To by normálně zabilo orla v letu, vole. Zkřížíme brambory s filckama a budou se škrábat samy: Šéf se řítí do Chomutova. Do baru místních mafiánů...
13.01.2017
Foto: TV Prima
Popisek: Zdeněk Pohlreich v Chomutově
Od pondělí 16. 1. diváci uvidí další premiérové díly gastronomické show Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem. Obávaný šéf i tentokrát jezdí křížem krážem republikou, aby zjišťoval, a případně napravoval, nešvary v nejrůznějších gastronomických zařízeních. Navštíví například Brno, Chomutov, Vodňany, nevynechá ani Prahu.
Jeho první zastávkou v této, již sedmé sérii, je grill bar America v Chomutově provozovaný dvěma bratry – Jaroslavem a Marcelem Humlovými. Že je s restaurací něco v nepořádku, je jasné na první pohled. Zvláštní je také fakt, že to nebyli majitelé, kdo by se do pořadu přihlásil – ti se spíš na začátku tváří, že celou situací dost trpí, ne-li jí pohrdají. O tom, kdo je přihlásil, nemají tušení, podezřívají ale zlomyslnou konkurenci. Záhada je vyřešena až na samém konci pořadu. Stejně tak je podivná i atmosféra přímo kolem obou bratrů, o kterých lidé z Chomutova nechtějí nahlas moc mluvit, a to ani městští policisté.
Moralisté s rukama v klíně, nanejvýš u klávesnice…
A jak na tuto svou spanilou jízdu vzpomíná hlavní aktér Ano, šéfe! Zdeněk Pohlreich? „Natáčení Šéfa v Chomutově mě zase poučilo o tom, jací lidé mohou pracovat a podnikat v gastronomii. Mně je úplně jedno, jak a čím se kdo živí, nemám sebemenší právo soudit, jestli je někdo vymahač dluhů nebo lichvář. Pro mě to jsou v daném okamžiku kolegové z branže, zajímají mě jejich podnik jako takový a jejich problémy spojené s tím podnikem. Oficiální morálka je mi v tu chvíli úplně fuk. To byl případ i v Chomutově. Myslím, že nejsem ani blbej, ani slepej, ale upřímně řečeno mám rád lidi, kteří mají chuť uspět a přežít. Moralisté, kteří sedí s rukama v klíně nebo nanejvýš u klávesnice, jsou mi cizí,“ přibližuje natáčení šéfkuchař.
Zdá se, že si Šéf s bratry docela rozumí...
Nejlepší hlášky podle Petra Jaroše
Na webu www.jaros.in si jeho autor Petr Jaroš schovává dle svého mínění nejlepší Pohlreichovy hlášky. Má je seřazené historicky, od první řady pořadu. Připomeňme si je v naději, že ve čtvrté řadě jich opět přibude…
Příprava katova šlehu: „Kaťák v přímym přenosu, tohle zná víc lidí než Hradčany.“
„V tom je brambor asi tolik jako rychlosti v cikánským kolotoči.“
„Do psích pochev urousanejch!“
Servírované jídlo mělo název Bábin vrch a Zdeněk Pohlreich ho okomentoval slovy: „Z tohohle vrchu mám chuť vrhnout. To se má jmenovat s h a ne s ch.“
Hodnocení úrovně stravovacího zařízení: „Tohle je na sjezd trabantistů, tak maximálně.“
„Když určujete ceny, tak se chováte jak vožralý milionáři: 65 %, 10 %, meníčko za sto deset, pštrosa, video voe, pí*u voe…“
„Tak vy si vozíte prdel v BMW a voni nemaj kde chladit věci, jo? Voe… Hele, model českýho restauratéra. Postav se, my se tě natočíme, voe, takhle pěkně.“
„Čumí jak Bulhar do mlátičky.“
„Kouká na mě jak pětikilovej datel, já bych ho praštil tou lyží…“ (restaurace měla dekoraci jako Ski muzeum v Harrachově, u stropu byla zavěšena spousta lyží)
Komentář k minutce kombinující neslučitelné - smažené klobásy a jablka: „Tohle kdybych sněd celý, tak se mi budou zejtra u prdele rojit včely.“
