Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

A jak budeš mluvit, když jim dáš svůj hlas? Komentář Štěpána Chába

komentář 05.10.2018
A jak budeš mluvit, když jim dáš svůj hlas? Komentář Štěpána Chába

Foto: ČT

Popisek: Šup tam vlajku a k volbám

Jsem notorický volič. Za celou dobu mé zletilé existence jsem nešel volit jen jednou, a to do zastupitelstva obce. Jinak měla volební komise vždy to štěstí, že si mě musela zaškrtnout jako přišedšího. S úsměvem vzpomínám na referendum o vstupu do Evropské unie, kdy jsem do urny házel své zarputilé NE a fotil mě u toho učitel ze základní školy. V místním plátku pak byla má fotografie a u ní popisek – I mladí volili vstup do Evropské unie. Kdyby jen soudruzi věděli o mém neutuchajícím odporu.

Přemýšlel jsem nad tím, jaký text napsat o dnešních a zítřejších komunálních a senátních volbách. Nakydat na Jiřího Drahoše? Nad jeho falešnými brýlemi a prý podvodnými patenty je tématu k vynadávání, až bych brečel. Snadný cíl. Nebo text postavit jako podporu někomu politicky mně blízkému? Podpořit nějakého kandidáta na senátora? Nebo se mám zaměřit na průšvihy hnutí ANO na komunální úrovni a ubrat jim nějakého toho voliče? A pak jsem si řekl, jistě k nelibosti naší paní šéfredaktorky, že na to kašlu. Masírka probíhá permanentně, dnes jděme slavit svátek předstírané demokracie k urnám.

Kterak jsem přišel o hlas

Při posledních prezidentských volbách jsem vyrazil do volební místnosti s asistencí mého pětiletého haranta. Ptal se proč, co tam jdeme dělat. Vysvětloval jsem mu, bez úspěchu, princip voleb. Neúspěšně, protože po mém vysvětlení začal brečet. Ptám se, co se děje. Řekl, že nechce, abych dával hlas prezidentovi. Říkám, že musím, aby mohl prezidentovat. On fňukal, že pak nebudu mít hlas a nebudu moci mluvit. A takhle to na tom světě prostě je. Malí haranti ten svět ve výsledku chápou daleko lépe než my. Protože tím řekl všechno. Ano, přicházím o svůj hlas, který předávám někomu jinému a tím přicházím o možnost rozhodovat o sobě v plné šíři. Nechávám o sobě rozhodovat často zkažené, psychopatické zákulisní mafiány, ač ne vždy a ne na každého se taková nálepka hodí. Ale použiju-li ji, opravdu tím nic nezkazím.

Notorický nevolič

Jedna z mých sester je na druhou stranu notorický nevolič. U voleb byla, kdysi, několikrát. Teď už nějaké to desetiletí absentýruje. Důvod – nebude naskakovat na nespravedlivý systém a dělat mu užitečného idiota. A má pravdu, stejně jako ten můj pětiletý harant. Došlo jí to, mému harantovi to došlo, mně ještě ne a své notorické angažovanosti se nevzdám a prostě jdu dneska k urně. Jdu, ač vím o slovech, která vždy před volbami pronese můj bratr – kdyby volby mohly něco změnit, už je dávno zakážou. A i přesto, že vždy pronese tato slova, je to ne tolik přesvědčený, ale přesto notorický volič.

Zakrnělost? Ani prd

Má matička byla tradiční kavárnice. Po revoluci bylo všechno ruské špatné, volila vždy tu „nejdemokratičtější“ stranu jako Občanské fórum, DEU. To trvalo celá devadesátá léta. A jak radikálně, pamatuju si, že k volbě strany DEU zfanatizovala půl vesnice. Strana si tak v naší vesnici mohla založit základnu, takovou u nás měla podporu. A pak? Přišel posupný, ale radikální obrat. Rozkvět v pohledu na politiku, která nabídla, alespoň tak to vidím, převážně rozčarování. Strýček z Prahy, notorický volič ODS, teď revoluční obhájce Pirátů (ač netuším, jak právě k takovému veletoči mohlo dojít, protože jejich programy si dost odporují), si po rozhovoru s matičkou klepal na hlavu a ptal se, jestli se náhodou nezbláznila. A zařadil si nás do kolonky vesničanů, kteří… však ty nálepky známe. Darmo mluvit.

Volební místnost

Máme volební místnost v místní hospodě. Každé volby probíhaly stejně. My, notoričtí voliči rodiny, jsme popadli občanky, zářivě se usmáli na volební komisi, odvolili a zapluli na jedno pivo, které jsme strávili v rolích zarputilých politických komentátorů. Jednou k nám přišel místní skalní komunista. A vykládal, jaká že jsme to hovada, když nevolíme komunisty. Příjemný pán to byl. Škoda, rituál loňskem skončil. Hostinský, pro změnu notorický kuřák, po zákazu kouření prostě hospodu zavřel se slovy – tak na tohle se jim už můžu vysrat. Jak říkám, sedí nám tam nahoře většinou poslušní a šalební psychopati. Jděte volit, je to fajn kratochvíle.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb