Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Barnevernet a OSPOD. Pocitové srovnání služeb státu svým občanům. Komentář Štěpána Chába

komentář 31.05.2018
Barnevernet a OSPOD. Pocitové srovnání služeb státu svým občanům. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Děti, všude samé děti

OSPOD je vykreslován jako všemocný úřad, který, když má sebemenší příležitost, vrhne se na rodinu a zanechá ji v rozkladu, s dětmi v dětských domovech, rodiči před sebevraždou a na prášcích. Něco podobného, jako když v Norsku dítě kýchne nesprávným směrem a už si pro něj jede zubatá za sociálky a rodičům nezbývá nic jiného, než se několik let bezúspěšně soudit. Český OSPOD takový není. Proč? Protože není soukromou firmou na odebírání dětí, ale státem zřizovaným úřadem, který nabízí primárně pomoc s problémy, které v rodině mohou nastat. A že nastávají, to je téměř zákonitost.

Nejšerednější úlohu sehrává OSPOD při rozvodových řízeních, kdy se stává zástupcem dítěte ve sporu rodičů. To pracovnice OSPODu položí první tu nejhorší otázku v životě dítěte – s kým bys chtěl/a bydlet? A dítě nechce ublížit ani jednomu z rodičů, oba zpravidla miluje stejným dílem, a na pracovnici OSPODu stojí úloha kata. Ona má položit otázku, která s životem dítěte zatřese do základů. Šeredná otázka v šeredné situaci. Přičemž v hlavě pracovnice OSPODu nezní – seberu tě, dám tě do děcáku – ale milé – do kelu, to se ti blbí rodiče nemohou v klidu dohodnout, vždyť tomu dítěti svými rozmary škaredě ubližují. A pak nastává nutný kolotoč návštěv v domácnostech obou rodičů a skládání střípků a hledání toho, kde dítěti bude skutečně lépe. A pak své doporučení přednese v rozvodovém řízení rodičů.

Berou děti

Zároveň u toho OSPOD samozřejmě z rodin odebírá i děti. Ovšem ne jako Barnevernet, který je schopný odebírat děti z rodin i ze zcela absurdních důvodů, které jsou nepochopitelné a z našeho pohledu snad až totalitářské. Ale právě ten pocit absurdity a nepochopitelnosti je důkazem zdravého zakořenění OSPODu do státních struktur a smýšlení lidí o něm. To, co si dovolí Norové, to si OSPOD prostě nedovolí. Už jen proto, že jeho úloha není rozeštvat rodinu, ale ze zákona musí maximálně usilovat o to, aby byla rodina zachovaná a celistvá. K odebírání dětí dochází. Ale nechte dítě v rodině alkoholiků, nechte dítě v rodině tyranů. Problémem OSPODu jistě je, že čísla a důvody odebírání mluví proti němu v tom, že nejčastějším důvodem pro odebrání dítěte z rodiny je chudoba a dluhy. Tady si dovolím vyjádřit ostrý nesouhlas, protože společnost není uzpůsobena na to, aby byli všichni úspěšní a zajištění. V této společnosti to není možné.

Jak samotný OSPOD uznává, příjmové nůžky se citelně rozevírají, chudých a zadlužených přibývá. To ovšem nutně nevylučuje lásku rodičů k dítěti. Jen to ukazuje na to, že rodiče i přes svou lásku nejsou schopni obstát ve světě, kde láska není počitatelná a převoditelná na peníze. Ano, chudoba a dluhy v lásce k dítěti, to by měl být důvod k jednání. Rozhodně ne chudoba a dluhy, co se týká peněz. Tam pak OSPOD sklouzává do praktik Barnevernet, protože odebírá za skutečnosti, které nelze rozumově obhájit a pro mnohé je neuvěřitelně těžké je změnit k lepšímu. A právě v tom by měl OSPOD udělat radikální otočku. Jednou z jeho základních funkcí je i asistence v tíživé finanční situaci v rodině. V tom má být ovšem OSPOD pomocnou rukou, nikoliv rukou trestající.

Osobní zkušenost s OSPODem

I my jsme se svého času dostali do pařátů OSPODu. Přišlo předvolání, zvedám telefon, volám na uvedené číslo, ozve se hrobový hlas: „Strašilová, OSPOD.“ Hrklo ve mně jako v koze. Svěrák měl Zubatou, já mám Strašilovou. Bože, Kriste, za co mě trestáš. S hrůzou jsme pak vyrazili na osobní povídání. V čekárně na chodbě před dveřmi jsem si připadal jak ve frontě na popravu. Teď začne boj o holý život. Po chvíli jsme byli vyzváni k tomu, abychom vešli. Za dveřmi seděla usměvavá a milá paní Strašilová. Žertovala, smála se, povídala si s námi, jako kdyby byla z rodiny. Říkám si později – ty vaše šalebné tanečky, vloudit se do sympatií a pak zlomit vaz. Ale nějak mi to k paní Strašilové nesedělo. Došlo k dalšímu sezení, pak k dalšímu a dalšímu. Z paní Strašilové se vyklubal člověk velmi empatický, naslouchající, vstřícný, pomáhající a ochotný. Nesnažila se nás jakýmkoliv způsobem potopit, snažila se pochopit a, to je důležité a směrodatné, po pochopení i přes osobní nesouhlas natáhnout ruku s pomocí, která bude ušitá nám na míru. Tak, aby naše rodina nemusela nasednout na úředního šimla a odcválat směr úřednická Osvětim, ale aby úřední šiml kráčel tu chvíli nám po boku a prostě s námi srovnal krok.

A právě paní Strašilová se pro mě stala, ač asi nechtěně, symbolem OSPODu, jaký má skutečně být. Za stolem nemá sedět úředník, ale krásný člověk, který umí slyšet, a to co slyší pro něj není důvodem k pomstě, ale ke spolupráci a k pomoci. To je totiž skutečná úloha OSPODu. Pokud budete někdy nuceni jednat s OSPODem a chcete poznat jeho čistou laskavost a ochotu pomocí vám a ne sobě, přestěhujte se na tu chvíli do působnosti paní Strašilové v Rumburku. Skutečně vám pomůže, protože je to krásný člověk.

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace