Místo uvítacího drinku by na ubohé netopýry spadla futra

Foto: Se svolením Lesy ČR

Popisek: Opravený vchod do štoly

DOBRÉ ZPRÁVY: Nekonečné čekání na stavební povolení, nekvalitní materiál a hrozba zřícení. I tak mohl vypadat neveselý konec jedné z nejvyhlášenějších nemovitostí v Lužických horách. Naštěstí pro své nájemníky – místní netopýří elitu – prošla štola u Jiřetína pod Jedlovou citlivou rekonstrukcí. Správcovská firma Lesy ČR společně s developery z Českého svazu ochránců přírody z Varnsdorfu zde dokončila záchranné práce na vchodovém portálu, který byl v havarijním stavu.

Vchod štoly byl na spadnutí. A to doslova. Představte si, že byste šli na zimní návštěvu za svými přáteli a místo uvítacího drinku by na vás spadla futra ve vchodu. Investorům se podařilo skloubit bezpečnost a ochranu přírody s noblesou. Místo suti nyní stojí stabilní kamenná zídka opatřená stylovou kovanou mříží. Ta je navržena tak, aby ji proletěl každý netopýr, ale zároveň odradila nezvané dvounohé návštěvníky, kteří by mohli narušit důstojné zimování.

„Potřebují klid, stabilní mikroklima a bezpečný úkryt. Díky opravenému portálu a mříži budou mít vše potřebné, a přitom zůstane štola přístupná pro odborný monitoring,“ řekl Jakub Juda z ČSOP. Nové sídlo tak splní přísné nároky na zimní spánek, během kterého se tělesná teplota netopýrů pohybuje jen pár stupňů nad teplotou okolí a tep se zpomalí z 400 na 10 úderů za minutu. Představte si, že by vás někdo budil uprostřed takovéhle spánkové dovolené. Právě proto je mříž a klid tak důležité.

A kdo že jsou tito nároční nájemníci? Nejsou to jen tak nějací podnájemníci. Jsou to potomci druhu, který na Zemi úspěšně přežívá již 60 milionů let. Pamatují tedy doby, kdy po zemi chodili tyranosauři a největší hrozbou nebylo auto, ale hladový pterodaktyl. Za tu dobu si osvojili pár velmi efektivních triků.

Třeba to, že létají pomocí rukou. Jejich křídlo je vlastně blána napnutá mezi extrémně prodlouženými prsty. Při pohledu na ně si tedy můžete říct: „Hele, létající ruka.“ A aby se v naprosté tmě, kam světlo nedosáhlo ani za dob dinosaurů, netloukli do stěn, používají svůj dokonalý sonar – echolokaci. Vysílají zvuky, které lidské ucho neslyší, a z jejich ozvěny si v mozku sestaví dokonalý 3D model okolí. Je to, jako kdyby neustále chrochtali do tmy a z chrochtání poznali, kde je překážka a kde večeře v podobě chutné můry.

S celosvětovou populací přes 1250 druhů jsou netopýři druhově druhou nejpočetnější skupinou savců hned po hlodavcích. Najdeme mezi nimi obry i drobečky. Tím nejmenším je asijský netopýrek thajský, který se vejde do kávové lžičky a váží jako těžší bonbón. A pozor, v Evropě jsou nejbližšími příbuznými netopýrů ježci. Představte si tedy ježka, který místo toho, aby se kutálel v listí, létá vzduchem a loví hmyz. Dává to určitou logiku, že, taková létající koule plná bodlin?

Bohužel, i přes svou úžasnost a schopnost přežít dinosaury jsou dnes téměř všechny naše druhy netopýrů ohroženy vyhynutím. Ztráta úkrytů a neklid v zimovištích jsou jejich hlavními nepřáteli. Proto je každá opravená štola, jako ta jiřetínská, malým vítězstvím. Není to jen o záchraně zdiva, ale o zachování živoucí fosílie, která nám tu létá nad hlavami a tiše, ultrazvukově, připomíná dávnou historii naší planety.

Vložil: Kamil Fára