V Afghánistánu vůbec nemáme být, „je to k hovnu“. Bývalý český voják otevřeně promlouvá o poměrech

Foto: evropskehodnoty.cz

Popisek: Armáda, ilustrační foto

ROZHOVOR Budoucnost Ukrajiny je den ode dne nejasnější, situace ve východní části země je stále více nepřehledná. Města, ve kterých zuří boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými povstalci, se rychle vylidňují a začínají tak podle očitých svědků připomínat spíše města duchů. V mnohých lidech budí rozpaky i ruský humanitární konvoj. Muž, který před nedávnem opustil řady české armády – jedenadvacetiletý Tomáš Sobota, poskytl pro ParlamentníListy.cz exkluzivní rozhovor.

Stát se vojákem může být pro někoho splněným snem. Někteří tuto profesi vykonávají z přesvědčení, jiní jsou motivováni penězi. Vy jste vstoupil do české armády zhruba rok po dokončení středoškolského studia. Po jisté době jste však tuto profesi opustil. Co vás k tomu přimělo?

V armádě jsem byl rok a čtvrt. Po této době jsem odešel, protože mně to tam vůbec nesvědčilo. Byla to nuda, stereotyp. S tou profesí jsem se rozešel. Zjistil jsem, že se chci sám realizovat.

Proč jste tedy do řad Armády České republiky vůbec vstoupil? Kde jste sloužil?

Bral jsem to trochu jako takovou rodinnou tradici. Svoji roli hrálo i vlastenectví. Zlákalo mě také dobrodružství a takové ty věci. Převládala ale ta hrdost na svoji vlast. Na peníze jsem moc nehleděl. Vlastně mi to bylo jedno. Nutno říci, že z této stránky nelze armádě nic vytknout. Prostě je stálý plat. Sloužil jsem v Žatci na minometné rotě. Lidé tam nebyli špatní. Vyložený zmrd tam nikde nebyl. I když také jsem je tam potkal… To však byli lidé ze štábu. Nechtěli vás třeba vyloženě poškodit, ale vadilo mně to úřednické jednání jako: Teď nemám čas a podobně.

Jako voják jste chtěl takříkajíc sloužit vlasti. Někteří lidé však označují české vojáky za žoldáky, které nelze nazývat patrioty hájící na zahraničních misích zájmy našeho státu. Mise, jež čeští vojáci v současnosti podstupují, jsou v očích mnoha lidí i některých expertů zbytečností. Je například operace v Afghánistánu nutná?

V Afghánistánu vůbec nemáme být. Je to kravina. Myslím si, že je to k hovnu, protože z toho není žádný benefit. Na druhou stranu si myslím, že v armádě jsou lidé, obzvlášť ti mladší, kteří tam jdou spíše z nějakého hlubšího záměru. Třeba u nás ve výcvikáči… Ano, také se tam najdou lidé, kteří jsou vyučení jako automechanici či truhláři a koukají na nástupní plat, jenž mají v armádě vyšší, než jaký bývá v jejich oboru. Většina lidí tam však byla proto, že je to bavilo. Chtěli střílet, kempovat… Bavila je vojenská historie. K tomu byli někteří patrioti, kteří chodili na různé partyzánské pamětní pochody. Prostě lidé, kteří tím žijí. Musíš tím žít. Pokud tím nežiješ, tak jsi v prdeli.

Jinak čeští vojáci by se měli angažovat tam, kde z toho budeme něco mít. Jistou prestiž a tak. Byly by lepší Golany, kde bychom byli na očích a zároveň se tam nedějí takové sračky jako v Afghánistánu. Jistě, armáda nemá sedět na prdeli, ale na druhou stranu nevidím důvod, proč okupovat zemi, kde nás nechtějí. Něco jiného by byla humanitární mise v Africe. V Afghánistánu prostě nejde válčit. Jak můžete bojovat s lidmi, kteří jsou ochotni se někde odpálit? To nejde.

Nabízí se tak poměrně častá otázka, kterou si někteří čeští občané kladou - a to, zda by v případě ohrožení dokázala česká armáda ubránit naši zemi?

Rozhodně ne! Ne kvůli jednotlivým lidem, ale kvůli tomu počtu. Dvacet tisíc lidí? To je tak ubránit jedno okresní město. Třeba v roce 1938 - době mobilizace, jsme měli přes milion vojáků a i tak se říkalo, že je to na obranu země málo. Třeba si myslím, že bychom nemuseli být v NATO. Úplně nejlepší by bylo, kdybychom byli neutrální. Stačila by třeba jen kooperace v rámci Visegrádské čtyřky… K tomu by bylo dobré zajistit domobranu. Něco na způsob Švýcarska.

Jestli jsme teď proameričtí, tak se podívejme na to, jakou část našeho obchodu Spojené státy tvoří. Proti Rusku je to zanedbatelné.

Pořád je však česká diplomacie s protiruskou rétorikou umírněnější než třeba polská…

Poláci mají vyjebáno. Jistě, mají k armádě celkem vřelý vztah, což je hezké. Je to ale i tím, že tam statuje takový ten jejich šovinismus. Určitě nejeden člověk si tam vzpomněl na Katyň, to je jasné.

Teď už k situaci v zemi, jež nám není tolik vzdálená, a přesto si stěží dokážeme představit to, co se v ní doopravdy odehrává. Před několika dny jste Ukrajinu navštívil, konkrétně jste zavítal do Zakarpatské oblasti, jež byla kdysi součástí Československa. Jak se k válečnému konfliktu na východě země staví místní? Mají muži obavy, že budou muset posílit řady ukrajinské armády v boji proti proruským rebelům?