O hutné (a nepříliš chutné) sýrové krustě na pečeném lososu: „Když si to dáš dvakrát, tak si z toho můžeš spíchnout slipy.“
„Tady kdyby kandidoval do parlamentu smaženej řízek, tak má devadesát procent.“
„Mám hrb jak mandolínu…“
„O tom radši nebudu mluvit, bych si nerad získal imidž sprosťáka.“
„Venku je zima, že by tam nastyd i lední medvěd.“
„Žádná prasečí chřipka, touhle zemí se šíří gastrovirus a všichni čekaj, že přijde ňákej doktor Damdydam…“
„Já jsem ukecanej, že bych mohl mluvit na sjezdu porodních asistentek.“
Reakce na neschopné kuchaře: „Kdybych si místo vás pořídil metr pařezu, tak jsem se aspoň vohřál.“
„Tohle už necháme, abysme měli lepší záběry a já si asi půjdu na záchod pohladit břicho teplou lžící.“
„Tady je takovej bordel, že se mlží i čočka u kamery.“
„Co to je…? Přefiltrovanej lak na rakve?“
„Ke každýmu meníčku bych udělal bonus - dal bych tam gastrogel a živočišný uhlí zdarma.“
O nevalném aroma v kuchyni: „Tady je teda vzduch jak v poklopci.“
„Nebejt toho natáčení, tak bych se z toho poblil.“
O nedopečeném kuřecím stejku: „To je kuřecí sushi…“
O laxním přístupu kuchařů: „Vy to děláte jak vožralý milionáři…“
O přesoleném jídle: „Váš kuchař má rád sůl, asi bydlí ve Slanym.“
O připálených těstovinách: „Tady zpívá Petr Spálený.“
„Já vás hledám na Slepý koleji a vy ste v pr*eli.“
O mladém, zato však nadmíru sebevědomém kuchaři, který na účasti v pořadu Ano, šéfe! postavil propagaci svého nového podniku: „Tady je vyfocenej v Kosmonosích v zatáčce nadživotní Vedral.“
„Von se tady nechá vyfotit a támhle vaří kuřecí řízky s kyselou vokurkou.“
„Ten pán, co je tady všude na těch fotkách, to je ňáká turistická atrakce?“
„Ty to tam sypeš jak Babica…“
„Já tam na něj vlítnu, že se bude divit i nohama.“
„Das ist eine gute tschechische Schlichte!“
„K pozici šéfkuchaře přišel jako nedoslýchavej k violoncellu.“
„To by bylo facek jak v Národním divadle potlesku.“ …kdyby si snad někdo Zdeňkovi dovolil mluvit do toho, jak má vařit ve vlastní kuchyni.
Odpověď kuchaři, který se hájil obehranou hláškou, že si za svým výkonem stojí: „Soudruzi v NDR si taky stáli za trabantem a jak to dopadlo?“
„Já v kuchyni neznám bratra. Míval jsem to tak, že v posteli ani sestru…“
„Hospodo, roztočte pípy! Strejda přijel.“
Reakce na uklouznuvšího kameramana: „Blíží se podzim, začínají padat kameramani.“
„Tohle pamatuje Žižku, když měl ještě vobě voči.“
„Čas prchá jak splašená mrcha.“
„Je to snadný, akorát si to člověk v tý svý opičí almárce (ťuká si na čelo) musí trochu dát do richtiku.“
„Ten je zblblej jak bába v turniketu…“
„Tohle by normálně zabilo orla v letu, voe.“
„Co je s tím řízkem? Ho chtěj přejet autem a nemůžou ho nastartovat.“
„Tady máme restauraci a lékárnu v jednom baráku. To je celkem praktická kombinace.“
„Se na mě koukáš jak kdybych vod tebe chtěl služební Rolls-Royce, ty vole…“
V restauraci U Rytíře, kde je jako dekorace vystavené brnění: „Tohle mi udělat číšník v kuchyni, tak ho voblíknu do toho brnění.“
„Pane kolego, spolupráce s váma je pro mě za odměnu. Mé srdce vzlétá jako sokol.“
„Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce sem viděl i stíhačku couvat, vole. Ale todleto sem teda ještě neviděl.“
