Výbuch a pak lynč. Děsivé odpoledne v Ústí nad Labem. Časosběr

Foto: Se svolením ČT

Popisek: Pieta na mostě v Ústí

První mírové léto po šesti letech války nebylo v osvobozeném Československu až tak radostné, jak si roky předtím všichni představovali. Instituce republiky se začínaly teprve formovat, zákony se vydávaly formou mimořádných dekretů prezidenta a „spravedlnost“ byla často brána do rukou velmi nahodile.

Asi nejvíce se to projevilo v chování k německé menšině. Ačkoliv téměř nikdo nepochyboval, že její chování coby „páté kolony“ bylo jedním z hlavních důvodů válečného a protektorátního utrpení, a na jejím odsunu panovala mezinárodní shoda, v reálném životě došlo k mnoha událostem, které působily spíše dojmem odplaty. A pár excesů se zcela vymklo kontrole.

Výbuch muničního skladu v městské části Ústí nad Labem Krásné Březno se zdál být „obyčejnou“ nehodou. V posledním červencovém dni ale zažehl ještě něco mnohem horšího.

Sklad, který vybuchl v hustě obydlené oblasti, vlastně ani nebyl skladem. Po skončení války byly v červnu 1945 v bývalé budově cukrovaru improvizovaně shromážděny pušky, granáty, i výbušniny. Tomu odpovídalo i zabezpečení. Samotná detonace probíhala ve dvou fázích – po půl čtvrté odpoledne se ozval první menší výbuch, který nebyl tak ničivý. Druhá rána ale budovu rozmetala na kusy a uskladněné granáty se dostaly do širokého okolí. Až kilometr daleko přišel jeho výbuchem v jedné z továren jeden muž o nohy. Do půl kilometru od epicentra výbuchu nezůstal kámen na kameni a hasiči museli hasit na 200 domů. O život přišlo 27 lidí. Toho dne se však nejednalo o oběti poslední.

Kdo za výbuch nesl vinu, to se ani po osmdesáti letech neví, už proto, že důkazů opravdu moc nezbylo. Verzí se objevilo hned několik. Někteří si třeba povšimli, že hodinu předtím se po skladě pohyboval jeho správce Josef Čapek se dvěma neznámými muži. Jako první ale nad apokalypsou mnohé napadlo: Udělali to Němci.

Ústí nad Labem a jeho okolí byly dlouhodobě osídleny německým obyvatelstvem, už od Litoměřic dál bylo známo dominantě jako Aussig. Podíl německojazyčného obyvatelstva zde byl před válkou až 80 %. Současně se ale jednalo o město továren a přístavu na řece Labi, které žilo dost kosmopolitně. V létě roku 1945 ještě více, pohybovali se v něm propuštění vězni nacistického režimu, horníci i lodníci. Všichni se snažili, aby logistický uzel začal fungovat co nejrychleji. 

Tito cizí lidé často neměli představu o místních poměrech, ale samozřejmě i oni toužili vyřídit si účty. Atmosféra ve městě byla velmi vypjatá už několik posledních dní, v podstatě se jen čekalo na jiskru. Tahle byla zcela mimořádná, a tomu odpovídal i následný „výbuch“ hněvu.

Kdo někdy byl v Ústí nad Labem, ten ví, že jeho centrum v údolí Labe je obklopeno kopci. A tak lidé slyšeli jen výbuchy, ale neviděli již ničivé následky, protože na Krásné Březno nebylo vidět. Informace se lidé dozvídali od prchajících obyvatel z Krásného Března. Přirozeným místem, kde se všichni shlukovali, byl most, který dnes nese jméno Dr. Edvarda Beneše. 

A právě zde se odehrála událost, která se stala pověstnou poslední kapkou. Němec Georg Schörghuber, bývalý pyrotechnik německé armády, začal provolávat slávu Říši a plivat po českých policistech. Rozlícený dav ho nejprve hodil do Labe, a když z řeky vylezl, byl zastřelen.

Jenže v této atmosféře dopadla pomsta i na mnoho dalších Němců. K poznání byli celkem snadno, v té době už museli nosit na rukávu pásku s označením N, která sloužila k evidenci pro chystaný odsun. Zdivočelý dav je naháněl po ulicích města, docházelo ke kamenování, shazování do řeky a někteří byli topeni v hasičské nádrži na Mírovém náměstí. Další byli zastřeleni.

