Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Putin nechce riskovat válku. Přepisuje hranice pomocí plynu, tvrdí politička Stehlíková, která Ukrajinu považuje za doutnající hrozbu pro celou Evropu

19.06.2014
Putin nechce riskovat válku. Přepisuje hranice pomocí plynu, tvrdí politička Stehlíková, která Ukrajinu považuje za doutnající hrozbu pro celou Evropu

Autor: Jana Křeménková

Popisek: Džamila Stehlíková

ROZHOVOR „Rusko přepisuje hranice pomocí plynu. Pochopili, že vojenské operace není karta, do které by teď byli ochotni jít. Putin je nyní po Krymu na vrcholu popularity a nechce riskovat válku,“ řekla ParlamentnimListům.cz v rozhovoru lékařka a politička Džamila Stehlíková (LES), bývalá ministryně pro lidská práva za zelené. Evropská unie by se podle ní měla snažit o energetickou nezávislost na Rusku. „To je jediná páka, jak Rusko odzbrojit. Protože je natolik závislé na vývozu fosilních paliv, že jakmile dojde k výpadku dodávek, nebudou mít ani na důchody,“ vysvětlila dvaapadesátiletá politička původem z Kazachstánu, která se do Česka provdala a už tu zůstala. V politice se pohybuje od roku 1998, kdy se stala členkou chomutovského zastupitelstva. Tou byla po dvě desetiletí, za Chomutov také kandidovala do Senátu.

Před evropskými volbami jste nazvala svůj text otázkou – Posílí ruská hrozba český eurooptimismus? Teď máme po volbách, jak to podle vás dopadlo?

Když se podíváte na výsledky voleb v západní části Evropy - ve starých členských státech EU - a porovnáte je se zeměmi, které vstoupily do EU později, včetně Česka, vidíte, že eurooptimismus u nás je daleko větší než v západní Evropě. Kde třeba ve Francii, Nizozemsku či Dánsku mají úspěch populistické a nacionalistické strany. Stará část EU prochází hlubokou krizí. Podle vítězů v Česku jsme de facto eurooptimisti. Tušila jsem, že volební účast nebude velká. To není téma, které lidi zvedne a povede k urnám. Ale nová Evropa je na tom lépe než stará. Je tam i averze k případnému rozšíření, třeba o Turecko. Skutečná veřejná debata na toto téma nemá šanci, protože vždy se stočí k xenofobním náladám. Výsledky u nás nebyly nijak tragické. Zvlášť když si uvědomíme, jak dlouho jsme měli euroskeptického prezidenta. Čekala jsem, že Babiš bude mít více hlasů, ale vůbec mě nezarmoutilo, že to trošku podcenil. Vítězem je vlastně Karel Schwarzenberg se svými kolegy Niedermayerem a Pospíšilem. A to jsou eurooptimisti. Ani ČSSD nejsou žádní europesimisti.

Ve výše zmíněném textu jste napsala, že velký podíl na vyvolání krize na Ukrajině mělo Rusko, které nátlakem donutilo tehdejšího prezidenta Janukovyče nepodepsat asociační dohodu s EU...

Rusko vyvinulo ekonomický i politický tlak. Ruská zahraniční politika nese dlouhodobě odklon států bývalé Varšavské smlouvy velmi příkře. Vstup ČR do NATO či Evropské unie - i dalších států jako je Polsko nebo Maďarsko - považovala za ohrožení vlastních zájmů. A Ukrajinu, stejně jako Bělorusko nebo Kazachstán, vnímá jako součásti bloku, který zůstal po rozpadu Sovětského svazu a který by měl hospodářsky a snad i politicky držet pohromadě. Jak se ty země emancipují, začíná být Rusko velmi nervózní. Snaha Ukrajiny k bližší spolupráci s EU je pro Rusko velice těžko snesitelná z hlediska postavení i prestiže. Každý takový krok ubírá Rusku statut velmoci. Anexí Krymu Rusko připoutalo světovou pozornost s tím, že se má s ním počítat. Západ bude muset pragmaticky s Ruskem mluvit. Ale ten dialog si Rusko vynutilo silou a porušením pravidel.

Jak vidíte situaci na východní Ukrajině?

Co se týče východní Ukrajiny, jde o velký problém bezpečnostní. Je to doutnající hrozba pro celou Evropu. Kde se hýbají hranice a ztrácí legitimita státu, který to má zajišťovat, je vždy nebezpečí dalšího výbuchu. Bohužel Rusko při rozpoutání této krize mělo vliv nejenom tím, že vyvíjelo nátlak na Ukrajinu a jejího prezidenta při podpisu asociační dohody. Ale i tím, že ti, kdo podněcují kroky separatistů, byli vycvičení a poslaní z Ruska. To chce vtáhnout východní část Ukrajiny do své sféry vlivu. Destabilizovat zemi, znemožnit ji vývoj a plynulý přechod k EU. Vysílit ji a nedat prostor pro potřebný rozvoj. Je to hra s otevřeným koncem.

