Račokův blog: Kalouskův ďábelský tanec s demokracií

Je příznačné to co se dnes děje, anebo dělo v posledních několika měsíců nazpět. Ale to již přeci víme, že premiér, který byl silný se svými 118 hlasy, je dnes zároveň nejslabším premiérem všech novodobých dějin, a to zajisté pro samotnou ODS není nijak povzbudivé.

Ale nepředcházejme, a co vlastě tomu předcházelo?

O panu ministru Kalouskovi toho již samozřejmě bylo napsáno mnoho, a není zapotřebí o tom již psát opět. Pokud to nikdo nezaregistroval, tak Kalousek je sólista. A velmi tvrdý virtuos v politické mašinérii. Zde se ale již nedá hovořit o tvrdých loktech, a hroší kůži, a o tom, že je bez srdce.

Tak kde jsme to vlastně skončili. Bylo to v letech nedávných, kdy vznikala koalice, která chtěla změnit pořádky – nazvala se Trojkoalice. Probíhala složitá jednání, tak jak je obvyklé, kde každý chtěl pro svou stranu v koalici získat tu nejlepší pozici pro parlamentní volby. Po uzavření smluv, několika málo hodin před volbami potápí Kalousek Trojkoaliční partnery a celé dohody tak, že se Trojkoalice okamžitě rozpadá, strany jsou silně otřeseny a na pokraji zániku, a Kalousek opět závratnou rychlostí nabírá sílu. V té době byl činovníkem KDU-ČSL.

Tak se vlastně dostáváme do dnešní doby. Po parlamentních volbách se zdá, že vše dopadlo nakonec tak, jak mělo. Zvítězila pravice a premiér má 118 hlasů. Nejsilnější mandát v novodobé historii. To ovšem není dobré pro Kalouska. Tak spouští svůj ďábelský tanec s demokracií a začne jednoho s koaličních partnerů mediálně zesměšňovat, ponižovat, začne přesvědčovat politické okolí a nejsilnějšího partnera ODS o morální zkaženosti, nepřizpůsobivosti, nečitelnosti, nekompetentnosti, nestálosti a nevím co vše jiného. A tak dlouho útočí, až nakonec premiér přestává vnímat podstatu těchto snah, která má za jediný cíl, oslabit sílu ODS, a zatlačit je do kouta tak, aby mocenské ambice Kalouska se dostali vysoko na výsluní této země. Nakonec se to i stalo, nejmenší koaliční partner byl v podstatě zlikvidován, byl kriminalizován. Byl neustále a opakovaně předkládán takový obraz o Věcech veřejných Kalouskem, až jej začali přebírat i samotní činovníci ODS. Aby vláda nepadla, byl připraven plán na rozkol Věcí veřejných tak, že podstatná část, která zaručí fungování vlády, se od Věcí veřejných odtrhne a jako samostatný blok zaručí fungování vlády. Nebudu se zde zamýšlet nad tím, jestli je to ústavní, demokratické, neboť nově vzniklý koaliční partner nevzešel s demokratických voleb, ale to všichni víme. Co je ovšem k nepřehlédnutí, je nástup a silný tah na ODS od Kalouska, který se nakonec tak jako vždy i v nedávné minulosti projevil opět svými touhami a mocenskými ambicemi.

A tak v uměle vyvolaných konfliktech k likvidaci jednoho politického partnera se zapomnělo na mnohé, jako bychom v České republice měli dostatek finančních zdrojů, jako by nás netížila nezaměstnanost, chudoba, metyl, korupční kauzy.

A tak ve víru těchto událostí se mistr Kalousek opět schoval za plášť demokracie a mne si ruce, jak se mu opět podařil Ďábelský tanec s demokracií.

Takže výsledkem těchto snah je likvidace nejenom moderní demokratické strany, jakou bezesporu na středopravicové úrovni jsou Věci veřejné, ale nakonec ve svém Ďábelském tanci porazil i velkého soka jako je ODS.

Co říci závěrem:

Naše mladá demokracie dostala opět silnou ránu. Ale tak jako pevně věřím, že se Věci veřejné postaví na zdravé a silné politické nohy jako moderní středopravicová strana, tak věřím, že i sama ODS tento Kalouskův ďábelský tanec s demokracií prohlédne a dokáže se podívat do zrcadla pravdy. Nakonec z toho bude poučení pro demokracii samotnou. Že není nic podstatnějšího než naplnit u veřejné politické práce na jakémkoliv postu, že je to služba zemi, služba občanům této země za určitou a stanovenou finanční odměnu, a že za tuto službu nemohu chtít více, než je stanoveno zákonem. Že s dinosaury se prostě demokracie nedá dělat, a již vůbec ne ve vládě, v parlamentu pro obecné blaho této země a jejího lidu. Že prostě a logicky z toho vyplývající je, že příští parlamentní volby nemusí, pro demokracii dopadnou špatně, tak jako dopadli krajské volby. Ale pak to znamená silnou sebereflexi ODS, že i ten zdánlivě nejmenší hráč, je hráčem v mém týmu, v týmu demokracie a musí mít stejnou úctu, stejné uznání, a jako tým demokracie, musí jednat společně, hrát jedním směrem, a jedním tahem, jeden druhého bránit na hřišti, kterému se říká Česká republika, neboť soupeř není slabý, hloupý, ale ten nestojí o demokracii jako takovou.

Tou zásadní otázkou zůstane, zda ten nejmenší hráč bojující za demokracii, ať již nese jakékoliv barvy, bude chtít jít do takového týmu, kde je nakonec vždy pošlapán, zneuctěn, degradován. Ale bez toho nejmenší toho prostě v našem parlamentním systému nepůjde, a tak bude muset ODS dokázat, že nadřazenosti, dinosaurů, lobbistických zájmů, kmotrů se jednou a provždy vzdala.

Protože demokracie za to stojí, je krásná, půvabná a svobodná.

(zdroj: Ladislav Račok, blog)