Jedním ze strašlivých příběhů je shození Němky do Labe z mostu, v náručí držela své dvouleté dítě. Naštěstí přežila, a protože přes Ústí jezdila lodní doprava, byla zachráněna posádkou holandské lodi.

Kromě obyvatel se do trestní výpravy zapojili i přítomní vojáci 28. pluku, u těchto někdejších příslušníků Svobodovy armády z východní fronty bylo násilí vůči civilistům ještě smutnější. Předseda místního národního výboru Josef Vondra později vypověděl, že když se snažil agresivitu lidí mírnit, byl sám málem ztýrán.

Podle historiků z Muzea města Ústí nad Labem byli nejhorlivějšími mstiteli lidé, kteří v Ústí nežili a ke všemu se připletli spíše náhodou. Místní čeští obyvatelé se naopak v řadě případů snažili své sousedy a známé bránit, za což se někteří z nich stali sami terčem útoků.

Proti běsnění rozlíceného davu nakonec muselo být nasazeno vojsko a bezpečnost, vyhlášen výjimečný stav a zákaz vycházení, a tím se situace postupně uklidnila. Krvavý podvečer si vyžádal podle odhadů až 100 obětí, přesný počet není vzhledem k poválečnému chaosu znám dodnes, potvrzeno je 43 mrtvých.

Zvláštní poválečná doba jistě ovlivnila i následné vyšetřování. U obou událostí, výbuchu skladu i následné trestní výpravy, nebyli nikdy určeni viníci. Sudetoněmecké kruhy z ústeckých událostí následně udělaly „sudetské Lidice“ a počet obětí udávaly až ke třem tisícům, což bylo zcela nesmyslné číslo.

Československé úřady událost hodnotily jako důkaz, že Češi a Němci vedle sebou již nedokážou žít, a proto je nutné urychlit a systematizovat odsun lidí s bílou páskou a písmenem N. Z toho později byla stvořena konspirační teorie, že se mohlo jednat o záměrnou provokaci.

Jak to bylo, se s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme. Můžeme jen říct, že uprostřed léta 1945 za jediný den vyhaslo možná až 130 lidských životů.

Dnes na mostě Dr. Edvarda Beneše připomíná oběti pamětní deska. Připomíná lidi, kteří zde byli kamarády, partnery nebo sousedy. Nesoudím ani jednu stranu, nesnažím se najít viníka. Léto 1945 bylo dobou mnoha jizev, a další toho dne bohužel byly vytvořeny.

Ale myslím, že 80 let po konci války se můžeme shodnout, že minulost je minulost. Z Ústí se dostanete zhruba stejně rychle do Prahy i do německých Drážďan. Dnes je to zhruba hodina, plánovaná rychlodráha má spojení ještě urychlit. Česko-německé vztahy jsou na výborné úrovni a město na Labi, které jimi v minulosti bylo tolik poznamenáno, z nich dnes může těžit.

Když jsem v létě 2022 tímhle vlakem jela, sledovala jsem kousek od Ústí lesní požár. Postihl České i Saské Švýcarsko, dvě části překrásné skalní krajiny, mezi kterými dnes vede hranice spíše administrativně. České i německé vrtulníky tam nabíraly vodu z Labe a pak se hasiči společně snažili zachránit unikátní přírodní krásy, které dnes oba národy sdílejí.

Vyrůstala jsem kousek odtud a česko-německým vztahům se přitom zkrátka nedalo vyhnout. Ale tehdy jsem měla pocit, že jsme ty trhliny z roku 1945 překonali. Všichni.

Zdroje: Wikipedia 

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/ustecky-kraj/stali-za-vybuchem-v-usti-naciste-pri-lyncovani-pak-zahynulo-az-sto-lidi-130806

https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-krute-leto-1945-at-jiz-municni-sklad-u-usti-odpalil-kdokoliv-lync-neprezily-desitky-nevinnych-77581

https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-kral-v-roce-1945-zmasakrovali-v-usti-nad-labem-nemce-podezirali-je-z-vybuchu-municniho-skladu-112707

Vložil: Radka Vosáhlo