Život s bezdomovcem. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Bezdomovec z Pixabaye

Na jaře jsme si u nás ubytovali bezdomovce. Netřeba si rovnou představovat pražské bezdomovce, kterým ta asociálnost kouká z oka. Jiného. Takového na začátku cesty.

Jen jsme viděli, že jeden mladý kluk (23 let) se potuluje po venku, přespává ve spacáku po lesích a zastávkách. Moji starší synáčci se s ním skamarádili a tak se k nám dostaly i podrobnosti. Dluh na pojistném, dluh u telefonního operátora. Netušil kolik, ale hodně. Jednu dobu upadl do závislosti na pervitinu, pak přesedlal na alkohol. Protloukal se šeredně, kradl z hladu v krámech. Kluk to je jinak příjemný, hodný, milý, pracovitý.

Impulzem pro „adoptování“ byl incident, kdy dostal ten náš bezdomovec od jiných kumpánů přes držku, sebrali mu spacák a zničili všechen jeho majetek, co si tahal v batohu. I sedli jsme si s mou moudrou a krásnou paní a řekli si – přece to tak nenecháme. Když ho synáčci dotáhli, vzali jsme si ho stranou a nabídli mu pokoj s postelí, pravidelné jídlo, teplo, vodu, klid. Co za to? Nic. Jen se hoď do pořádku. Sprav se, neskonči jako zoufalec, postav se na nohy. Přikývl. Tak jsme mu dali pokoj, žádný interhotel, ale pokoj, kde na něj neprší. Bezpečí. Klid.

Týden na to u mě byl jeden jeho kamarád a říká – nedělejte to, já to udělal a zíral. Byl denně pod parou, kradl, nebyl na něj spoleh. Trochu mi zatrnulo. Ale zbytečně.

Ten náš bezdomovec se nám začal spravovat. Našel si holku (znal ji z dřívějška, teď se jí vyznal z lásky), slíbil nám i jí (ale hlavně jí, ona je ten motor jeho záchrany, ta naděje... láska, ta umí zázraky), že se svým životem pohne. Rodiče jeho dívky (neznám je, ale přijde mi snad až roztomilé, jak jsme do toho i bez domluvy vlétli po hlavě) se s ním domluvili, že mu povedou finance, aby své dluhy co nejdřív splatil. Donutil jsem ho jít na pracák, vyřídit si pojišťovnu. Rodiče jeho dívky ho dotlačili k tomu, aby si zjistil všechny dluhy, exekuce (půl milionu toho má). Další přišli s prací. Teď jezdí (zatím samozřejmě načerno) za prací do Německa. Když nejede do Německa, převzali si ho další na melouchy na barácích. A dře. A snaží se. A mluví o tom, že si najde byt a založí se svou dívkou rodinu a bude, už bez dluhů a exekucí, prostě žít normálně.

A je to krása.

Zpočátku, když ještě nebyla na obzoru žádná práce, jsem si říkal, že bychom ho mohli i trochu popíchnout jako vesnice. I napadlo mě, že bychom se v rámci komunity mohli finančně složit na to, aby si ten náš bezdomovec udělal řidičák a naskočit do nějaké doručovatelské firmy. Představa jednoduchá. Přes místní radniční občasník by se vyhlásila sbírka, vybíralo by se u pana starosty, ten by pak autoškolu ze sbírky zaplatil. Všechno transparentní a fajn. Ale starostu máme podivného, tak se tím nechtěl vůbec zabývat. Někdy ta spolupráce holt pokulhává.

Teď jsem za tím naším bezdomovcem byl s tím, že mu musíme zapojit kamna, když tu bude do zimy. Pokoj má komín, ale kamna ne. Musíme koupit kouřovody. A začal jsem nevhodnou otázkou – budeš tu i přes zimu? Možná to pochopil tak, že už ho vyháním, tak začal blekotat o tom, že určitě ne, že už si sežene byt. Tak jsem mu vysvětlil, že není kam spěchat. Že základ je, aby se dostal ze svých problémů. Teprve až z nich bude venku, ať si jde vyrábět další s placením nájemného a kupováním plínek pro děcka. A tak budeme teď v pondělí kupovat kouřovod, přesuneme mu do pokoje kamna a budeme se těšit na věci příští. Rodiče jeho holky, co mu drží prst na financích a správném splácení, spočítali, že když vydrží, do půl roku by měl být z těch nejhorších dluhů. A proč si nekoupí kouřovod sám? Nemá peníze, všechny jdou na dluhy. A my mu všichni, navzájem nedomluvení, ale přesto v souladu, chceme pomoct.

Má to smysl.

A až ho někdy uvidím, jak drandí s kočárkem, bude mi dobře. Fakt že jo.

Vložil: Štěpán Cháb