Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Barnevernet a OSPOD. Pocitové srovnání služeb státu svým občanům. Komentář Štěpána Chába

komentář 31.05.2018
Barnevernet a OSPOD. Pocitové srovnání služeb státu svým občanům. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Děti, všude samé děti

OSPOD je vykreslován jako všemocný úřad, který, když má sebemenší příležitost, vrhne se na rodinu a zanechá ji v rozkladu, s dětmi v dětských domovech, rodiči před sebevraždou a na prášcích. Něco podobného, jako když v Norsku dítě kýchne nesprávným směrem a už si pro něj jede zubatá za sociálky a rodičům nezbývá nic jiného, než se několik let bezúspěšně soudit. Český OSPOD takový není. Proč? Protože není soukromou firmou na odebírání dětí, ale státem zřizovaným úřadem, který nabízí primárně pomoc s problémy, které v rodině mohou nastat. A že nastávají, to je téměř zákonitost.

Nejšerednější úlohu sehrává OSPOD při rozvodových řízeních, kdy se stává zástupcem dítěte ve sporu rodičů. To pracovnice OSPODu položí první tu nejhorší otázku v životě dítěte – s kým bys chtěl/a bydlet? A dítě nechce ublížit ani jednomu z rodičů, oba zpravidla miluje stejným dílem, a na pracovnici OSPODu stojí úloha kata. Ona má položit otázku, která s životem dítěte zatřese do základů. Šeredná otázka v šeredné situaci. Přičemž v hlavě pracovnice OSPODu nezní – seberu tě, dám tě do děcáku – ale milé – do kelu, to se ti blbí rodiče nemohou v klidu dohodnout, vždyť tomu dítěti svými rozmary škaredě ubližují. A pak nastává nutný kolotoč návštěv v domácnostech obou rodičů a skládání střípků a hledání toho, kde dítěti bude skutečně lépe. A pak své doporučení přednese v rozvodovém řízení rodičů.

Berou děti

Zároveň u toho OSPOD samozřejmě z rodin odebírá i děti. Ovšem ne jako Barnevernet, který je schopný odebírat děti z rodin i ze zcela absurdních důvodů, které jsou nepochopitelné a z našeho pohledu snad až totalitářské. Ale právě ten pocit absurdity a nepochopitelnosti je důkazem zdravého zakořenění OSPODu do státních struktur a smýšlení lidí o něm. To, co si dovolí Norové, to si OSPOD prostě nedovolí. Už jen proto, že jeho úloha není rozeštvat rodinu, ale ze zákona musí maximálně usilovat o to, aby byla rodina zachovaná a celistvá. K odebírání dětí dochází. Ale nechte dítě v rodině alkoholiků, nechte dítě v rodině tyranů. Problémem OSPODu jistě je, že čísla a důvody odebírání mluví proti němu v tom, že nejčastějším důvodem pro odebrání dítěte z rodiny je chudoba a dluhy. Tady si dovolím vyjádřit ostrý nesouhlas, protože společnost není uzpůsobena na to, aby byli všichni úspěšní a zajištění. V této společnosti to není možné.

Jak samotný OSPOD uznává, příjmové nůžky se citelně rozevírají, chudých a zadlužených přibývá. To ovšem nutně nevylučuje lásku rodičů k dítěti. Jen to ukazuje na to, že rodiče i přes svou lásku nejsou schopni obstát ve světě, kde láska není počitatelná a převoditelná na peníze. Ano, chudoba a dluhy v lásce k dítěti, to by měl být důvod k jednání. Rozhodně ne chudoba a dluhy, co se týká peněz. Tam pak OSPOD sklouzává do praktik Barnevernet, protože odebírá za skutečnosti, které nelze rozumově obhájit a pro mnohé je neuvěřitelně těžké je změnit k lepšímu. A právě v tom by měl OSPOD udělat radikální otočku. Jednou z jeho základních funkcí je i asistence v tíživé finanční situaci v rodině. V tom má být ovšem OSPOD pomocnou rukou, nikoliv rukou trestající.

Osobní zkušenost s OSPODem

I my jsme se svého času dostali do pařátů OSPODu. Přišlo předvolání, zvedám telefon, volám na uvedené číslo, ozve se hrobový hlas: „Strašilová, OSPOD.“ Hrklo ve mně jako v koze. Svěrák měl Zubatou, já mám Strašilovou. Bože, Kriste, za co mě trestáš. S hrůzou jsme pak vyrazili na osobní povídání. V čekárně na chodbě před dveřmi jsem si připadal jak ve frontě na popravu. Teď začne boj o holý život. Po chvíli jsme byli vyzváni k tomu, abychom vešli. Za dveřmi seděla usměvavá a milá paní Strašilová. Žertovala, smála se, povídala si s námi, jako kdyby byla z rodiny. Říkám si později – ty vaše šalebné tanečky, vloudit se do sympatií a pak zlomit vaz. Ale nějak mi to k paní Strašilové nesedělo. Došlo k dalšímu sezení, pak k dalšímu a dalšímu. Z paní Strašilové se vyklubal člověk velmi empatický, naslouchající, vstřícný, pomáhající a ochotný. Nesnažila se nás jakýmkoliv způsobem potopit, snažila se pochopit a, to je důležité a směrodatné, po pochopení i přes osobní nesouhlas natáhnout ruku s pomocí, která bude ušitá nám na míru. Tak, aby naše rodina nemusela nasednout na úředního šimla a odcválat směr úřednická Osvětim, ale aby úřední šiml kráčel tu chvíli nám po boku a prostě s námi srovnal krok.

A právě paní Strašilová se pro mě stala, ač asi nechtěně, symbolem OSPODu, jaký má skutečně být. Za stolem nemá sedět úředník, ale krásný člověk, který umí slyšet, a to co slyší pro něj není důvodem k pomstě, ale ke spolupráci a k pomoci. To je totiž skutečná úloha OSPODu. Pokud budete někdy nuceni jednat s OSPODem a chcete poznat jeho čistou laskavost a ochotu pomocí vám a ne sobě, přestěhujte se na tu chvíli do působnosti paní Strašilové v Rumburku. Skutečně vám pomůže, protože je to krásný člověk.

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace