O solárním byznysu s přechodem k bolševické myšlence blaha pro všechny. Komentář Štěpána Chába
komentář
17.05.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Obnovitelné zdroje? Jak v čem a jak kdy
Byznys se solární energií. Zavedl se pro něj přiléhavější název – tunel století. Stovky miliard kvůli jednomu špatně napsanému zákonu, který s gustem odsouhlasili politici, kteří buďto nechápou ale vůbec nic, a republiku prostě uvrtali do nekonečného placení solárním baronům, nebo věděli až moc… a měli si prohlédnou věznici na Borech zevnitř a na hodně dlouho.
V republice máme přes 27 tisíc zaevidovaných solárních elektráren a elektrárniček. K dvěma tisícům elektráren vydělává stovky milionů solárním baronům. Kolem 25 tisíc solárních elektráren je na střechách domů. Většinou u lidí, kteří chtějí ušetřit za ohřev vody nebo mít levnější elektřinu. Případně obojí. Ovšem drtivou většinu peněz inkasují solární baroni za to, že za dotace zastavěli pole a louky herberkem s fotovoltaikou.
2,5 % produkce elektřiny na trhu
Solární panely dovedou do oběhu elektrické sítě 2,5 % z celkové výroby elektřiny. To není mnoho. Obzvláště, když vezmeme v patrnost, že průměrně dá u inkasa každá domácnost téměř tisíc korun ročně jako daň na solární energii (penězi se pak napakují solární baroni, protože to tak říká zákon). Dokonale fascinující systém. Neefektivní výroba, která zatěžuje celý systém energetiky, krátká životnost panelů, neekologická výroba i likvidace panelů, zábor úrodné půdy panely a k tomu ta finanční zátěž pro celou společnost, která z toho má jen 2,5 % výroby elektrické energie.
A přitom je zarážející, že fotovoltaika je dokonalý nápad pro malou produkci. Fotovoltaika tedy logicky patří na střechy domů, kde by nepřekážela, nezabírala půdu a nebyla by příčinou zrodu solárních baronů a tunelu století. Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů je v republice 2,2 milionu obytných domů. Ty domy mají střechy. Jen 25 tisíc domů z 2,2 milionu má na střeše fotovoltaiku. Proč pouhých 25 tisíc? To je jedno mizerné procento ze všech obytných domů v republice. Kdybychom odečetli dejme tomu polovinu domů, které nejsou pro fotovoltaiku vhodné, zbývá nám 1,1 milionu domů, kde by solární panely sloužily dobře a ve výsledku by vyprodukovaly víc energie, než mizerných 2,5 % výroby na trhu energií. Nebo by přinejmenším snížily spotřebu elektřiny těch kterých domácností.
Zabrané pole a vesnice
V nedaleké vesnici postavili před lety solární elektrárnu. Zabrali tím pět hektarů půdy, kde dřív bývala pastvina pro krávy, za bolševika pak pole s kukuřicí. Teď je tam fotovoltaika, která několik let neprodukovala elektřinu, protože tam probíhaly spory. Roli solárního barona si tam totiž střihl občan Německa, což dělalo neplechu. Ale to je pro tuto chvíli vedlejší. Přitom kolem ve vesnici jsou desítky domů, na jejichž střechách není nic užitečného. Celá elektrárna by se vešla na polovinu z nich. Ale ne, zabrala se úrodná půda, dotační závislák se napakoval a… po nás potopa.
A tam je ten problém. Proč stát nabídl tunel solárním baronům, jejichž cílem bude jediné – napakovat se. Proč nenabídl finančně nesmírně, ale nesmírně výhodnou instalaci solárních panelů na střechy rodinných domů, kde by se o ně staral ČEZ, přitom by to lidem skutečně snižovalo výdaje za elektřinu, nezabírala by se půda a paraziti by nebyli připuštění k tělu hostitele, tedy k dotacím a státnímu rozpočtu. Takhle mají na střeše panely jen lidé, kteří si dokázali ušetřit, nebo se dokázali aklimatizovat na neprůchodné byrokratické podmínky pro podporu státu na pořízení a instalaci fotovoltaiky na střechu domu.
Strategická surovina
Strategické suroviny by měl mít stát pod dohledem a zároveň by měl v případě ekologie a ochrany životního prostředí myslet hlavně na celkový přínos, ne pouze na výstupní data, která se budou ukazovat v Bruselu při žádosti o další prachy. Takhle předal solární energii do rukou solárních baronů, kterým musíme platit rok co rok výpalné s vědomím toho, že jejich činnost je prostě závadná a škodí. Solární panel na střeše domu je výborná věc, solární panel na louce je vrchol kreténismu.
Vložil: Štěpán Cháb