Račokův blog: Sdělovací prostředky a padesátá léta

Nejdříve jsem nechtěl na toto psát ne dříve, než před samotným vynesením rozsudku. Bylo to z důvodů, že odmítám jakékoliv přímé a nepřímé snahy, které by měly ovlivnit soudní senát na rozdíl od všech těch novinářů, kteří vlastně ani nejsou novináři, neb etika novinářů ve vyspělých zemích by jim přinejmenším takovéto chování nedovolila a sama vyspělá demokratická společnost by jim doporučila opisovat tak maximálně jízdní řády.

Co chci vlastně svým čtenářům říci. Všichni víme, jak to bylo v padesátých létech minulého století s politickými odpůrci tehdejšího režimu. Všichni víme na základě popisu historických událostí, jak byl manipulován soudní proces Dr. Milady Horákové. Byli to těžká léta pro všechny, kdo milovali svou rodnou zem, kdo chtěli budovat demokratickou a spravedlivou společnost. Píši o tom s úplnou vážností, a jako jedinec, který v mnohém tento útlak prožil. Ale to již mí čtenáři o mně vědí. Ať to byl moment, kdy mne maminka v první třídě v roce 1964 přihlásila na katechismus katolického náboženství, jako volitelný předmět. Od pana faráře jsem dostal bibli a křížek. Večer přišli koženokabátnící řekli mamince, že mne buď dá do jisker, anebo že mne dají na převýchovu do dětského domova. Druhý den mi dali šátek na krk.

Těch těžkých chvil bylo mnoho, a nechci je zde popisovat. Snad jenom tyto dvě. V roce 1967 přišli koženokabátnící a řekli mamince, že buď se s tátou rozvede, anebo nás dají na převýchovu. Tatínek vstal od stolu, pohladil nás, a řekl mamince, že nás má rád, a že se rozvedou. V roce 1968 si přijeli pro otce a v roce 1969 nám přivezli úmrtní list s tím, že se nesmíme zajímat o to, na co otec zemřel, a kde je pochován. Jinak by maminku zavřeli a nás poslali na převýchovu. Pár těchto epizod ze svého života uvádím proto, že mám obavu o naší demokracii. Mám obavu, aby se lidé opět nenechali manipulovat do hry kmotrů tak, že se opět začnou ztrácet veřejné prostředky, že se opět budou přidělovat mnoha milionové zakázky bez výběrových řízení, že za pár let zjistíme, že tato zem nebyla okradena o jeden a půl biliónů korun, ale o tři bilióny. To ale již nebude Česká republika, ale pouze budeme jakousi kolonií, anebo provincii těch kmotrů, kteří tu pravdu, chtějí za každou cenu zabít, zašlapat do země. Píši o tom, jak v době procesu Dr. Milady Horákové se sdělovací prostředky předháněli ve svých úsudcích, jak burcovali veřejné myšlení lidí, jak veřejně Dr. Miladu Horákovou popravovali, jak jí označovali za zlo naší země, jak jí předváděli veřejnosti v těch nejhorších a odpudivějších možných pohledech. Jak veřejnosti předkládali stoprocentní důkazy o její vině, o zradě. Jak předkládali veřejné průzkumy:

Jde o to, jaký vzorek byl k tomu použit, jak byly položeny otázky. On se dá totiž průzkum velice dobře připravit tak, aby výsledek byl jasný již předem. Je smutné, že vzorek 700 tazatelů se zveřejňuje jako objektivní. Pokud by se jednalo o vzorek 10 000 tazatelů, to již by se dalo říci, že je více pravděpodobný. Tato manipulace má posloužit zejména těmto cílům:

1. Jednak nepřímo ovlivnit výsledek rozhodovacího procesu.

2. Jednak velmi silně a emotivně provést mediální masáž veřejnosti, a tím zpochybnit politický a veřejný program Věcí veřejných.

3. Pomocí osvědčené metody likvidací politického protivníka za použití sdělovacích prostředků takto zlikvidovat Věci veřejné, bez možnosti a rovnosti se veřejně obhájit. Tzv. Göblosova taktika propagandy a politického boje.

Musím si zákonitě položit otázku, kde jsou kauzy, které tuto zem připravili o stovky miliard korun z veřejných financí. Kde jsou ti, což toto zapříčinili, a proč nestojí před spravedlností, tak jako Vít Bárta. To není obhajoba Věcí veřejných, to je varování pro naši zem, její lid, pro národy Čechů – Slezanů – Moravanů.

Přeci musíme všichni vidět, vnímat, že Věci veřejné nemají s devastací naší veřejné a státní správy vůbec nic společného a se vším tím, co zde za posledních dvacet let událo. Že nejsou napojení na žádný kmotrovský kartel, tuneláře a zloděje, kteří drancují naši zem, a svými mocenskými tahy, jí pomalu přivádějí do bankrotu.

Přeci musíme vidět, jak sdělovací prostředky tlučou do Věcí veřejných, jak je ubíjejí, jak jim vyhlašují hon na čarodějnice, jak je lynčují. Jenom ten, kdo nechce vidět, slyšet, nedokáže slyšet a vidět skutečnou pravdu.

A tak se ptám naší země, naší vlasti, ptám se svých čtenářů, na které jsem pyšný, protože mi pomáhají psát a ztvárňovat mé myšlenky, touhy a ukládat je do těchto řádků. Tak se ptám, kde jsou kauzy Promopro, Gripeny, Pandury, Padáky a další.

Proč Vít Bárta a Věci veřejné jsou neustále pranýřovaný a lidem je vnucován názor, že nejde o politickou stranu, subjekt, ale o firmu. Vždyť je to hloupost. Věci veřejné dnes mají vybudovaný centrální systém, krajské rady, a regionální kluby. Strana je tvrdě decentralizovaná, a vše probíhá od spodu na bázi demokratických principů.

Nezapomínejme, jak to bylo na MD, nezapomínejme, jak to bylo na ministerstvu vnitra.

Ptám se, jak dopadne těch dvanáct miliard ve Švýcarsku. Ptám se, zda je porovnatelné, kdy Vít Bárta ze svých soukromých a řádně zdaněných peněz, o své svobodné vůli se rozhodne je někomu darovat, půjčit. Zda částka těchto údajných pětiset tisíc korun, ať již daných jako dar, odměna, anebo půjčka se dá srovnat s oněm rozkradeným jeden a půl billonem českých korun, tedy finančními prostředky nás všech.

Ptám se, kdo jsou všichni ti, co jsou ochotni bez mrknutí oka, připravit naší zem o nezávislost, svobodu. Jaké mají zájmy. Kde jsou naše tradice, odkazy Českých králů, Chodů, Komenského, Mistra Jana Husa, a dalších vlastenců dob bývalých i přítomných,našich prezidentů T. G. Masaryka a Beneše.

Věřím, že nakonec se prokáže komplot těch, co chtěli zlikvidovat Věci veřejné, kdo chtěli zabránit očistě nad správou naší země tak, aby již nebyla ožebračována, likvidována kmotrovským kartelem a zbavována cíleně nezávislosti, svobody a svrchovanosti.

Věřím, že se v naší zemi najde novinář, který bude psát pravdu, hájit pravdu.

Věřím, že národy Čechů – Slezanů – Moravanů jsou natolik moudří, že prozřou a odhalí lež, klam a faleš, od upřímné snahy hájit zájmy této země, jejich národů, jejich tradice a nezávislost.

(zdroj: Ladislav Račok, blog)