O obřím stejku: „Tady někdo přejel na ulici slona... koloběžkou, ty vole.“
K servírce, která právě polila hosta: „Z toho si nic nedělej, ještě vosprchuješ lidí…“
„Tohle jsem neviděl v kuchyni, co jsem byl za socíku. To je zátiší s občanským průkazem.“
„Lhostejnost končí, dneska se nosí vášnivý zájem.“
O kuchaři: „Tenhle pán by potřeboval zapálit koudel u prdele, aby o tý práci začal trochu přemejšlet.“
O jídelním lístku v restauraci Nebe: „Jestli já přijdu do nebe a budu tam žrát kuřecí směs paní nadlesní, tak radši půjdu do pekla.“
„Tohle je zázemí standardní české restaurace – přípravy a omáčky do výše vzrostlého muže.“
O pomocném personálu: „Línej je jak vandrák po vobědě.“
„Vona taková dobře mířená facka je argument, s kterym nic nenaděláš.“
„Vypadám, že sem sem spadnul z měsíce?“
„To je jednoduchý jak žebřík.“
Povzdechnutí nad kuchařem popíjejícím pivo: „To je nátisk…“
„Asi si to pudu hodit namodro do průvanu.“
O personálu restaurace: „Ty jsou shnilý jak bedna shnilejch jablek. Ty jsou snad líný si zapálit i cigáro.“
„To musíte dát do lednice, jinak se vám z toho tady někdo posere do vejšky.“
Návrh na zužitkování potraviny s prošlou trvanlivostí: „Vemem to do chaty, budem tam nahatý, to je něco…“
O mladém nezkušeném kuchaři: „Je vykulenej jak žába před bouřkou.“
O tenkém plátku masa: „To je asi sluneční kotleta? Je skrz ní vidět až na sluníčko.“
„To bude taková bomba, že se z toho venku zastavěj bagry.“
„Stojím tady jak necky u půdy a nic, žádný vobdivný funění…“
Reakce na nezájem ze strany personálu: „Pro pány kuchaře se pro příště asi převlíknu za malý pívo.“
O jídle servírovaném v kotlíku zavěšeném na háčku: „Se to tady přede mnou houpe jak voslí penis.“
„Si pro něj nedoběhnu, jsem nevyhrál nohy v bingu.“
O pomalém číšníkovi: „Ten se tady táhne jak babí léto podzimem.“
„To je jednoduchý jak křišťálová studánka v lesích.“
„Ten vývar je silnej jak noha vod kulečníku.“
O opravdu malém biftečku na talíři: „To je ten bifťour?? Takovej malej měl už dávno spát…“
O zbytečné a velké obloze přes celý talíř: „To je jako když si stará bába nakydá na obličej deset kilo make-upu a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch a prošustrovanejch let.“
O personálu kouřícím na baru: „Ty tady hulej jak sádrovej ježek.“
O jídelním lístku: „To vypadá jak babiččino album.“
O hustotě polévky: „Kruci prdel, to je tlustý jak noha u prdele.“
O špatně uvařených nudlích: „To je suchý jak cesta.“
Reakce na tvrzení personálu, že si nemůžou pořídit myčku, dokud si na ní nevydělají: „Jsem profesionální řidič. Až si na to vydělám, tak si koupím auto.“
Odpověď mamince majitelky restaurace, která si postěžovala, že není zvyklá na takovéhle zacházení: „Tak to si koukejte rychle zvyknout matko, tady nejsme žádnej spací vagón!“
O konkurenční restauraci (spíš putyce): „Tam nepudem, tam jsou příbory na řetízku, a tak dále…“
„Copak jestli je to zdravý, na to lidi kašlou, lidi maj rádi, když je to hlavně dobrý, pak řešej až, jestli je to zdravý…“
„Salát je suchej jak dědečkův skalp.“
„Já tam vlítnu jak vandrák do putyky!“
„Já jsem za váma nepřijel na šicím stroji!“
„Ty si myslíš, že mě tady vysadil dědeček Automobil!?“
„Zkřížíme brambory s filckama a budou se škrábat samy.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Anička Vančová