Co jsem se bavil s místními, tak ti říkali, že je můžou bez problémů naverbovat do armády. K vidění jsou tam i propagační plakátky, které vyzývají k tomu, aby se muži dali k armádě. Zrovna Užhorod je větší město, takže tam budou fungovat nějaká kasárna. No a nějaký organizátor lokální buňky Pravého sektoru je zároveň členem Československé obce legionářské. Takové dva v jednom, že? Co týká mladých lidí, ti jsou z té situace nadšení. Říkají: Konečně dáme tu Ukrajinu do pořádku! Ale pozor, do armády se jim nechce. Je to spíše takové rétorické nadšení. Takže padnout za Ukrajinu, to ne.

Nacionalismus je, jak známo, jistou, dá-li se to tak říci, devízou západní části Ukrajiny, což vaše slova potvrzují. Nejsou už však místní obyvatelé z neustálých bojů a strachu o své blízké unaveni?

Ano, také. Potkal jsem tam několik skupin lidí. První byla banda mladých kluků do třiceti let, kteří, jak jsem již zmínil, byli nadšení, čemuž se nedivím. My ve střední Evropě nadáváme na korupci, ale oproti tomu, co tam mají oni, je to pořád super. Myslí si, že tím, že vstoupí do Evropské unie a se všemi si plácnou na všechno, že je tím zachráníme. Dokonce tam vykřikovali: Poláci nás konečně přijedou zachránit! Ze starších lidí jsem tam poznal třeba bývalého asistenta trenéra Spartaku Moskva, který později trénoval Levski Sofia a nyní trénuje místní užhorodský tým. To jsou zase lidé, jež jsou na tom dobře finančně. Nadávali třeba na Putina, že se jim nelíbí takové ty ruské ideje, ale válku v Donbasu považují za hloupost, kde se bijí lidé z jednoho národa mezi sebou. Nejsou proti Rusku etnicky. Žádní přehnaní rusofobové jako my.

Nutno však podotknout, že protiruská propaganda ukrajinských médií je docela intenzivní. Za to by se nestyděl ani Goebbels.

Přestože se někteří lidé z východu země nehodlají svých domovů jen tak vzdát, valná část tamního obyvatelstva svá obydlí opouští. Nezaregistroval jste třeba, že by se tito lidé stěhovali na západ Ukrajiny nebo až do Zakarpatí?

Narazil jsem na lidi z Charkova. Ti nevěděli, zda se mají vůbec vracet domů. Oni odjeli do Užhorodu na dovolenou. Zaslechl jsem, že příznivci Pravého sektoru hledají v ulicích Charkova odpůrce ukrajinského ultranacionalismu a vyřizují si to s nimi. Ti lidé z toho byli opravdu špatní. Jako by se ocitli v naprosto beznadějné situaci. Kdo by se vlastně chtěl vracet domů, když ví, co se tam děje? V této oblasti už lidé očekávají příjezd Putina, protože by to mohla být taková záminka, že by se tomu vůbec nedivili. Ti, co jsem potkal, mají děti a geopolitickou situaci moc neřeší. Chtěli se vrátit domů, kde panuje klid a pohoda. Byli z toho však naprosto frustrovaní.

Nadějí má být pro Ukrajince prezident Porošenko. Situace se ale, jak vidno, nijak nezklidňuje, napětí naopak roste. Zvýšení životní úrovně místních obyvatel je v nedohlednu. Jak místní nahlížejí na současnou vládní garnituru?

Nadávají na tu předchozí stejně tak jako na tu současnou. Třeba Tymošenko je podle nich svině, stejně tak exprezident Janukovyč. Že by však byli z Porošenka nějak odvaření, to ne. Nevím, zda to česká média zaznamenala, ale v Kyjevě se nedávno odehrál třetí Majdan. Policie to však rozehnala. Tentokrát tam lidé protestovali proti současné vládě. Mluvčí protestujících byl evidentně připitý. Přirovnal bych část ukrajinských obyvatel k husitům, kteří byli tak dlouho ve válce, že když v podstatě vyhráli, tak už se nechtěli vrátit do normálního života. Chtěli dělat pořád bordel, drancovat… Je to skupina lidí, která si zřejmě zvykla na jistou pozornost médií a myslí si, že si cokoliv vybuzerujou. Ale jinak… Vlastně v Zakarpatí to už pořádně ani neřeší. Zejména tedy ti starší. Chtějí už klid, normálně zase fungovat. Víte, ti prozápadně smýšlející lidé si neuvědomují, že když tam přijede Západ, že to budou gauneři na druhou. Zprivatizují jim tam firmy. Na lokální produkty jim tam Evropská unie navalí všelijaká omezení. Stejně nic nevyvezou.

Na každém kroku v Užhorodě jsou malinkaté banky. Dále třeba zelinářství. Nějaký důchodce si tam dá houby, prodává je a žádné povolení nepotřebuje. Hotelové služby, stravování… Všechno na vyšší úrovni než tady. Nezaznamenal jsem žádný velký úpadek. Nikde žádné milice, nic takového. Jen na nádraží byly hlídky, ale to kvůli nepřizpůsobivým. Užhorodské nádraží je mnohem bezpečnější než třeba plzeňské. Také nemohu říci, že jsou místní nějací agresivní fašisté, to ne. Vlastenci, jak už jsem také zmínil, jsou, ale také jsou velice přátelští a laskaví. Mimochodem, když už tam někdo pořádně chlastá, tak první ligu se vším všudy.

Václav Fiala

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na

Vložil: Anička Vančová