Něco krásného před to lidské oko. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.12.2018
Foto: Facebook
Popisek: Tak takovou krásu u nás máme
Máme v řeznictví jednu prodavačku. Nezdraví, je mrzutá, vyštěkne jen výslednou sumu a tím to hasne. Jasně, jistě má mizernou práci, kterou nenávidí a za kterou má tak akorát na přežití, k tomu určitě pohrdá vlastním manželem, vlastním životem a tím nikdy nekončícím zástupem zákazníků, kteří po ní pořád něco chtějí. Lidé se naučili vstoupit do řeznictví a bez pozdravu prostě vyštěknout svůj požadavek deset deka gothaje, ti movitější pak deset deka anglické slaniny, a bez pozdravu odejít. Vycvičila si je.
Nemám rád Rudolfa Steinera. V lecčems tuším, že se zásadně mýlil. Ale minimálně jednu myšlenku vyjádřil moc pěkně, popatřete: „Příliš se dnes ptáme na prospěšnost toho, co děláme. Pokud chceme skutečně napomáhat vývoji, nesmíme se ptát na prospěšnost, ale na to, jestli je něco krásné a ušlechtilé. Nemáme jednat podle principu prospěšnosti, ale z čiré radosti z krásy. Všechno, co dnes člověk vytváří, aby uspokojil svou uměleckou potřebu, z čiré lásky ke kráse, to v budoucnosti ožije a bude to přispívat k jeho vzestupnému vývoji. Je však hrozné, když dnes musíme přihlížet tomu, kolik lidí je už od nejranějšího dětství vedeno tak, že neznají jinou činnost než tu, která slouží materiálnímu prospěchu, jak jsou po celý svůj život odříznuti od všeho krásného a uměleckého. V těch nejchudších lidových školách by měla viset ta nejnádhernější umělecká díla, to by v lidském vývoji přineslo nekonečné požehnání.“ A pozor, ono slovo „umělecké“ není potřeba chápat v dnešním trochu pejorativním smyslu, s negativním nádechem, ale jako čistou úctu ke kráse.
Krása, která trochu chybí
Takový ten pocit sdílení, který dneska drtivá většina z nás zažije pod stromečkem, když obdaruje a bude obdarovaná. Takové to souznění, zkrásnění vzájemnosti, soulad, který na moment nahradí jinak obvyklé okopávání kotníků z všemožných důvodů, k němuž jsme vychovaní a ke kterému se neustále uchylujeme… aniž bychom většinou tušili proč. I u nás na vsi vzkypěl módní výstřelek letošních Vánoc – dopis Ježíškovi vystavený u obecního stromečku, na očích všem. Co tak, kupodivu, lidé většinou napsali? Ať se máme všichni rádi, ať se neválčí, ať jsou lidé zdraví a šťastní (všichni, nejen ti nejbližší), ať se nepereme, ať se máme všichni lépe a lépe (a to ne pouze z materiálního hlediska).
Ke stromečku taková přání lepíme, ale tak nějak si pisatel po odložení propisky a dopisu Ježíškovi zase zaleze do krusty nedůvěry a zachmuřeně nepřístupné osoby, ke které se dá většinou prokutat jen přes litr rumu. A vlastně to, abychom jako společnost pokročili dál, nezáleží na vládách, na státu, na výplatě, ale na tom, abychom s lidmi dokázali komunikovat s důvěrou a otevřeně. A tak nějak lidsky, bez dodatku úředníka, který se snaží žít uvnitř každého z nás a držet to divoké a živé na řetězu. Kurňa, všichni se bojíme smrti, zácpy. I toho, že se na stará kolena někde na veřejnosti pomočíme. A celý život předstíráme, že ne, že nás se slabost netýká, že jsme plechem obitá dioda, která vyjádří v pohodě člověka úřednickým razítkem a slovy – zamítnuto.
Krása okolo, trochu zapomenutá
Citátem jsme začali, citátem skončeme. Teď už nakašlat na Steinera. Tento bude od Mary Ann Shaffer: „Už někoho z vás napadlo, že přibližně v době, kdy se z povědomí lidí vytratil pojem zvaný DUŠE, se objevil Freud a představil místo něj EGO? Tomu říkám načasování! Copak se ten nesvéprávný trouba neobtěžoval chvíli zapřemýšlet? Osobně se domnívám, že lidé toho tolik nažvaní o svém egu jen a jen ze strachu, že nemají žádnou duši!“ Je to vlastně ta samá myšlenka, jen jinak řečená a jinak chápaná. A i do ní pasuje naše nevrlá prodavačka v řeznictví. Tak. Lépe to prostě nešlo. Hezkého Ježíška.
Jen ještě malý dodatek. Kdo je Rudolf Steiner? Esoterik a filozof z počátku minulého století, který vykoumal antroposofii (a tady jsem narazil na svízel hodný zaznamenání: píšu folozof, protože se to po mně vyžaduje, ale musím napsat antroposofie, protož se 'z' by z toho slova byl paskvil. A přitom mají obě slova stejný základ, ach jo), stál za počátkem takzvaného waldorfského školství, hledal duchovno i tam, kde ho jiní neviděli. Z mého pohledu se často mýlil, ale to bude mým náhledem na celou esoteriku, v které vidím jen satanem vyhoněné náboženství do absurdit. Ale to je jedno. A kdo je Mary Ann Shaffer? Americká spisovatelka, které do češtiny přeložili dvě knihy a já měl to štěstí jednu z nich číst a pobavit se nad výše uvedeným citátem. Teď už tedy definitivně k přání hezkých Vánoc. Užijte si je.
Vložil: Štěpán Cháb