Je mi trapně, je mi trapně, je mi trapně. Komentář Štěpána Chába

Foto: Štěpán Cháb (jako v textu)

Popisek: Stav střechy z pohledu zevnitř (k fotkám - vypadají děsivě. V tomhle nežijeme. To jsou dvě nejvíc postižené místnosti, tam, kde jsou děti, tam to vypadá v rámci možností civilizovaně)

Nikdy jsem k tomu nepřistoupil sám ze svého popudu. Je to nedůstojné, nechutné, odpudivé. Ale člověk míní, pánbu mění. A tak jsem tu.

Dovolím si vyhlásit sbírku sám na sebe. Důstojnost zahazuju do pangejtu. Pangejt pak přeházím lopatou plnou třísek do septiku.

Padá nám dům na hlavu. Ve střeše to loni začalo podivně lupat, jako kdyby se chystala nás přikrýt víc, než je po ní žádáno.

Pořídili jsme si před asi osmi lety starý, opuštěný dům v pohraničí. Byla to ta nejlevnější možná cesta, jak bydlet. Bydlet v podnájmu bylo dražší. Spoustu jsme toho opravili svépomocí, tohle už nedám.

Předkreslím situaci.

Jsem samojediným živitelem rozsáhlé rodiny.

Má paní má diagnostikovanou schizofrenii. Moji dva synáčci také. Na výdělečnou práci jsou nepoužitelní. K tomu mám další dva malé synky, kteří jeví známky šikovnosti, talentu, ale posílejte jedenáctiletého do práce. To se nehodí. Byly by řeči, znáte to. Mám je nezřízeně rád, co s nimi mám dělat jiného, než se kolem nich strhnout a budovat jim bezpečný koutek lásky a bezpečí.

Jako jediný živitel utáhnu chod domácnosti. Hezky na štorc, týden před výplatou je to u nás… no, jako týden před výplatou.

Zkusil jsem po covidu spořit ve stavebním spoření. Pak přišel Fiala a uspořené mi požrala inflace.

Zkoušel jsem pochopit obchodování na burze, ale po dvoudenním bolehlavu nad tím nesmyslným hazardem jsem to radši vzdal. Později jsem k tomu zkusil zlanařit umělou inteligenci, ale mile, jak to tak umí, mi vysvětlila, že je to proti zákonu.

No, tak jsem si loni dvakrát koupil jeden sloupek ve Sportce, že když nic jiného, tak nám pánbu nadělí aspoň touhle cestou. Vyhrál jsem osmnáct korun. Což potěší, ale nevytrhne.

S velký sebezapřením jsem se začal pídit i po dotačních programech Oprav dům po babičce nebo Nová zelená úsporám. Bylo mi vysvětleno, že dotace jsou jen na zateplení, nikoliv na opravy. Snad by se ten program měl přejmenovat na příhodnější Zatepli dům po babičce.

A tady pak přijde ústřední bod obžaloby.

Poslední půlrok při poklepávání nohou do rytmu lupání ve střeše si tak přemýšlím nad tím, že se na tu střechu zadlužím.

Proč ne, dělá to tak kdekdo a dá se to přežít.

No, a tady je moje osobní největší obava. Jsem prostě chabrus. Banka by mi půjčila, to beze všeho (neví o mé diagnóze). Ale splatím to? Nenechám osiřelou rodinu pod neuvěřitelně těžkým břemenem nesplacené půjčky?

Ve třiceti první infarkt, teď už jsem na čísle osm. Po tatíčkovi poděděné prokletí. Před dvěma roky mi dělali bypass, doktor říkal – teď byste měl mít tak deset let pokoj. Klid byl, skoro dva roky. Tři dny před nedávnými Vánocemi jsem si večer lehl do postele a začal návrat do krajin infarktu. Bez varování, bez předchozí námahy, která by ho vyvolala. Prostě jsem si lehnul a bum, byl tam a bušil na moje vyvalené oči. A protože jsem dětem nechtěl kazit Vánoce, prostě jsem ho vyseděl / vyležel. Trvalo to asi čtyři hodiny, pak to přešlo. Já vím, logiku v tom nehledat, není tam. Kdybych zahučel, asi dětem zkazím víc než jen Vánoce.

A uvádí mě až do panického transu, že těch sedm let splátek, které bych měl u banky, prostě nestihnu, zahučím a nechám děti napospas exekutorům. Můj tatíček zahučel ve 49 letech. A to měl ty infarkty jen tři. První také ve třiceti.

Uvědomuju si tu neskutečnou drzost, obludnou drzost, zneužití vlastního postavení. Není to sbírka ušlechtilá, na nějaké trpící, prostě je to sbírka na mou neschopnost stát se milionářem a mít na opravu střechy. Částečných úvazků mám pět, dřu jak mezek, ale na našetření není kde brát. A já tu sedím, přemýšlím nad šestým úvazkem, který už ale (nejen) časově nezvládnu, ve střeše lupe a nevím co jiného s tím.

Och, to je ostudné. Jdu chodit kanálem, když kanály začaly svůj marš nedůstojnosti pochodovat ve mně.

Je mi stydno? Je. Strašně.

Zde je číslo účtu, kde mi můžete projevit soustrast nad ztrátou důstojnosti: 670100-2210715759/6210.

Děkuji. Jdu hledat dekl od kanálu, do kterého bych zalezl.

Vložil: Štěpán Cháb