Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

A jak budeš mluvit, když jim dáš svůj hlas? Komentář Štěpána Chába

komentář 05.10.2018
A jak budeš mluvit, když jim dáš svůj hlas? Komentář Štěpána Chába

Autor: ČT

Popisek: Šup tam vlajku a k volbám

Jsem notorický volič. Za celou dobu mé zletilé existence jsem nešel volit jen jednou, a to do zastupitelstva obce. Jinak měla volební komise vždy to štěstí, že si mě musela zaškrtnout jako přišedšího. S úsměvem vzpomínám na referendum o vstupu do Evropské unie, kdy jsem do urny házel své zarputilé NE a fotil mě u toho učitel ze základní školy. V místním plátku pak byla má fotografie a u ní popisek – I mladí volili vstup do Evropské unie. Kdyby jen soudruzi věděli o mém neutuchajícím odporu.

Přemýšlel jsem nad tím, jaký text napsat o dnešních a zítřejších komunálních a senátních volbách. Nakydat na Jiřího Drahoše? Nad jeho falešnými brýlemi a prý podvodnými patenty je tématu k vynadávání, až bych brečel. Snadný cíl. Nebo text postavit jako podporu někomu politicky mně blízkému? Podpořit nějakého kandidáta na senátora? Nebo se mám zaměřit na průšvihy hnutí ANO na komunální úrovni a ubrat jim nějakého toho voliče? A pak jsem si řekl, jistě k nelibosti naší paní šéfredaktorky, že na to kašlu. Masírka probíhá permanentně, dnes jděme slavit svátek předstírané demokracie k urnám.

Kterak jsem přišel o hlas

Při posledních prezidentských volbách jsem vyrazil do volební místnosti s asistencí mého pětiletého haranta. Ptal se proč, co tam jdeme dělat. Vysvětloval jsem mu, bez úspěchu, princip voleb. Neúspěšně, protože po mém vysvětlení začal brečet. Ptám se, co se děje. Řekl, že nechce, abych dával hlas prezidentovi. Říkám, že musím, aby mohl prezidentovat. On fňukal, že pak nebudu mít hlas a nebudu moci mluvit. A takhle to na tom světě prostě je. Malí haranti ten svět ve výsledku chápou daleko lépe než my. Protože tím řekl všechno. Ano, přicházím o svůj hlas, který předávám někomu jinému a tím přicházím o možnost rozhodovat o sobě v plné šíři. Nechávám o sobě rozhodovat často zkažené, psychopatické zákulisní mafiány, ač ne vždy a ne na každého se taková nálepka hodí. Ale použiju-li ji, opravdu tím nic nezkazím.

Notorický nevolič

Jedna z mých sester je na druhou stranu notorický nevolič. U voleb byla, kdysi, několikrát. Teď už nějaké to desetiletí absentýruje. Důvod – nebude naskakovat na nespravedlivý systém a dělat mu užitečného idiota. A má pravdu, stejně jako ten můj pětiletý harant. Došlo jí to, mému harantovi to došlo, mně ještě ne a své notorické angažovanosti se nevzdám a prostě jdu dneska k urně. Jdu, ač vím o slovech, která vždy před volbami pronese můj bratr – kdyby volby mohly něco změnit, už je dávno zakážou. A i přesto, že vždy pronese tato slova, je to ne tolik přesvědčený, ale přesto notorický volič.

Zakrnělost? Ani prd

Má matička byla tradiční kavárnice. Po revoluci bylo všechno ruské špatné, volila vždy tu „nejdemokratičtější“ stranu jako Občanské fórum, DEU. To trvalo celá devadesátá léta. A jak radikálně, pamatuju si, že k volbě strany DEU zfanatizovala půl vesnice. Strana si tak v naší vesnici mohla založit základnu, takovou u nás měla podporu. A pak? Přišel posupný, ale radikální obrat. Rozkvět v pohledu na politiku, která nabídla, alespoň tak to vidím, převážně rozčarování. Strýček z Prahy, notorický volič ODS, teď revoluční obhájce Pirátů (ač netuším, jak právě k takovému veletoči mohlo dojít, protože jejich programy si dost odporují), si po rozhovoru s matičkou klepal na hlavu a ptal se, jestli se náhodou nezbláznila. A zařadil si nás do kolonky vesničanů, kteří… však ty nálepky známe. Darmo mluvit.

Volební místnost

Máme volební místnost v místní hospodě. Každé volby probíhaly stejně. My, notoričtí voliči rodiny, jsme popadli občanky, zářivě se usmáli na volební komisi, odvolili a zapluli na jedno pivo, které jsme strávili v rolích zarputilých politických komentátorů. Jednou k nám přišel místní skalní komunista. A vykládal, jaká že jsme to hovada, když nevolíme komunisty. Příjemný pán to byl. Škoda, rituál loňskem skončil. Hostinský, pro změnu notorický kuřák, po zákazu kouření prostě hospodu zavřel se slovy – tak na tohle se jim už můžu vysrat. Jak říkám, sedí nám tam nahoře většinou poslušní a šalební psychopati. Jděte volit, je to fajn kratochvíle.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace