Jak si vychováváme budoucí víly zubničky v obráceném gardu

Foto: Se svolením Ústeckého kraje

Popisek: Výsledné práce

DOBRÉ ZPRÁVY: V sále Vyšší odborné školy zdravotnické to zavání chemií, soustředěním a lehkou nervozitou. Na stolech neleží nic menšího než budoucnost lidského úsměvu. Alespoň tu jeho voskovou a kreslenou podobu. Konal se zde totiž již 9. ročník mezinárodní soutěže „Ústecký Dent“, kde budoucí zubní technici dokazují, že jejich ruka musí být jistá a oko přesné.

„Chtěla bych poděkovat všem, kteří se vydali do Ústí nad Labem za soutěží, která má v republice věhlas,“ pronesla na slavnostním zakončení Jindra Zalabáková, 1. náměstkyně pro oblast školství, a dodala s vírou v hlase: „Pevně věřím, že po absolvování školy většina z vás najde uplatnění v oboru.“ Z jejího projevu tak čišela naděje, že tyto šikovné ruce neodejdou brzy k administrativě nebo do zahraničí.

Soutěžící zápolili ve dvou disciplínách: kresbě a voskové modelaci. Jejich úkolem bylo co nejvěrněji napodobit digitální předlohu. Jinými slovy, měli vyloudit z kusu vosku a listu papíru dokonalý zub, jako by jej vymodelovala sama příroda – ovšem ta velmi pedantská a precizní.

Při pohledu na tu snahu člověka neopustí myšlenka na génia Járu Cimrmana a jeho úvahy o dentální profesi. Jak sám trefně poznamenal: „Zuby, pohroma huby.“ A v jiné chvíli, s typickou filozofickou hloubkou, se pak ptal, zda se chybující Stvořitel zamýšlel do důsledků, když tvořil zuby napojené na nervový aparát. Proč prostě místo takového zrádného aparátu nestvořil radši zuby dorůstající jako paznehty. Soutěž v Ústí tak možná byla malou satisfakcí za tento Stvořitelův omyl – zde se totiž tvoří náhrady, které (doufejme) bolet nebudou. Ani se nebudou rozpouštět, jako Cimrmanovy sádrové odlitky, kterými okrášlil ústa zaměstnanců C.K. železnice u příležitosti výletu císaře pána.

Letošní ročník ovládla Tereza Trčková z pražské VOŠZ a SZŠ Praha 1, která s sebou táhla i celou svou alma mater na první místo v hodnocení škol. Hostitelé z Ústí nad Labem si odnesli solidní druhé místo, čímž potvrdili, že na severu Čech se o chrup umí nejen pečovat, ale i uměle stvořit.

Všichni odcházeli s propagačními materiály sponzorů a vítězové s hodnotnými cenami. A nad sálem tak visela nejen vůně vosku, ale i příslib, že snad jednou přestane platit Cimrmanova teze o bolestivé chybě v projektu lidského chrupu. Nebo alespoň, že bude dostatek šikovných lidí, kteří ji budou umět napravit.

Vložil: Kamil Fára