Separatisté však ovládají jen malé území při hranicích s Ruskem. Jejich plány byly určitě větší. Není jejich revolta odsouzena k neúspěchu?

Nezapomínejme ale na Krym. Nepokoje na východě Ukrajiny byly vnímány s obavou z opakování krymského scénáře. Kdo sleduje Rusko historicky posledních tři sta let, tak ta obava byla namístě. Ty tanky u těch hranic jsou. Ale nezákonně anektovaný Krym je vlastně pravděpodobně nevratnou záležitostí. I když byly porušené všechny možné dohody.

Vy jste rodačka z Kazachstánu, kde je také několikamilionová ruská menšina. Nemají i tady strach z Ruska?

Vede se tam velmi intenzivní debata na toto téma. Na severu je velmi silně zastoupena slovansky mluvící menšina – Rusové a Ukrajinci. Tím, že se ale hlavní město přesunulo z Alma Aty do Astany, došlo na severu k posílení kazašského živlu. V hlavním městě je většina obyvatel etničtí Kazaši. Rusko stále vnímá Kazachstán jako svůj věrný satelit. Mají tam Bajkonur, zkoušeli tam jaderné zbraně za Sovětského svazu. Kazašský prezident Nazarbajev jezdí poměrně často do Turecka, neb se hlásí k turkistickému světu. Kazaština je podobná turečtině. Mezi oběma zeměmi je velmi intenzivní kulturní spolupráce. Ale Turecko je v NATO, není to žádný bezvýznamný stát. Proto ruské noviny i někteří politici tyto kroky Nazarbajeva kritizovali, i když se jedná jen o zdvořilostní návštěvy. Dívají se na to velice řevnivě, jak to, že se hlásí k nějakému jinému odkazu, když má mít jenom ruský. Rusové považují bývalé země Sovětského svazu za spojence, kteří nesmějí zradit a přidat se k jiným skupinám, i když se jedná třeba jen o kulturní či historické gesto. Obavy tam tedy jsou. Nicméně v Kazachstánu se vládne autoritativně. Cenzura je možná silnější než v Rusku. Mám pocit, že při takhle pevné vládě je velice těžké, aby se vzedmulo nějaké separatistické hnutí. Nazarbajev zemi třímá pevnou rukou. Na rozdíl od Ukrajiny, kde je více demokracie. Paradoxně vždycky když se prudce přechází k demokracii, se to rozvolní. Je obtížné nějakou dobu vládnout a udržovat pořádek. Myslím, že spíše než Kazachstán je aktuálnější téma Moldavsko. I když někteří čeští odborníci na Rusko předpovídali, že může na řadu přijít i Kazachstán. Doufám však, že jde pouze o hypotézy a úvahy.

V případě Kazachstánu jde o hypotézy, na Ukrajině však o realitu. Jak se tam bude situace vyvíjet? Zdá se, že Rusko nasazuje takzvanou plynovou kartu?

Ano. Rusko přepisuje hranice pomocí plynu. Pochopili, že vojenské operace není karta, do které by teď byli ochotni jít. Putin je nyní po Krymu na vrcholu popularity a nechce riskovat válku. Musíme posilovat jako EU energetickou soběstačnost. Na tom se u nás shodli všichni. Byla jsem před evropskými volbami na debatě, kde se ke společné evropské energetické politice přihlásil i velký euroskeptik Zahradil. EU ve spolupráci s USA by byla schopná vytvořit energetickou nezávislost na Rusku, respektive i na plynovodech vedoucích přes Ukrajinu. To je jediná páka, jak Rusko odzbrojit. Protože je natolik závislé na vývozu fosilních paliv, že jakmile se výrazně sníží nákup těchto paliv, dojde v Rusku k ekonomické krizi. Nebudou mít ani na důchody. Ale pokrok směrem k evropské soběstačnosti je téměř nulový, stále si jednotlivé státy hrají samy na sebe. Čím více ale bude Rusko využívat plynovou kartu, tím více to bude sjednocovat Evropu, aby vytvořila energetickou nezávislost na Rusku.

Neriskuje tedy Rusko příliš, že ztratí významného evropského zákazníka a uvrhne svoji zemi do ekonomické krize?

Putin hraje vysokou hru skoro vabank. Je stále přesvědčen, že nedojde k těm tvrdým sankcím. Je to věc diplomacie, jestli se EU dohodne na nějakých razantních postojích. Ale dosavadní vývoj ukazuje, že bohužel bude velice obtížné přijmout v nějaké dohledné době podobné kroky. Což je škoda, protože ta šance je velká. Putin sází na to, že se Evropa mezi sebou nedomluví.

Oldřich Szaban

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

 

Vložil: Anička Vančová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace