je většina z nich ubytována v soukromí. Jako město se snažíme o koordinaci a případnou pomoc, potravinovou, legislativní…

Na jedné z pastoračních cest

Blíží se svátky velikonoční. Čím jsou významné pro starokatolíky a chodí během nich k vám do kostela i širší veřejnost, nebo se ukazuje více jen o vánočních bohoslužbách? A co byste u příležitosti svátků popřál ať již věřícím, nebo obecně čtenářům Krajských listů.cz?

Pro všechny křesťanské církve jsou Velikonoce vrcholem církevního roku a nejdůležitějším svátkem. Vždy mne mrzí, že o Vánocích se naše kostely naplní, ale Velikonoce jsou stále vnímány jako pouhé „svátky jara“. Škoda, že lidi tolik nezajímá pravda o utrpení, smrti a vzkříšení Krista. Možná je to už „vyšší level“, kdy spousta lidi netuší, o čem Velikonoce vlastně jsou. Vnímání Vánoc je pro ně jednodušší – Ježíšek jako miminko, vánoční nálada atd. Velikonoce jsou především svátky naděje, že tento náš pozemský život má smysl, se všemi starostmi i bolestmi, a že smrtí nekončí. Tuto radostnou naději přeji všem čtenářům Krajských listů.cz.

Vložil: Radovan Lovčí