Putování krajem trpaslíků, skal a dalekých rozhledů. Český poutník
24.06.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Hřensko z ptačí perspektivy
FOTOGALERIE Majestátní přírodní útvary a pozoruhodná příroda, ale také stánky s trpaslíky, alkoholem a cigaretami. Těmito výjevy mě přivítalo Hřensko.
Projít od zastávky autobusu přes centrum obce k Edmundově soutěsce vyžaduje značnou dávku odvahy a nadhledu. Pokud byste totiž podlehli prvnímu dojmu, museli byste si myslet, že Hřensko je vyhledávaným cílem turistů nikoliv pro přírodní krásy, ale převážně kvůli možnosti výhodného nákupu nevkusných suvenýrů. Pěší cesta od hotelu Labe až téměř k odbočce k Edmundově stezce je doslova lemovaná obchody a stánky s tímto zbožím. Nutno ale podotknout, že zde nakupují především lidé hovořící německy.
Tajemný dům
Nejlepší je centrem města projít bez zbytečných zastávek. Ovšem s jedinou výjimkou. Po pravé straně směrem k soutěsce se poněkud zastrčený schovává takzvaný Tajemný dům, v němž se za použití vody a karbidu vyráběl acetylen. Stavba je vmáčknuta mezi skály, aby se v případě výbuchu předešlo větším škodám. Nedávno prošla rekonstrukcí, díky níž se jí dostalo původní podoby. V současnosti si dům prý můžete pronajmout na dovolenou.
Od Tajemného domu pospíchám k výchozímu bodu Edmundovy soutěsky. Její stěny tvoří často kolmé skály vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců. Některé balvany se v minulosti zřítily na dno kaňonu. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech.
Plavba s Tonym
Abych se dostal na druhou stranu soutěsky, musím vystát frontu. Se zakoupeným přepravním lístkem nasedám do zelené bárky a společně s dalšími přibližně dvaceti „spolulodníky" se vydávám na dvacetiminutovou plavbu. Mým převozníkem je Bohumil Chmel, kterému tady ale neřeknou jinak než Tony.
Odráží pětimetrovou tyčí loďku a vypráví nám legendy, které se vážou k objevení i využívání soutěsky. Každou chvíli svůj výklad proloží nějakým vtipem a tu více, tu méně uvěřitelnou historkou ze zdejšího převoznického řemesla. Smíchy se chvílemi plácáme do kolen. Pokud ho při svém výletu potkáte, nezapomeňte ho pozdravovat!
Indiánská vesnička
Po žluté značce pokračuji k Meznímu můstku. Zatímco většina výletníků odtud míří k Divoké soutěsce či Pravčické bráně, já se vydávám po zelené k osadě Růžová – Hájenky. Po kamenných schodech, které působí dojmem, že vedou do nebe, se vzdaluji hlavní turistické trase a vychutnávám si ticho, které zde panuje.
V Růžové – Hájenkách se zastavuji v indiánské vesničce Rosehill. „O život původních obyvatel severní Ameriky se zajímáme již 20 let. Zaměřujeme se především na prérijní kmeny jako Siouxové, Arapahové nebo Černonožci," říká náčelník Jan Bezek. S kolegy studuje písně, tance, zvyky i náboženství dávných obyvatel Ameriky a podle originálů vyrábí původními technologiemi repliky indiánských artefaktů. „Už od roku 1999 se tu každé léto snažíme návštěvníkům ukázat, jak vypadal život indiánů zhruba před 150 lety," dodává.
Vesnička Rosehill je v provozu od května do konce srpna. První dva měsíce jsou určené především pro školní exkurze, v průběhu letních prázdnin se otevírá i pro veřejnost. Navštívit ji můžete vždy od 10 do 17 hodin.
Zachráněný mlýn a další poklady v Janově
Nyní po žluté mířím k obci Janov. Turistická cesta ale nejdříve vede k rozhledně s vysílačem, která stojí na pozemcích golfového klubu. Celková výška stavby je 40 metrů, vyhlídka se nachází ve 30 metrech. Stoupání po točitých schodech mi dává trochu zabrat, dvakrát se musím zastavit, aby se mi nezamotala hlava. Výhledy ale stojí opravdu zato.
Z rozhledny je jako na dlani vidět Děčínský Sněžník, krásný výhled je i na Stříbrné stěny a Pravčickou bránu. Spatřit lze také část Lužických hor a stolové hory v Sasku.
Od vyhlídky je to do samotného Janova už jen pár minut. V centru obce se mi nejvíce líbí kaplička přestavěná na minihospůdku. Hlavní dominantou obce je ale bezesporu bývalý větrný mlýn z roku 1844. Tomu sice v šedesátých letech minulého století hrozila demolice, ale noví majitelé, kteří ho koupili od tehdejšího národního výboru pro účely rekreace, jej naštěstí dokázali citlivě zrekonstruovat.
Opouštím Janov a po žluté značce mířím zpět do Hřenska. Těsně před cílem se dostávám k Labské vyhlídce, odkud jsou pozoruhodné výhledy na Hřensko a okolí. Putování končím po šesti hodinách u informačního centra. Nechávám si dát razítko a pak už jen čekám na autobus směr Děčín, odkud již tradičně pokračuji vlakem ke svému domovu.
Vložil: René Flášar