Barnevernet a OSPOD. Pocitové srovnání služeb státu svým občanům. Komentář Štěpána Chába
komentář
31.05.2018
Foto: Facebook
Popisek: Děti, všude samé děti
OSPOD je vykreslován jako všemocný úřad, který, když má sebemenší příležitost, vrhne se na rodinu a zanechá ji v rozkladu, s dětmi v dětských domovech, rodiči před sebevraždou a na prášcích. Něco podobného, jako když v Norsku dítě kýchne nesprávným směrem a už si pro něj jede zubatá za sociálky a rodičům nezbývá nic jiného, než se několik let bezúspěšně soudit. Český OSPOD takový není. Proč? Protože není soukromou firmou na odebírání dětí, ale státem zřizovaným úřadem, který nabízí primárně pomoc s problémy, které v rodině mohou nastat. A že nastávají, to je téměř zákonitost.
Nejšerednější úlohu sehrává OSPOD při rozvodových řízeních, kdy se stává zástupcem dítěte ve sporu rodičů. To pracovnice OSPODu položí první tu nejhorší otázku v životě dítěte – s kým bys chtěl/a bydlet? A dítě nechce ublížit ani jednomu z rodičů, oba zpravidla miluje stejným dílem, a na pracovnici OSPODu stojí úloha kata. Ona má položit otázku, která s životem dítěte zatřese do základů. Šeredná otázka v šeredné situaci. Přičemž v hlavě pracovnice OSPODu nezní – seberu tě, dám tě do děcáku – ale milé – do kelu, to se ti blbí rodiče nemohou v klidu dohodnout, vždyť tomu dítěti svými rozmary škaredě ubližují. A pak nastává nutný kolotoč návštěv v domácnostech obou rodičů a skládání střípků a hledání toho, kde dítěti bude skutečně lépe. A pak své doporučení přednese v rozvodovém řízení rodičů.
Berou děti
Zároveň u toho OSPOD samozřejmě z rodin odebírá i děti. Ovšem ne jako Barnevernet, který je schopný odebírat děti z rodin i ze zcela absurdních důvodů, které jsou nepochopitelné a z našeho pohledu snad až totalitářské. Ale právě ten pocit absurdity a nepochopitelnosti je důkazem zdravého zakořenění OSPODu do státních struktur a smýšlení lidí o něm. To, co si dovolí Norové, to si OSPOD prostě nedovolí. Už jen proto, že jeho úloha není rozeštvat rodinu, ale ze zákona musí maximálně usilovat o to, aby byla rodina zachovaná a celistvá. K odebírání dětí dochází. Ale nechte dítě v rodině alkoholiků, nechte dítě v rodině tyranů. Problémem OSPODu jistě je, že čísla a důvody odebírání mluví proti němu v tom, že nejčastějším důvodem pro odebrání dítěte z rodiny je chudoba a dluhy. Tady si dovolím vyjádřit ostrý nesouhlas, protože společnost není uzpůsobena na to, aby byli všichni úspěšní a zajištění. V této společnosti to není možné.
Jak samotný OSPOD uznává, příjmové nůžky se citelně rozevírají, chudých a zadlužených přibývá. To ovšem nutně nevylučuje lásku rodičů k dítěti. Jen to ukazuje na to, že rodiče i přes svou lásku nejsou schopni obstát ve světě, kde láska není počitatelná a převoditelná na peníze. Ano, chudoba a dluhy v lásce k dítěti, to by měl být důvod k jednání. Rozhodně ne chudoba a dluhy, co se týká peněz. Tam pak OSPOD sklouzává do praktik Barnevernet, protože odebírá za skutečnosti, které nelze rozumově obhájit a pro mnohé je neuvěřitelně těžké je změnit k lepšímu. A právě v tom by měl OSPOD udělat radikální otočku. Jednou z jeho základních funkcí je i asistence v tíživé finanční situaci v rodině. V tom má být ovšem OSPOD pomocnou rukou, nikoliv rukou trestající.
Osobní zkušenost s OSPODem
I my jsme se svého času dostali do pařátů OSPODu. Přišlo předvolání, zvedám telefon, volám na uvedené číslo, ozve se hrobový hlas: „Strašilová, OSPOD.“ Hrklo ve mně jako v koze. Svěrák měl Zubatou, já mám Strašilovou. Bože, Kriste, za co mě trestáš. S hrůzou jsme pak vyrazili na osobní povídání. V čekárně na chodbě před dveřmi jsem si připadal jak ve frontě na popravu. Teď začne boj o holý život. Po chvíli jsme byli vyzváni k tomu, abychom vešli. Za dveřmi seděla usměvavá a milá paní Strašilová. Žertovala, smála se, povídala si s námi, jako kdyby byla z rodiny. Říkám si později – ty vaše šalebné tanečky, vloudit se do sympatií a pak zlomit vaz. Ale nějak mi to k paní Strašilové nesedělo. Došlo k dalšímu sezení, pak k dalšímu a dalšímu. Z paní Strašilové se vyklubal člověk velmi empatický, naslouchající, vstřícný, pomáhající a ochotný. Nesnažila se nás jakýmkoliv způsobem potopit, snažila se pochopit a, to je důležité a směrodatné, po pochopení i přes osobní nesouhlas natáhnout ruku s pomocí, která bude ušitá nám na míru. Tak, aby naše rodina nemusela nasednout na úředního šimla a odcválat směr úřednická Osvětim, ale aby úřední šiml kráčel tu chvíli nám po boku a prostě s námi srovnal krok.
A právě paní Strašilová se pro mě stala, ač asi nechtěně, symbolem OSPODu, jaký má skutečně být. Za stolem nemá sedět úředník, ale krásný člověk, který umí slyšet, a to co slyší pro něj není důvodem k pomstě, ale ke spolupráci a k pomoci. To je totiž skutečná úloha OSPODu. Pokud budete někdy nuceni jednat s OSPODem a chcete poznat jeho čistou laskavost a ochotu pomocí vám a ne sobě, přestěhujte se na tu chvíli do působnosti paní Strašilové v Rumburku. Skutečně vám pomůže, protože je to krásný člověk.
Vložil: Štěpán Cháb