To už je nenažranost: Církev dostane v restitucích miliardy, její organizace ale skuhrají, že mají málo od státu. Když jsme se začali ptát, zamkli na sedm západů

Foto: Facebook

Popisek: Ilustrační foto

O miliardách z restitucí církev nerada slyší. A ještě horší to je ve chvíli, kdy se chcete zeptat na to, proč církevní organizace pláčou, že nedostanou další peníze od státu na svou činnost. To si s námi církevní mluvčí sehráli rovnou přehazovanou. „Zkuste se, prosím, obrátit na mého kolegu z České biskupské konference Františka Jemelku,“ napsal KrajskýmListům.cz na dotaz mluvčí pražského arcibiskupství Aleš Pištora. Napsali jsme tedy Františku Jemelkovi, ten však dotaz po dvou dnech přepinknul zpátky: „Omlouvám se za nedorozumění. Je to věc, kterou je třeba nakonec opravdu řešit s kolegou Pištorou,“ napsal.

A Pištora konečně, po třech dnech ping pongu, odpověděl: „Základní obrysy hospodaření církví v nové situaci jsou někdy rozostřeny zapomínáním na to, že se církve vzdaly financování vlastního chodu ze strany státu,“ hájí Pištora za arcibiskupství pražské požadavky církví. „Církve nyní vytvářejí zdroje nejen pro svůj vlastní chod, ale také pro aktivity v oblastech, v nichž již 25 let pracují, jako jsou vzdělání (církevní školy), sociální či zdravotní pomoc doma i v zahraničí atd.,“ nechal se slyšet.

Spekulace o nenažranosti církve vyvolal server Lidovky.cz, který otiskl článek, kde neziskové organizace spadající pod církev v Ústeckém kraji kritizují krajskou dotační politiku. Kraj totiž snížil například Diecézní charitě Litoměřice dotace natolik, že bude muset propouštět zaměstnance a omezovat služby pro klienty. K čemu ale potřebuje církevní organizace další peníze od státu, když samy církve mají v rámci restitucí dostat miliardy? To se mnohým smrtelníkům nelíbí. Mluvčí litoměřické diecéze Jana Michálková nám předala vyjádření generálního vikáře litoměřické diecéze Stanislava Přibyla. A asi nás nemůže překvapit, že jeho vyjádření se příliš neliší od Pištorova.

Jediným poškozeným je znevýhodněný občan

„Charity v litoměřické diecézi, jejichž zřizovatelem je Biskupství litoměřické, slouží společnosti především v oblasti sociálních služeb. Dlužno podotknout, že jejich služba byla vždy ceněná, protože za minimálních nákladů dokázaly vykonat službu s velkou přidanou hodnotou. Tak drastické omezení finančních prostředků pro sociální služby realizované charitami (a dalšími neziskovými organizacemi) uvádí sociální služby do stavu, kdy jediným poškozeným a rukojmím je právě znevýhodněný občan,“ stěžuje si vikář a zároveň podotýká, že biskupství nemůže výpadek  financí z kraje na provoz charit sanovat vlastními prostředky. „Jednak proto, že takovými prostředky nedisponuje, jednak proto, že finance, které má k dispozici, nemohou být zkonzumovány v provozních výdajích, protože takové počínání by v budoucnosti znemožnilo církevním subjektům vykonávat svou činnost, která z velké části službou spoluobčanům bez rozdílů vyznání,“ uvádí vikář a pokračuje: „Církevní subjekty nedisponují veřejným rozpočtem, kdy přidělení částky je záležitostí hlasování, ale rozpočtem soukromým, kdy výnosy jsou generovány z vlastní hospodářské činnosti, která je teprve v začátcích,“ umí zdůvodnit vikář, proč peníze z restitucí nelze použít na charitu.

Pořád málo

„Sociální služby jsou naproti tomu financovány z veřejných rozpočtů, to znamená z prostředků získaných z daní všech občanů, z čehož vyplývá, že občan má právo na stejnou podporu bez ohledu na to, zda je mu poskytována služba v zařízení, které provozuje příspěvková organizace kraje či nezisková organizace zřízená jiným subjektem, a není tedy důvod rozlišovat podporu této činnosti podle toho, kdo ji vykonává,“ uzavřel vikář.

Římskokatolická církev, jejíž součástí diecézní charita je, by přitom měla v rámci restitucí získat cca 47 miliard korun. Navíc jim bude odblokován původní majetek a církve si tak s ním mohou libovolně nakládat. Ale je to, jak čteme výš, pořád málo.

Lidem se to nelíbí, církev hamouní

„Nelíbí se mi to. I z toho důvodu jsem přestala chodit do kostela. Nelíbí se mi rozpínavost církve a snaha zhamounit všechny peníze,“ řekla nám Marie Nováčková z Pardubic. „Církve by se měly hlavně naučit se svěřeným majetkem hospodařit, vždyť zanedlouho by měly být na církvi zcela nezávislé. A potom už budou fungovat stejně jako jiná občanská sdružení, s možností získat dotaci, ale rozhodně ne v takové výši, jak byly zvyklé, nebo s jakým právem jim náležela,“ rozčílila se Nováčková.

I přesto všechno vikář Přibyl doufá, že se situaci podaří ještě změnit. „A že v této oblasti bude možno působit v duchu kooperace mezi církevními subjekty a státní správou či samosprávou,“ uzavřel.

Vendula Kvochová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová